M a l u

-2-

Ráno mě probudil pláč jedné z dívek, se kterou jsem spoluvlastnila ložnici. „Nebreč!" Zamumlala jsem a převalila se na pravý bok. Ale ona jako by mě neslyšela a brečela dál. „Sakra, holka!" Na to jsem se musela posadit. Naklonila jsem se z postele a vyhledala brečící objekt. Blonďatá dívka se hrbila v tureckém sedu na rohu postele a po růžových tvářích se jí valily slzy. Chtěla jsem zase něco nemístného říci, ale pak jsem si vzpomněla na Dracova slova: „Zkus se někdy nechovat, jako totální kráva." Bosou nohou jsem našlápla na studenou podlahu a doťapkala k posteli, kde se nacházela smutná dívka. „Jsi v pohodě?" I přes snahu to vyznělo necitelně. „Ano." Popotáhla a hlavu otočila stranou. Povzdechla jsem si a sedla si vedle ní na postel. „Řekni mi, co se stalo. Uleví se ti." Tohle už neznělo špatně. Chvíli se zmítala, ale nakonec mému prosebnému pohledu podlehla. „Já se rozešla s klukem." Musela jsem nad tím protočit očima. „Jestli jsi měla nutnost se s ním rozejít, ten kluk nebyl pro tebe. Najdeš si lepšího a vhodnějšího." S mírným úsměvem jsem jí pohladila po paži. Zakývala hlavou a následně si mě přitáhla do objetí. Tohle je už trochu moc! Nešikovně jsem jí odstrčila a nasadila svůj, skvěle naučený, úsměv. Slzy se jí přestaly valit z očí a přestala popotahovat. „Nemysli na něj. A já teď jdu zpátky spát." Všimla jsem si, že jsem měla celou dobu v ruce svůj polštář. Dívka se tomu jemně zasmála a také se zahrabala pod peřinu. Mně se ale již nepoštěstilo znovu propadnout do říše snů, což se na mně poznamenalo nepřehlídnutelnými kruhy pod očima a nepřítomným výrazem, který žadoní po spánku. Jako první si toho všiml Maxn, který mě přepadl na chodbě cestou k portálům. „Dobré rá... Sakra, ty vypadáš." Falešně jsem se na něho usmála a asi po sto padesáté si zívla. „Kašli na to. Za čtvrt hodinu se sem má teleportovat Eadlin. Půjdeš semnou?" Jeho úsměv mluvil za vše, a tak jsme se vydali do místnosti s portály. „Viděla jsi ten plakát, který nás zve na ples?" Maxn se otočil k portálům zády a začal si prohlížet křiklavý papír. „Bohužel." Odfrkla jsem si a očima zabloudila k portálu, ze kterého vypadla hnědovlasá Eadlin. „Eadlin!" Vyjekla jsem vesele a přátelsky ji objala. Zřejmě toto gesto nečekala a v objetí stála jako prkno. Se smíchem jsem se od ní odtáhla a začala ji zasypávat informacemi. „Teď máš hodinu kouzel. Máme jí společně s mým kamarádem Maxnem, takže tam půjde s námi." Když jsem vyslovila jeho jméno, jakoby zpozorněla a začala se rozhlížel kolem. „Maxne, tohle je..." Chtěla jsem je seznámit, ale Eadlin mi skočila do řeči. Měla bych jí říct, že toho nejsem velký fanda. „No ty vole." Vypustila z úst při pohledu na Maxna. „Co tady dělá ta kráva?" Zeptal se on za mými zády a naštvaně na ní hleděl. „Já..." „Idiote." Skočila mi do řeči hnědovláska už podruhé za den a urazila mého kamaráda. Normálně bych si to nenechala líbit, ale pro tentokrát jsem jí to odpustila. Možná to byly její čokoládové oči, nebo její krásné nohy, ale líbila se mi. „Jak vidím, tak vy dva se už znáte." Řekla jsem s úšklebkem a přehodila ruku přes Maxnova ramena. „Ty jsi tak roztomilý, když se zlobíš." Štípla jsem ho do tváře a následně mu na ni věnovala rychlou pusu. „Fuj!" Maxnovi se to zřejmě nelíbilo a rychle si mé sliny setřel rukávem od saka. „Vy máte k sobě teda blízko." Namítla Eadlin a vraždila mého blonďatého kamaráda pohledem. „S ní bych si nic nezačal." Okamžitě, jak spatřil můj zabijácký pohled, začal té věty litovat. „Vypadni!" Moje dobrá nálada opadla a snažila jsem se vyhnat Maxna z mého dohledu. „Uvidíme se večer." „Začínám o tom pochybovat!" Zařvala jsem za ním a po tom, co jsem si utáhla culík, se s úsměvem otočila na Eadlin. „A teď jdeme." Popadla jsem jí za ruku a odtáhla do učebny, kde už se nacházel Draco. Draco se stačil dát do řeči s Maxnem, zatímco jeho oči patřily pouze hnědovlásce po mé pravici. „Sedej!" Ukázala jsem na židli a vyčkala, až se Eadlin usadí. „Vypadáš hrozně, Malu." Takto zněl pozdrav od Draca, který se usadil vedle mě. „Taky tě ráda vidím." Zazvonilo a všichni žáci se usadili na svá místa. My seděli v poslední lavici, jakožto pětice. Já, Eadlin, Draco, Maxn a Dracova sestra Layla.

„Já už půjdu." Svěřila se mi Eadlin, když jsme seděli u stolu a obědvali. „Jasně, měj se!" Když zmizela za rohem, přelétla jsem pohledem po Maxnovi. „Taky už půjdu." Rychle se zvedl a běžel za mou novou kamarádkou.
„Draco, běž jí zachránit." Nařídila jsem blonďákovi vedle mě. „Nechci." „Malfoyi, řekla jsem, ať tam jdeš, tak tam prostě půjdeš, jasné?!" Praštila jsem pěstí do stolu a pořádně zavrčela. „Fajn." Draco zvedl ruce do obranného gesta a začal se zvedat. „Nic mu neudělej! Ještě ho budeme potřebovat." Křikla jsem jeho směrem a zůstala tam na ocet s nudnou Laylou. „Malu..." „My nejsme kamarádky!" Prudce jsem se zvedla od stolu a odkráčela pryč.
„Malu!" Kdo po mně pořád něco chce? „Co?!" Zařvala jsem na dotyčného. Byl to vystrašený James, který v rukou držel pomalovaný skate. „Jak jsi ho...?" Jedním krokem jsem byla u něj a prsty přejela po spáleném prkně. „Šel jsem se tam včera podívat a byl tam." „Tak ho někam schovej. Já už musím jít." Rychle jsem ho objala a rozešla se pryč. Když jsem se za ním naposledy ohlédla, spatřila jsem blonďatou dívku jménem Mildred, která se láskyplně usmívala na Jamese. „Ahojky, Jamee!"[Džejmí] Řekla vesele a padla mu do náruče. Já se začala smát nad tou situací a hlavně nad Jamesovo obličejem, který přímo žadonil o pomoc.