Sibling love [ZPOMALENO]

Falešný exorcista

Vystoupili jsme před obrovskými hradbami. Přiběhla k nám jedna kněžka. "Vítej zpět, Soro. Doufám, že vaše cesta byla poklidná." řekla kněžka. "Ano, to byla. Najdi nějáký pokoj tady pro Asuku." odpověděl Soro. "Zajiste" řekla a ukázala abych šla za ní. Musím uznat, že za hradbami to bylo jako království. Všichni krásně odění, upravení, nastrojení. Připadala jsem si jak kachna mezi labutěmi. "Mohu se zeptat?" řekla kněžka. "Ano." odpověděla jsem. "Proč vás sem Soro vzal?" zeptala se. "Protože nejsem stejná jako vy a navíc se chci stát exorcistou." odpověděla jsem. "Zajímavé ... máte pravdu, jste jiná. Cítím z vás silnou démonskou auru, ale zároveň sílu exorcisty na úrovni." řekla. Víc jsme si řít nestihly, protože mě dovedla k mému pokoji. Vešla jsem dovnitř a málem si sedla na zadek. "Jste si jistá, že jste mě zavedla do správného pokoje?" řekla jsem. "Stoprocentně. Sám Soro si to vyžádal, mít vás blízko sebe. Popravdě má pokoj naproti vašemu." odsekla a odešla. Rozvalila jsem se na postel a usmála. "Jsem vážně mrcha!" smála jsem se. Stoupla jsem si před zrcadlo a podívala se na sebe. Zakryla jsem si rudé oko a řekla: "Skoncuju s životem každého, kdo se mi postaví do cesty. Exorcisty i démona. Mířím výš než kdokoli. Mířím na samý vrchol. Svrhnout Sora a pak vymítit démony, do posledního!" Psychopaticky jsem se usmívala. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem sebou švihla na postel a řekla: "Vstupte!" Dovnitř vešel Soro. "Doufám, že se tu líbí. Přidělím ti exorcistu, který tě bude trénovat a zaučovat tě. Kvůli začlenění do komunity bude bydlet na pokoji s tebou. Navíc potřebuju mít nad tebou neustálý dozor, kvůli tvému rudému oku. Málem bych zapomněl *podává krabičku* Tady jsou modré čočky, budeš muset svou červeň v oku skrýt." řekl a zase odešel. Otevřela jsem krabičku a tam bylo několik modrých očních čoček. Šla jsem k zrcadlu a ihned si ji nasadila. "Tohle bude otrava ..." vzdychla jsem a šla si zpátky lehnout. "Jestlipak už se Seiko změnil v démona ..." přemýšlela jsem.

Ráno jsem cítil, jak mi tělem koluje neuvěřitelná síla. Sešel jsem do kuchyně. Otevřel jsem dveře do sklepa a šel najít něco pod zub. Šátral jsem rukou po vypínači a najednou se ozvala velká rána. Rozsvítil jsem a zjistil jsem, že polička je rozmetaná na několik malých kousků, naštěstí na ni nic nebylo. " Sakra, co se stalo?" Nakonec jsem tomu nevěnoval pozornost a vzal jsem si nějaké sklenice s ovocem. Když jsem vycházel ven, tak jsem se málem zase ocitl dole, nahoře stála Shana. " Sakra, co tu zase děláš?" Zakřičel jsem na ni. " Ale myslela jsem si, že jsi použil svoji sílu, ale asi nic." Sedla si na židli, položil jsem sklenice na stůl. Naštvaně jsem se na ni podíval. " Nemůžeš aspoň jednou přijít jako člověk?" Podívala se na mě. " Ale zlato, já nejsem člověk." Promluvila až příliš sladce. " Tak co tu chceš?" Už jsem na ni neměl nervy, chtěl jsem mít klid. " Jak jsem včera řekla, budu tě učit." Otráveně jsem protočil oči. " Tak fajn." Odpověděl jsem ji, aby jsem měl konečně klid. Šeredně jsem se zplet. Shana se energeticky zvedla. "Tak jdeme." Zavelela, neochotně jsem vyšel ven. Tam na mě čekalo další nemilé překvapení. Stála tam dívka, neviděl jsem jí do obličeje, protože na sobě měla plášť s kápí. " Tohle bude tvůj osobní trenér, když si na mě stále stěžuješ. Podmínkou je, že s tebou bude muset bydlet."   ..." Cože? To si děláš srandu?"  Dívka odpověděla. " Taky tím nejsem nadšená. Co se dá dělat." Shana si za ni stoupla a položila ji ruku na rameno. " Sestřičko, já jsem si myslela, že se na to těšíš."  Nechápavě jsem se na ně díval, začaly se hádat. " Tak jsi se šeredně spletla!" Ohnala se po Shaně. " Já se nikdy nepletu, ale neuvěřím ti, že se ti nelíbí." Dívka neměla slov. Shana se vítězně usmála a nechala jí být." Tak jo, začneme zítra!" Oznámila mi to a obě dvě zmizely.

Obrázek - Seiko