Sibling love [ZPOMALENO]

Slovo proti slovu, meč proti meči

Viděla jsem i slyšela všechno. Viděla jsem jak se můj bratr bavil s knězem, věděla jsem podle jeho pohledu co chce udělat. "Seiko ..." zašeptala jsem a natáhla k němu ruku. Věděla jsem, že mě neslyší. Bojím se co se z něj stane ... "Asuko" ozvalo se a já přestala tupě hledět do blba. "Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" zavalovali mě otázkami. "Jsem v pohodě ..." sykla jsem a vrátila se do kostela. Je na čase, abych přestala být pořád tou poslušnou holčičkou. Už mě nebaví si hrát na svatou. Stanu se exorcistou a zabiju je! Všechny ty odporné démony vymítím! Zdá se, že se naše osobnosti nějak prohodily, bratříčku. Už nebudu tím svatým andílkem, ukážu všem těm démonům kdo je tu pánem! Opírala jsem se o sloup a šíleně se usmívala. "Asuko, jsi v pořádku?" zeptala se Sena. "Ale samozdřejmě!" špitla jsem sladkým hláskem. Druhý den ráno mi bylo řečeno, že k nám přijedou hosté. "Samozdřejmě se o vše postarám." řekla jsem sladce. Pche! To tak určitě! Budu se tu klanět před nějákýma svatýma sračkama z jinýho města. Připravovala jsem na stůl jídlo, když jsem uslyšela dvě kněžky se bavit. "Dneska sem přijedou zástupci exorcistů z Východního města. Prý objíždějí všechna východní města a hledají kněžky a kněze schopné se stát exorcisty ..." víc mě nezajímalo, tak jsem odešla. "Exorcisty" zašklebila jsem se. "Poslední dobou se chováš divně. Stalo se něco, Asuko?" ozvalo se za mnou. Nasadila jsem ztrápený výraz a tiše zašeptala: "Jen se pořád nemůžu vyrovnat tomu co se stane Seikovi ..." Měl sis mě lépe hlídat, bratříčku. Ani nevíš jakou osobnost jsi to nechal odejít. Je pravda, že jsem vždycky byla taková. Jen kvůli tobě jsem si hrála na toho svatého andílka co bez tebe nic nezmůže. Jak smutné, že jsem byla jen to co jsi chtěl ty a nikdy jsi nepoznal moji opravdovou osobnost. Ani nevíte jakou lhářku jste si to přivedli, svatoušci. "Vážně si nejsem jistá, jestli to dneska zvládnu." vzlykala jsem. "Ale no tak! Asuko! S tvojí čistou duší máš tady ten největší potenciál stát se exorcistou. Nesmíš to vzdávat a kvůli svému bratrovi musíš bojovat dál!" podporovala mě Sena. Usmála jsem se a řekla: "Děkuju za tvou podporu." Po chvíli se rozletěly dveře kostela a dovnitř si to vešli tři muži. Všichni ověšení jak vánoční stromeček a chováním jak králové. "Co to má být?!" sykla jsem. "Exorcisté z Východního města jsou jiní než my. Myslí si o sobě kdoví co a chovají se jak zvířata." špitla Sena. V čele exorcistů stál povědomý muž. Černé vlasy, žluté oči, spousta přívěšků a vše dokonale sladěno do fialova. Rozvalil se na židli a několik holek se hned předhánělo, kdo mu nabídne jídlo jako první. "Vítám tě, Soro. Doufám, že cesta byla příjemná." řekl slušně kněz. "Ale docela jo, staříku." odvětil ten muž. "To je snad blbej vtip?! Vždyť se chová jak buran! Proč k němu všechny tak dolejzají?!" špitla jsem na Senu. "No protože je to šlechtic a má si mezi kněžkami vybrat svou nastávající. Z důvodu, že on je teď ten kdo, po smrti svých rodičů, řídí všechny kostely, kláštery i chrámy v celé východní zemi, tak se mu všechno toleruje." odpověděla Sena a šla ho aky obskakovat. "Držka nevymáchaná!" pomyslela jsem si a nenápadně se blížila ke dveřím. "Podle nahlášeného počtu, vám tu jeden člověk schází, staříku." řekl ten blbeček. "Asuka! Kde je Asuka?" zareagoval kněz. "Asuko! Kam jdeš?" křikl na mě, když jsem byla u dveří. "Ale nikam, jen jsem přemýšlela, že by se na stůl hodily čerstvé květiny." lhala jsem. "To je v pořádku, pojď sem." odpověděl kněz. "O můj bože! Já toho kreténa obskakovat nebudu!" pomyslela jsem si. Kněz mi dal ruku na rameno a s úsměvem řekl: "Tohle se náš nejnovější kousek. Jmenuje se Asuka. Když jsem jí poprvé potkat, myslel jsem, že je anděl." Usmívala jsem se, ale uvnitř jsem je oba fackovala. "Hmm ... zajímavé ..." řekl ten svatej buran.

Došel jsem domů, ani jsem se neobtěžoval se zamykáním. "Když budou chtít, ať si přijdou." Svalil jsem se do křesla a usnul jsem. Probudil jsem se s nepříjemným pocitem. U mě seděla dívka, vlasy i oči v barvě ohně. "Jsem Shana, tvá paní. Teda pokuď přežiješ proměnu." Ďábelsky se zasmála. "Jsi silný a těším se, až zjistím tvou pravou sílu." "Co tu děláš, já nejsem tvůj poskok." "Ale budeš." Další smích. Začalo se mi dělat špatně, taková malá holka mi bude rozkazovat? Najednou se postavila a vytáhla svou katanu. "Sakra, je ve městě." Nechápal jsem to. "Kdo je ve městě?" Podívala se na mě tak vražedně. "Exorcista."  Odsekla, vzala mě za paži a táhla mě do města. Ocitli jsme se před kostelem, do kterého právě vcházeli tři muži. Shana si hodila přes hlavu kápi a vešla dovnitř, samozřejmě mě táhla za sebou. Všechny oči se na nás otočily. Shana mě konečně pustila a rovnou si to namířila k černovlasému muži. "Soro!" Nelidsky se rozkřikla. "Netušila jsem, že tě potkám, na místě, jako je tohle. "Oslovený se otočil, vstal a přikročil k Shaně. "Co bestie jako ty, dělá na svaté půdě?" Shana se začala smát. "Svatá půda je již znehodnocena, jen tím, že jsi na ní vstoupil TY!" Otočila se k odchodu, ale černovlasý ji chytil za paži. Nevím co to do mě vjelo. Se sklopenou hlavou jsem mu stiskl zápěstí a on pustil její paži. Shana odstoupila a já jsem povolil sevření, neuvědomoval jsem si, co dělám. Sora, tak jak ho oslovila Shana, se vyškubl ze sevření, podíval jsem se mu do očí. Ani jsem si nevšiml, že v té místnosti je i Asuka. Shana se smála a já jsem dostal boxerem do lícní kosti, necítil jsem žádnou bolest, jen jsem se usmál. "Teď ti tu ránu oplatím, šmejde!" Rozkřikl jsem se na něj a vrazil mu pěstí do krku. Jen se zajíkal a popadal dech, uslyšel jsem známý smích. Otočil jsem se za ním.

Obrázek - Soro