M a l u

-8-

Pondělí bylo podle mého gusta. Celý den jsem strávila s Maxnem a Malfoyem, jako za starých časů. Zrovna jsme běželi po chodbě, když ze dveří vyšel naštvaný ředitel, který nás nemá zrovna v lásce. Ještě před tím, než si nás stihl všimnout, jsem nás zatáhla na holčičí záchody, kde jsme se začali smát jak blázni. „Malfoyi, kdes to sebral?" Naklonila jsem hlavu na stranu, když Draco z kapsy vytáhl rudou rtěnkou. Protočil nad mou stupidní otázkou oči a rtěnku otevřel. „Maxn &..." Začal psát na zrcadlo, ale ještě než to stihl dopsat, na záchod vtrhla zrzavá Ashley, která s námi má hodiny obrany proti černé magii. „Co čumíš?!" Vystartoval na ní Maxn a následně se podle zasmál. Ani si nedokážete představit, jak při této činnosti vypadal k sežrání. „Jdeš na ten záchod nebo ne?!" Malfoyovi také začalo být nepříjemné, jak na nás zírala. Já neřekla za celou dobu ani slovo. Jen jsem stála v pozadí a smála se. „P-pardon." Sklopila zrak a prošla kolem nás do kabinky. „Musím to dopsat, aby celé Bradavice věděli, že má Maxn holku!" Malfoy už napsal začáteční písmeno mého jména. „Ale hovno. Nemusíš nic. Pojďme ven!" Maxn ho tím zastavil a my opustili záchodky.

„Slyšela jsi to?" „Co?" „Maxn má holku." Takto nás lidi úterní ráno zdravili, když jsme šli s Maxnem chodbou, který měl celou dobu zatnuté dlaně v pěsti. „Jedinej, kdo to mohl vytroubit, je ta zrzka. Ta přece slyšela Draca." Tím jsem se nás oba snažila uklidnit, bohužel to nezabíralo. „Eadlin!" Křikli jsme naráz s Maxnem na dívku s hnědými vlasy, která postávala u šedé zdi s dalšími třemi dívkami. „Ahoj, lidi." Já si jí přitáhla do objetí, nezapomněla ani na vřelý úsměv a prohlédla si její společnice. Jedna z nich mi byla povědomá. Nízká blondýnka se na mě nechápavě usmívala, zatímco já pátrala v paměti, odkud jí můžu znát. A pak mi to konečně došlo. Eadlin na ní každé ráno čekala na autobusové zastávce! Vysoká hnědovláska zírala s pootevřenou pusou na Maxna. „Ah...tak mi asi už půjdeme, že, Malu?" Maxn se pod tím vroucím pohledem necítil úplně nejlépe a tak mě popadl za ruku a odtáhl pryč. Já na rozloučení zamávala a nechala se vléct.

Ve středu večer jsem se v pyžamu připlížila k portálu s číslem 22. Zatáhla jsem za páku a vkročila dovnitř. „Co tady...?" Zeptala se vyděšeně Eadlin sedící na posteli s knížkou v ruce. „Chceš si raději číst knížku, nebo se opravdu bavit?" Jako na povel zaklapla knížku a vylezla z postele. „Tady máš." Do ruky jsem jí vrazila masku strašidelného zombie a chytla ji za ruku. Opustily jsme její pokoj, vrátily se zpět do školy a vkradly se do koupelny, kde se zrovna sprchovaly holky z Nebelvíru. Schovaly jsme se za roh a já vytáhla hůlku, se kterou jsem mávla a za chvílí se ze sprch ozval výkřik. „Co jsi udělala?" Zeptala se zvědavě Eadlin s maskou v ruce. „Pavouci." Více jsem vysvětlovat nemusela a na hlavu si nasadila masku strašidelného klauna. Eadlin si také nandala masku a přikrčila se. „Musíme počkat. Ty holky na sebe čekají, takže chodí pohromadě." Chvíli jsme tam jen tak postávali, ale za chvíli se ozvalo, jak jedna dívka říká, že už půjdou. S Eadlin jsme se připravili a, když kolem nás procházela skupina holek, zařvaly jsme. Bylo tak zábavné vidět, jak ty dívky ječí a jejich vystrašené výrazy. Už jsem to nevydržela a začala se smát. „Měli jste se vidět!" Se smíchem jsem si sundala masku a poplácala Eadlin po zádech. „Ty jsi vážně kráva, Mary Lou." Řekla jedna blondýna velmi naštvaně a založila si ruce na prsou. „Cos to řekla?!" Vztyčila jsem ukazováček a přistoupila k ní. Eadlin mě včas zatáhla zpět dozadu a následně mě odtáhla pryč. Když jsme šli chodbou k portálům, také si sundala masku a já si přes její ramena přehodila ruku. „Užila jsem si to." Svěřila se mi.

„Díky, že mi pomáháš s nákupem na oslavu." „Ještě haribo!" Řekla jsem ve čtvrtek nadšeně a košík dotlačila do sekce s bonbony. „Ty jseš vážně jako malá." Draco nade mnou protočil očima a znuděně mi podal jeden pytlík bonbonů. „A speciálně pro mě kupu kapesníků, kvůli té pitomé alergii na pyl, zlato." Poplácala jsem ho po tváři a vydala se hledat kapesníky. „Ty jsi namalovaná?" Zeptal se s úšklebkem Draco Malfoy a jemně do mě trkl. „Cože? Ne!" Vyjekla jsem, jelikož já se zásadně nelíčím. „Ale vždyť to vidím!" Draco začal hmatat na můj obličej a já se hrdě bránila. Nemohla jsem ale sledovat vše, a jak jsem se v uličce, kde se nachází kapesníky, bránila, zakopla jsem o vlastní nohu a spadla do pyramidy z toaletního papíru. Draco vyprskl smíchy a ani se mi neobtěžoval pomoct. „A to si říkáš kamarád." Zavrčela jsem a vyškrábala se na nohy. „Jste v pořádku?" Přiběhl k nám muž v bundě, na které bylo žlutým písmem napsáno: Security. „Strašně se omlouvám. Neviděla jsem na cestu a omylem to shodila." Muž v černé bundě na to kývl hlavou a začal sbírat všechny toaletní role. „Já vám pomůžu." Klekla jsem si a pomohla mu postavit pyramidu, kterou jsem předtím shodila.
„Debile!" Bouchla jsem Draca do ruky, když muž ze Security odešel. „Já se omlouvám." Protočila jsem nad ním očima a hodila balík kapesníků do košíku. „Raději pojď." Chytla jsem ho za ruku a dotáhla k pokladně, kde jsem začala všechen nákup vykládat na pokladní pás.
„Bude to 110£." Šokovaně jsem se podívala na nákup, ale následně jí podala peníze a vše začala skládat do tašky. „Nashle!" Rychle jsme vyběhli z obchodu, kde jsme se již ztrapnili dost. „A co chlast?" Zeptala jsem se a podívala na účtenku. „Řekni Maxna. Jeho strýc mu něco dá." Napsala jsem Maxnovi zprávu, ať nezapomene obstarat pití a následovala jsem Draca k němu domů, kde jsem mu vše pomohla připravit.