Sibling love [ZPOMALENO]

Dívka s havraními vlasy

Vítr ke mně donesl pach další osoby. Poznal jsem ho, byl to pach té dívky. Otevřel jsem jedno oko, aby jsem se podíval. Stála nade mnou, měla liščí masku. Zavřel jsem oko a hluboce jsem se nadechl, nashromáždil jsem svůj element a vydechl jsem. Tím jsem ji shodil masku, lekla se a chtěla utéct, jenže moje stěna z větru ji v tom zabránila. Byla obklíčena, jedinou možností bylo, že musela jít ke mně. Posadil jsem se a čekal. Přišla až ke mně.  Oslovil jsem ji. " Nemusíš se mě bát, neublížím ti." Naklonil jsem hlavu na stranu a smutně se na ni podíval. Začaly se jí lesknout oči, postavil jsem se. Nabídl jsem jí ruku, s váháním ji přijala a vzal jsem jí k potoku, který tudy protékal. sedl jsem si na břeh a ukázal na místo vedle sebe. Sedla si ke mně. Nevím proč, ale cítil jsem , že ji znám, začal jsem se jí svěřovat. " Včera jsem to přehnal, omlouvám se ti." Kývla mi na souhlas. " Nechápu to, jak by mi mohl Soro pomoct? Mám pentagram a bude to týden a ještě jsem se neproměnil." Poslouchala mě, ale dívala se do vody. Yoki, moje trenérka, mi řekla, že nebudu obyčejný démon, prý dokážu ovládat jeden z elementů A odporuji našemu veliteli a královně Shaně." Pousmál jsem se. U břehu byl písek, ta dívka do něho vyryla otázku. " Co cítíš k Yoki?" Nevěděl jsem co tím myslí. " Proč se mě na to ptáš?" " Jen mě to zajímá."  na tváři se mi objevil úšklebek. " Řeknu ti jedno tajemství. Měla být nastávající Sora. Jenže její rodiče zabili démoni a vzali ji sebou. Já Sora nesnáším." Podívala se na mě nechápavým pohledem. Ten pohled jsem znal, Asuka se na mě tak dívala. " Kvůli němu, ne, vlastně je to moje chyba. Můžu si za to sám, že ode mne odešla." Podíval jsem se na tu dívku a v tu chvíli mi to došlo. " Jsem slepý a blbý! Proč nepromluvíš ... Asuko!"  Nasucho polkla a okamžitě se se zvedla a utekla. ...Odebral jsem se k hostinci. " Doufám, že tam ještě ten parchant je." Říkal  jsem si. Vešel jsem dovnitř, nebyla tam Mira ani Asuka. Sedl jsem si k Yoki a pošeptal jsem jí. " Mluvil jsem s Asukou." Chtěla něco říct, ale přiložil jsem jí prst na ústa.  Otočil jsem se na Sora. " Můžu se tě na něco zeptat?"  Kývl na souhlas. " Proč se Asuka maskovala? A jak dlouho znáš Yoki?" Byl lehce zaskočen, ale odpověděl mi. " Nechtěla, aby jsi ji poznal. A jak dlouho znám Yoki? Proč?" "Prostě odpověz, tvoje úplně první vzpomínka na Yoki." " Poprvé jsem ji potkal, když jsem bojoval se Shanou." Nakrčil jsem obočí a nechal to být. Yoki se ujala slova. " Soro, uvidíme se za měsíc. Pokud se stále nepromění, tak nám pomůžeš, tak jak jsme se dohodli." Když Yoki domluvila tak se zvedl a odešel. My jsme se taky zvedly k odchodu. Yoki se na mě prudce otočila. " Co tě to napadlo? Proč jsi se na to ptal? Teď to bude zjišťovat!" Vypadalo to tak, že se zhroutí. Objal jsem ji. Začal jsem ji uklidňovat. " To je v pořádku, jen klid." Po chvíli se uklidnila a pokračovali jsme v cestě.

Seděla jsem na stromě a dívala se na nebe. "Byla jen otázka času než mě poznáš ..." zašeptala jsem do větru. Nebyla jsem daleko hostince a měla jsem perfektní výhled na celé dění okolo něj. Nebavilo mě tam sedět, tak jsem šla ven. Je vážně vidět, že jsme sourozenci. Dostáváme stejné nápady. Nevypadá to, že by se něco změnilo od mého odchodu. Možná jen trošku zhubnul, protože tam není nikdo kdo by mu vařil a dělal všechny ty domácí práce. On je moc líný vařit a o Yoki pochybuju, že je ochotná nebo že to vůbec umí. Po chvíli vyšel z hostince Soro. Ukázal mi, abych šla za ním. Seskočila jsem ze stromu a běžela k hostinci. Masku jsem si přivázala k opasku, abych ji neztratila. "Takže jsi jí na to kývnul?" zeptala jsem se a přicházela k němu. "Je to výhodný obchod. Pokud se Seiko do měsíce nezmění, pomůžeme mu. Ale bez tebe to nepůjde, jste sourozenci a ty v sobě neseš taky následek démona." Zadíval se na mé rudé oko. "Pomůžeme mu s proměnou a Yoki tě na oplátku naučí ovládat tvou démonní magii. Asi už jsi přišla na to, že tvůj živel je oheň. Jsi první exorcista a démon dohromady." pousmál se. Objal mě a políbil. Nebránila jsem se. Z námi si někdo odkašlal. Stáli tam Yoki a Seiko. Yoki nám nejevila ani nejmenší zájem, za to Seiko stál s rukama skříženýma na hrudi, vyčítavým a zároveň překvapeným pohledem a poklepával nohou. Neměla jsem chuť poslouchat jeho bratrské keci a tak jsem se rozběhla směrem ke koním. "Asuko!" křikl a běžel za mnou. Nasedla jsem na koně a uháněla pryč. Nejspíš tam Soro pěkně seřval. Když jsem přejela hradby Luxoru, mířila jsem do stájí. Odsedlala jsem koně a běžela do pokoje. Mira tam nebyla. "Chvilka klidu!" sykla jsem a lehla si na postel. Dívala jsem se na liščí masku. "Neodpověděl jsi mi, Seiko. Neřekl jsi mi co k Yoki cítíš ..." zašeptala jsem. Sama nevím proč, ale nenávidím tu démonskou špínu. Nelíbí se mi jak se Seikem jedná ani jak se chová. Doufám, že jednou dostanu možnost vrátit jí to všechno i s úrokama! Uslyšela jsem hluk na chodbě, Soro se vrátil. Vyběhla jsem z pokoje a šla za ním. "Soro!" křikla jsem a chytla ho za ruku. Vythrl se mi a zavřel dveře. "Seiko! Cos zas vypustil z držky?!" zasyčela jsem a vrátila se do pokoje.

Obrázek - Asuka