Sibling love [ZPOMALENO]

Nejsem tvůj pes, Yoki

Nechal jsem Asuku chvilku vychladnout a potom jsem šel ven za ní. Právě hodila dýku do stromu, vůbec si nevšimla, že tam jsem.  Zavolal jsem si k sobě Ashe a šli jsme k vodopádu. Skočil jsem tam po hlavě i v oblečení. Zašel jsem do jeskyně, když v tom mi někdo přiložil katanu ke krku. " Ále, koho pak to tu máme? Mladého Seika. Jak se máš, siroto?" Věděl jsem kdo to je. "Saito, ty zmetku. To ti nestačí, co jsi nám provedl? To nás chceš pronásledovat navždy?" Začal se hrdelně smát. "Nikdy nepřestanu, dokud nezískám, to co chci." Vrazil mi dýku do levého boku a zmizel. Sesunul jsem se k zemi, vytáhl tu dýku a snažil jsem se to rozdýchat. Nevím, kde v tu chvíli byl Ash. Musel jsem omdlít, jelikož  když jsem se vzbudil, byl jsem ve svém pokoji. Ozvalo se zaklepání na dveře a vstoupil Keiji. "Seiko, co se stalo?"  Prohrábl jsem si vlasy. "Kde je Asuka?" "Chystá ti čaj. Proč?" Ve tváři měl zmatený výraz. Zhluboka jsem se nadechl. "Přišel za mnou Saito a nedá si prý pokoj, do doby dokud nedostane, to co chce. Potom mi nechal na památku v těle dýku. Kde je Ash?!" Byl zmatený. "Saito?! Ten šmejd? Pravá ruka Shany? Ash tě sem dotáhl, myslím, že je teď  v knihovně." Pokusil jsem se postavit, ale kvůli tomu boku jsem to nedokázal. Keiji mi pomohl a došli jsme do knihovny, tam jsem se svalil do křesla. Obvazy začala prosakovat krev. Nevnímal jsem to, jelikož se mi zase zatočila hlava. Slyšel jsem jak mě někdo volá a třese mnou, ale já jsem nereagoval.

Právě jsem vařila čaj a přitom nenápadně pozoroval u stolu sedící Yoki. Měla jsem sto chutí tý krávě zarazit dýku do hlavy, ale ne. Pro Seika se zdá důležitá. Možná mě k nenávisti jen žene žárlivost, že mě můj bratr už dál nepotřebuje. Vzdychla jsem a začala lít horkou vodu na bylinky. V tom se do kuchyně přihnal Keiji a křikl: "Seiko! Nemůžu ho probrat!" Vypadal ustrašeně. Lekla jsem se ho a shodila horkou vodu na sebe. Opařila jsem si celou levou ruku. Yoki se rychle zvedla běžela za Keijim. Nevěnovala mi jediný chabý pohled. Tiše jsem vzlykla a chytila se za poraněnou ruku. "Seber se Asuko! Zažiješ i horší bolest!" sykla jsem si pro sebe a zvedla se ze země. Setřela jsem mokrou zem a zaštrachala ve skřínce pro obvaz. Obvázala jsem si předloktí ruky a šla se za nimi podívat do knihovny. Keiji právě někam odcházel a zůstali tam jen oni dva. Chtěla jsem vejít dovnitř, ale zarazila jsem se a zůstala jen nečinně stát za pootevřenými dveřmi. "Seiko, lásko, prosím prober se." ozval se šepot Yokiného hlasu. "Nenechám Saita, aby ti něco udělal ikdyby to znameno vydat mu tu tvojí milovanou sestřičku." zašeptala Yoki těsně u dveří, takže jsem to slyšela jen já. Instinktivně jsem odskočila několik kroků ode dveří a dělala, že právě přicházím. "Nemusíš za ním chodit, postarala jsem se o něj." řekla nadřazeně Yoki a zavřela mi před nosem. "Je to MŮJ bratr, takže za ním půjdu kdy budu chtít." sykla jsem a odstrčila její ruku ode dveří. "To teda ne!" křikla a mě na tváři přistála facka. Pohladila jsem hřbet dýky, ale opět jsem se uklidnila. "Nenechám Seika někomu jako jsi ty!" křikla jsem a prudce otevřela dveře. "Pche" ozvalo se za mnou a Yoki nadřazeně odešla. Zhluboka jsem se nadechla a dřepla si vedle Seika, který ležel na pohovce. Ani mu nevyměnila obvazy. Vzdychla jsem si a došla pro obvazy, jehlu a nit. Bylo potřeba ránu zacelit. Když jsem vše dokončila a ránu opět převázala, sedla jsem si na křeslo naproti němu. Přikryla jsem ho a šla ven. Zavolala jsem Ashe a poslala ho za Seikem do knihovny, aby hlídal. Yoki právě trénovala. Vrátila jsem se zpátky do domu a sbalila si svoje věci. Bez jediného slova jsem prošla okolo Yoki a nasedla na koně. Věděla jsem, že se po mě Seiko bude shánět, ale pro teď tu nehodlám dělat křena. Saito byl silný protivník a stejně tak Shana. Potřebovala jsem dostat pomoc od někoho zkušenějšího. A znám jednoho exorcistu, kterej se snadno prodá za hezkou ženskou ...

Obrázek - Seiko