Sibling love [ZPOMALENO]

Speciální výcvik

 "Vstávej, Asuko!" ozval se nepříjemný hlas a každodenní kopanec do prdele. Jak já tu ženskou nenávidím! "Nemůžeš mě budit normálně?! A ne že mě zkopneš z MOJÍ postele?!" vyštěkla jsem po ní. "Přestaň na mě štěkat, pse!" seřvala mě. "Krávo!" zamumlala jsem si a sesbírala se ze země. "Dneska začneš ovládat svatá slova a modré plameny. S tím bys neměla mít problém." rozhodla Mira a šla na snídani. Upravila jsem se a šla za ní. Vždycky na nás všichni tak divně zírají. Zašila jsem se k prázdnému stolu a proplížila se pro snídani. Všimla jsem si, jak na mě Soro pořád zírá. Začínalo to být nepříjemné. Navíc když měl u svého stolu harém a ty holky se div nezabily. Nasnídaná jsem byla rychle, takže jsem šla ven a čekala na Miru až přestane slintat nad Sorem. Zaběhla jsem si do  zbrojnice pro dvě katany. Na cvičišti jsem si zkoušela útoky. "Máš docela kuráž se tu ukazovat s takovými schopnostmi." řekl výsměšně hlas za mnou. Otočila jsem se. Černovlásek, šedé oči, obvaz přes pusu a o hlavu vyšší než já. "Zajímalo by mě, proč tě sem Soro přivedl. Nešlo si nevšimnout jak tebe stále zírá. Mám pokoj hned vedle vašeho, takže ty tvoje hádky s Mirou nejde neslyšet. Možná by ses měla sbalit a radši to vzdát, protože na tohle nestačí jen hezká tvářička." vysmíval se mi. "Máš se mnou nějákej problém?! Můžeme si to vyřídit teď a tady!" zasyčela jsem. "Ooou! Bacha! Tohle koťátko už má drápky a chtělo by se prát." dál mě provokoval. "Tak si to pojď vyřídit, ty sráči!" sykla jsem a zaútočila na něj. On se jen ušklíbl a ladně se vyhnul. Byla jsem naštvaná a tak jsem impulsivně. Po chvíli jsem o jednu katanu a po chvíli i o druhou. Za několik dalších minut jsem ležela na zemi s katanou u krku. "Je škoda, že jsme o něco nevsadili!" zasmál se a odhodil katanu na zem. Od jídelny běžela Mira. "Aaa! Problémy jdou! No nic, tak já jdu. Můžeš si ke mě kdykoliv přijít pro odplatu. Ale pamatuj si - tohle bylo jen tak cvičně. Příště se už o něco vsadíme. Tak zatím, koťátko!" řekl a odešel. Sesbírala jsem se ze země a hledala svoje katany. "Arone! Ty kreténe! Ještě jednou na tu holku sáhni a vážně ti ublížím!" křičela přibíhající Mira. "Tohle je jen mezi námi, Miro, neser se do toho! Běž radši osahávat Sora!" křikl černovlásek a zmizel. Mira ke mě přišla a vrazila mi facku. "Ty si taky úplně blbá! S Aronem si nezačínej, je to známej děvkař a taky podvodník. Vyspal se snad se všema dívkama co tu jsou, protože jeho sázky není možné vyhrát. Zvláště o tebe bude mít zájem, když ti Soro věnuje tolik pozornosti ..." řekla. Ta poslední věta zněla spíše zklamaně než vyčítavě. "Jsem tu kvůli exorcismu, ne klukum." usmála jsem se.

O půlnoci jsem se probudil a prudce jsem se posadil. Měl jsem hrozný sen. Šel jsem se osprchovat, abych zahnal zlé tušení. Potom jsem už nemohl usnout, sešel jsem do knihovny a uvelebil  jsem se v křesle a dočetl jsem tu knihu. Musel jsem usnout, protože mnou někdo lomcoval. Začal jsem mumlat nesmysli." Asuko, nech mě spát." Yokine to naštvalo. " Já nejsem Asuka, jsem Yoki! Tak už konečně VSTÁVEJ!" Už na mě řvala. Otevřel jsem oči, Yoki se nad mnou tyčila, ruce měla opřené o opěradla křesla a nosy jsme od sebe byli sotva deset centimetrů. Podíval jsem se jí do těch rudých očí a sladce jsem pronesl. " Nemusíš na mě křičet, jen aby jsi zamaskovala to, že mi podléháš." Na tváři jsem vykouzlil úsměv, ale ona se ještě víc rozzuřila. Okamžitě mi ke krku přiložila díku. " Zopakuj to!" Jen jsem se zasmál. " Už jsi přichystala snídani?" Odstrčil jsem ji od sebe a vstal jsem. " Já nejsem tvá chůva, ale TRENÉR!" Zakýval jsem rukou na znamení, že mi to je fuk. V kuchyni jsem udělal dvě omelety, Yoki se mezitím uklidnila a sedla si ke stolu. Postavil jsem před ní talíř s omeletou, nechápavě se na mě podívala. " Proč?" " Budeme mít trénink, musíme se posilnit." Dal jsem ji odpověď. Na stůl položila katanu. "Dnes si se mnou zabojuješ. Chci zjistit, co v tobě je. Potom půjdeme do Východního města." Zarazil jsem se. " Slyšel jsem dobře, že půjdeme do Východního města?"  " Máš s tím problém?" Znělo to spíš výsměšně, než naštvaně. " Ne, jen mě tam nesmí nikdo poznat."  Zasmála se a zvedla se k odchodu. " Jdem!" Zavelela a přitom se stále usmívala. Zvedl jsem se ze židle, uklidil talíře, vzal katanu a vyšel za ní. ...Když jsem vyšel na dvůr, tak už to nebyl dvůr, ale cvičiště. " Co jsi udělala smím pozemkem?" Byl jsem překvapený a naštvaný zároveň. " Jen jsem upravila podmínky, pro boj." " Tak fajn, jdem na to." Už jsem to chtěl mít za sebou.  Katanu držela v pravé ruce, najednou se proti mě rozběhla. Vykryl jsem její útok a oplatil jsem jí to, sekl jsem ji do té rozkošné tvářičky. Zašklebila se, ani jsem si nevšiml a kolem mě byly liány, které mi obmotaly celé tělo. Nemohl jsem se vůbec pohnout, liána mi obmotala ruku ve které jsem držel katanu, stahovala se kolem mého zápěstí, do doby než jsem upustil katanu. Yoki se zasmála a odvolala liány. " Jsi slabý, ale pomůžu ti zesílit." To beru, ale proč jsem na Shanu hodil ten vír?" " Protože ovládáš vítr. Já ovládám zem, jak sis musel všimnout." " A jiní démoni ovládají jiné živly?" " Ne, oni jen ovládají primitivní černou magii, tyhle živly dokážou ovládat jen potomci exorcistů." Odmlčela se. " Můžu se zeptat?" Podíval jsem se na ni a kývl na souhlas. " Jak dlouho už máš ten pentagram?" Nechápal jsem proč se na to ptá. " Myslím, že to už bude přes týden. Proč?" Ve tváři se jí objevil překvapený výraz. " Týden!?" " Jo."  " Přeměna trvá maximálně tři dny! A máš přitom dvě možnosti: Zemřeš nebo se přeměníš."  Otočila se k lesu a dlouze hvízdla, z něho vyklusali dva nádherní vraníci. Byli už osedlaní. Yoki se vyhoupla do sedla jedno vraníka. " Jedeme do to ho města." Taky jsem se vyhoupl do sedla, Yoki mi řekla, ať se podívám do brašny, vzadu u sedla. Byl tam plášť s kápí. Oba dva jsme si nasadili pláště a vyjeli jsme.

Obrázek - Shanina sestra Yokine (Yoki)