Sibling love [ZPOMALENO]

Odvolání

 Ležela jsem v trávě a pozorovala jak vítr otrhává lístky sakur. Nenávidím to tu. "Asuko!" ozval se nepříjemný hlas. "Nech mě žít, Miro!" sykla jsem aniž bych se na ní podívala. Přišla ke mě a zastínila hřejivé slunce. "Jestli nezačneš sama od sebe trénovat, tak to můžeme rovnou vzdát." řekla zklamaně a sedla si vedle mě. "Vážně do tebe vkládám veliké naděje, že ty budeš ta co zahájí revoluci. Změní tenhle systém u exorcistů a zbaví se démonů, kteří jsou potomky exorcistů. Ti jsou ze všech nejhorší ... Mají totiž své myšlení a jsou inteligentní. Nepotřebují svého pána a neplní tupě jeho příkazy. Povětšinou jsou to právě oni, kdo jsou ti velitelé armád démonů ..." řekla tiše Mira. "Omlouvám se ..." zašeptala jsem. "Za co se omlouváš?" řekla Mira. "Že ti způsobuju takových problémů ... Víc starostí než radosti ... Netušila jsem, jako co mě vnímáš. Myslela jsem, že jsem pro tebe jen otravnej fracek, kterýho musíš trénovat. Začnu to brát vážně a nebudu ti odmlouvat. Pokud ty mě přestaneš tak přehnaně buzerovat." usmála jsem se. "Tak platí!" řekla Mira a s úsměvem mi podala ruku. Stiskla jsem ji a obě jsme na sebe kývly. V mžiku jsem se postavila a přiskočila ke kataně na zemi. Zvedla jsem si a jen o fous se vyhnula Miřinému útoku. Zaťala jsem zuby a plnou silou ji od sebe odkopla. Bylo načase ukázat, kdo skutečně jsem. Mira se sesbírala ze země a zapálila svoji katanu modrými plameny. "Ukaž co v tobě doopravdy je!" křikla a zaútočila. Ani nevím co mě to popadlo, ale rozběhla jsem se přímo proti ní. Miru to docela zaskočilo a tak povolila několik svalů chystajících se k útoku. Jako přízkaz jsem se dostala za ni a uštědřila jí ránu do zad. "Pravidlo první: Bojuj impulsivně a nic neplánuj!" křikla jsem. Mira se sesbírala a zaútočila. Naše katany se překřížily a my se přetahovaly. "Pravidlo druhé: Věř sám sobě a hledej soupeřova slabá místa!" křikla jsem. Odstrčila jsem Miru a zaútočila na ní. Natáhla proti mě katanu, ale já se skrčila a podkopla jí nohy. "Pravidlo třetí: Využij vynalézavosti a vychytralosti, abys našel cestu k vítězství!" křikla jsem a namířila jí katanu ke krku. Mira se vzdala. Vstala a za mnou se ozvalo pomalé tleskání. "Skvělý výkon a ještě lepší podívaná." řekl hlas. Otočila jsem se a tam stál Soro s nablblým úšklebkem na tváři. "Dávám ti ještě měsíc na osvojení exorcismu, potom si tě převezmu do výchovy já." rozkázal Soro. "Ale Soro! Je nemožný, aby to zvládla za měsíc! Vždyť to jsou roky učení a praxe!" řekla Mira. "Ano, to máš pravdu. Ale Asuka potřebuje jen základy pro ovládání ohně a výslovnost nejzákladnějších slov. A pokud opravdu začne makat, zvládne to. Poté si to vyzkouší v boji a pak půjde do mé péče." řekl Soro a odešel.

Do hodiny jsme byli ve Východním městě. Ubytovali jsme se v zapadlém hostinci. " Jdeme na trh. Potom budeme mít setkání s jednou osobou." Nemohl jsem si odpustit poznámku. "Ale, zveš mě na své rande." Šibalsky se usmála. "Ta osoba byl můj nastávající. Určitě ho znáš."  Okamžitě jsem začal odporovat, že se s ním nehodlám setkat. Zaplatila v hostinci a vyšli jsme na trh. Byli jsme u různých stánků, zastavili jsme se v kovářství. " Vyber si svoji zbraň."  Vytáhl jsem svoji kosu i s řetězem. Kovář se na ni podíval, potom se zeptal. "Patříte k exorcistům?" Yoki pohotově odpověděla. " Ne, ale bojujeme proti démonům na vlastní pěst." To mu jako odpověď stačilo a dal se do výroby. " Udělám ti ji z lepšího kovu, účinného proti démonům, ale i proti exorcistům, budeš si muset dávat pozor chlapče. Zítra ji budeš mít hotovou i s řetězem." " Děkujeme." Odpověděla Yoki a hned jsme vyšli. K večeru se máme potkat se Sorem, vůbec se na to netěším. " Vážně se s ním musíme setkat?"  Řekl jsem to co nejotráveněji. " Ano, musíme, mohl by nám pomoct."  " Jak by nám on mohl pomoct?" Stále jsem to nechápal. " Sakra, co na tom nechápeš, je to nejvýše postavený exorcista!"  Najednou se něco začalo dít uprostřed náměstí. Byl tam jeden exorcista a vyzýval lidi k souboji. " Tak kdo chce nakládačku?" Rozkřikoval se přes náměstí. Yoki se usmála a nakráčela si to k němu. "Jdu já, ale chci znát tvé jméno!" " Aron a ty?"  " Yokino! Ale dost řečí, jdeme bojovat!" Vyskočila k němu na pódium. Zůstal jsem dole sledoval jejich souboj. Jejich katany se zkřížily, chvíli se přetahovali a Yoki ho odstrčila na druhý konec pódia. Chyběl kousíček a spadl by dolů. Naštval se a vystartoval po Yoki. Ta se mu ladně vyhnula, ale on jí strhl plášť. Yoki ho bouchla do zad a on spadl z pódia. Nabídl jsem Yoki ruku, aby mohla seskočit dolů. Když byla na zemi, tak šla k Aronovi a nabídla mu pomoct. Nepřijal ji, ale zadíval se jí do očí a začal ji nabalovat. " Yoki, máš dalšího nápadníka." Začal jsem se smát na celé kolo. Hodila po mě vražedný pohled. Propukl jsem ještě většímu smíchu. " Nemuč mě." Vykoktal jsem mezi záchvaty smíchu. Plácla se do čela." Proč já? Sakra řekni mi proč?!" Aron nás pozval do hostince a nabídl se, že nám ukáže město. Už jsem se trochu uklidnil a vyrazili jsme.

Obrázek - Aron