Sibling love [ZPOMALENO]

Nepřátelé

Ráno mě někdo pohladil po tváři. Ze spaní jsem něco zamumlal.  Rozhlédl jsem se po pokoji, už tam nikdo nebyl. Lehl jsem si na postel. Po delší chvilce, se do pokoje vřítila Asuka, s úmyslem mě probudit. Skočila na mě a začala mě lechtat. "Vstávej ty líná šunko!" To jsem si nenechal líbit, protočil jsem ji pod sebe. "Nebuď drzá! Já nejsem líná šunka!" Teď jsem ji začal lechtat já. "Néé, Seiko přestaň!" Ďábelsky jsem se usmál. "Co za to?" Usmála se. "Třeba snídaně?" Zajiskřilo mi v očích, slez jsem z ní a odešel dolů do kuchyně. Po chvíli taky přišla, dokonce přišel i Keiji. "Opečená slanina s vajíčky. Moje oblíbené." Asuka už měla prostřeno a podávala nám talíře s pochoutkou. "Seiko, můžeš mi odpovědět, na tu otázku. Na kterou jsi mi předtím neodpověděl." Hrál jsem si na blbého, i když jsem věděl na co se ptá. "Na jakou myslíš?"  "Na tu, co máš s Yoki." Neodpovídal jsem, ale Keiji hned něco kváknul. "Yoki mu ukradla košili." Zadusil jsem se slaninou, když to řekl. Okamžitě jsem ho chytil za límec a táhl ke dveřím. "Ashy, máš tady kamaráda, bude si s tebou hrát." Křičel jsem přes celý dům. Otevřel jsem vchodové dveře a vyhodil Keijiho ven. Hned se nad ním vztyčil Ash. Keiji se mu vystrašeně díval na hlavu, potom se podíval na mě. "Seiko, prosím pomoz mi. To je vlk exorcistů, zabije mě." Začal jsem se smát. "Ashy buď na něho hodný. Keiji neboj se, on ti nic neudělá, pokuď mu to nepřikážu." Po chvíli za námi přišla Asuka. "Ashy, běž. Volno." Nechal jsem ho jít a Keiji se uklidnil. Pomohl jsem mu na nohy. "Děkuji." Klepal se mu hlas. "Můžeme si promluvit?" Zeptala se Asuka. Kývl jsem na souhlas a posadili jsme se v knihovně. "Tak, co se stalo? Proč jsi utekla a proč se stalo, to co se stalo?" Byla má první otázka. Druhá byla. "Proč jsi se chtěla zabít!?

"Otázky tady budu podávat já." řekla jsem chladně a podívala se mu do očí. Překvapilo ho moje jednání. "Ale odpovím ti ..." dodala jsem a složila si ruce na prsou. "Stalo se toho hodně. Alespoň dost na to, abych poznala svoje místo. Nemůžu být nikdy exorcista a zabíjet démony, nemůžu být nikdy démonem a bojovat s exorcisty. Ale nepřišla jsem si sem stěžovat. Nebudu tě tu dlouho obtěžovat. Mám menší seznam démonů a exorcistů, který hodlám zabít. Nezkoušej se mi stavět do cesty, Seiko. Nehodlám se po poslední zkušenosti na nikoho vázat a neochrání tě ani stejná krev. Utekla jsem protože se nikdy nemůžu stát exorcistou. Ostatní začínali poznávat, že mám nadlidské schopnosti, ale jsem bezbarvá. Potažmo nemám žádnou auru, to je taky jeden z důvodů proč se nemůžu přidat k jedné nebo druhé straně. Krev v mém těle je dokonale vyrovnaná. Chtěla jsem se zabít protože jsem vyvrhel společnosti. Navíc si pořád vyčítám a budu vyčítat svůj útěk. To, že jsem zabila Miru." sklopila jsem hlavu a setřela si rychle slzy. "Je mi jedno, jestli se ti moje plány líbí nebo ne. Je mi jedno, jestli se mě pokusíš zastavit nebo kolik démonů proti mě pošleš. Ale jestli se mi budeš plést do cesty, staneš se bezpochyby mým nepřítelem. A já nenechám své nepřátele naživu. Takže si dobře rozmysli co budeš dělat. Vím o skoro o všem co se mezi vámi s Yoki stalo. Jen jsem chtěla vědět, jestli mi upřímně odpovíš. Jak jsem si všimla, tak nevěříš ani své vlastní sestře." řekla jsem pohrdavě. "Jak smutné. Ale s tím nic neudělám. Příště si dej větší pozor komu zkoušíš lhát." dodala jsem a odešla z knihovny. Byla jsem naštvaná. Víc než samotná Yoki, mě štvalo že mi můj vlastní bratr zkouší lhát. Já k němu sice taky nejsem vždycky upřímná, ale ... Cítila jsem jak mi po tváři stekla slza. Rychle jsem ji setřela a mířila ke dveřím. Z nich právě přišel Keiji. "Jsi v pořádku, Asuko?" zeptal se. Ale já nereagovala a vyběhla z domu jak nejrychleji to šlo. Viděla jsem jak se Seiko rozběhl za mnou a rozkázal Ashovi, aby mě dohnal. Cítila jsem, že mě oba dohánějí. Nedali mi  na výběr než jim ukázat co dokážu. Váhala jsem nad tím kterou sílu použít, ale nakonec jsem se rozhodla pro démona. Zakryla jsem si modré oko černou páskou a soustředila se. Vytáhla jsem katanu a postavila se do bojové pozice. Soustředila jsem veškerou svou sílu a po chvíli se v oku zažehly rudé plameny. Moje bezbarvá aura nabrala rudé barvy. Zatnula jsem zuby a čekala než ke mě oba přiběhnou. Bez váhání jsem proti nim postavila plamenou zeď. Ash zůstal stát, ale Seiko bez problému prošel. Přišli jsme k sobě a bylo slyšet jen zařinčení našich proti sobě jdoucích zbraní. Přetlačovali jsme se a vzájemně si hleděli do očí. Oba jsme měly zuby semknuté k sobě a výraz plný vzteku. "Nepleť se mi do života!" křikla jsem a odkopla ho od sebe. Vrátila jsem katanu do pouzdra a vytvořila v pravé ruce dlouhý hořící bič. "Chceš si hrát? Tak pojď!" křikla jsem a vymrštila bič proti němu. Rychle zareagoval a z místa uskočil.