Sibling love [ZPOMALENO]

Sen

Objednali jsme si snídani a potom jsme vyjeli. Jeli jsme už půl dne. Dorazili jsme na louku, byly tam kmeny spadlých stromů a protékala tu i řeka. Keiji mě vyzval na soutěž v parkuru. Přijal jsem ji a vyhrál jsem. Seskočil jsem z koně a odsedlal jej, Keiji mě následoval. Yoki si lehla do trávy, lehl jsem si k ní a Keiji šel k řece. Přemýšlel jsem. Chyběla mi Asuka, ty její otrávené obličeje. Její útěky, když jsem ji nakázal být doma. Chvíli po svém odchodu jsem se schoval v koruně stromu, nikdy si mě nevšimla. Musím uznat, že je to šikovná mrška. Chybí mi to její provokování. Povzdechl jsem si. Yoki se na mě podívala. "Co se děje?" Usmál jsem se na ni. " Nic, jen jsem vzpomínal, na doby, kdy bylo vše normální." "Vše bude v pořádku, Shana se Sorem si jdou po krku, ale nic vážného by z toho být nemělo. Nezapojují do toho ostatní." Naklonil jsem se k ní a políbil ji. Potom jsem šel za Keijim, ležel na břehu a namáčel si nohy v řece. Sedl jsem si vedle něho do tureckého sedu. "Keiji, znáš se se Sorem?" "Ne osobně, ale moje sestra Mira mi o něm říkala." Byl jsem překvapen. " Mira je tvoje sestra?" " Ano, jsem exorcista, ale označil mě démon." Úkázal mi pravé rameno s pentagramem. " Odkud se znáš ty s Mirou?" " Potkal jsem se s ní, doprovázela Sora a je trenérkou mojí sestry." " Aha, chci ji zase vidět, ale žádný démon nebo člověk s pentagramem nemůže projít branami Luxoru. Venku jsem ji nikdy nepotkal, neměl jsem to štěstí." Zněl smutně, taky jsem se mu svěřil. " Moje sestra Asuka se ode mne nakazila démonem." " Myslíš pokrevně?" Kývl jsem na souhlas. " Je pod dohledem Miry a toho parchanta Sora." Začal se smát. " Parchant Soro? Nádherně jsi ho otituloval. Mira ho vždy vychvalovala. Ale ty jsi vážně dobrý. Potkal jsi i Arona?" Zamračil jsem se. " Bohužel ano." Co tak zklamaně?" " Naštval mě, ale nechci to rozebírat." ... Yoki na nás zavolala, že už musíme jet. Osedlali jsme koně a do hodiny jsme byli ve městě. Mezitím jsme různě soutěžili, aby jsme se neukousali nudou. Před branami jsme seskočili z koní a procházeli městem. Exorcisti i démoni se spolu bavili. Klid a mír tu byl na každém kroku. Došli jsme k menší vile. " Tady se naše cesty dělí." promluvil Keiji. Rozloučili jsme se a Keiji odešel, my jsme vešly na pozemek. Za vilou byla stáj, odstrojili jsme koně a vešli do vstupní haly. " Vítej v mém panství." Rozhodila rukami Yoki. Byl jsem v němém úžasu. " Nezírej tak, je to neslušné." Napomenula mě. Ohradil jsem se. " Stále jsem tě litoval, že jsi sestra Shany, ale ti si žiješ v luxusu." " No, stále mě můžeš litovat." Hrál jsem si na uraženého. " Ne, nebudu tě litovat, nezasloužíš si to!" Přiblížila se ke mně a hrála si na nevinou. " A co si podle tebe zasloužím?" Zamyslel jsem se. " Tak třeba ... tohle." Přitáhl jsem si ji za pas k sobě a políbil. Obmotala mi ruce kolem krku. Chvíli jsme se přetlačovali s jazyky, ale podvolila se. Chytil jsem ji za zadeček a obmotala mi nohy kolem pasu. Vyšel jsem po schodech nahoru a otevřel, spíš rozrazil hned první dveře, naštěstí byly od ložnice. Položil jsem ji na postel a sundal jsem ji košili. Zasypal jsem ji polibky. Přiblížil jsem se k jejímu oušku a skousl ji lalůček, slastně zavrněla. Mezitím mi stihla ztrhnout košili. Za to jsem ji na krku udělal cucflek. Zadíval jsem se na své dílo a nedával pozor. Yoki využila situace a stočila mě pod sebe. " Ty zloune." Neznělo to naštvaně, ale spíš laškovně. Sedla si na mě, zadívala se na pentagram, obkreslila ho prstem a potom mi po hrudi začala kreslit různé ornamenty. Naklonila se ke mně . " Nedáme si něco k jídlu?" Na to se posadila na kraj postele. Klekl jsem si za ni, objal kolem pasu a položil jsem si bradu na rameno. ...Po chvilce jsem ji pustil a zároveň na to odešel z pokoje. Našel jsem kuchyň a začal připravovat ramen. Yoki přišla za mnou, na sobě měla moji košili, již bez knoflíčků. Někdo zaklepal na dveře, šel jsem otevřít. Ze tmy se vynořil Keiji. Překvapeně se na mě podíval." Kámo, kde jsi ztratil košili?" " Hele, neštvi mě, jdeš dál?" vyštěkl jsem na něho. Kývl na souhlas a šel rovnou do kuchyně. U stolu seděla Yoki s miskou ramenu, podíval se na ni a promluvil. " Už vím, kde jsi ji ztratil." Yoki se na něho vražedně podívala. " Co chceš, takhle večer." Mám zlé tušení, že se sestrou je něco v nepořádku. Chci ji vidět! Prosím zajisti mi, že se s ní potkám." " Pokusím se." Keiji byl šťastý, rychle řekl děkuji a vypařil se. Yoki odnesla misku a já jsem si stoupil za ni. " Víš, že to byla moje nejoblíbenější košile?" Otočila se na mě s nevinným výrazem na tváři. " Vážně?" Kývl jsem na souhlas. " Jdu jsi lehnout." Dal jsem ji pusu do vlasů a odešel. Za chvíli si vlezla za mnou. Objal jsem ji kolem pasu. V noci jsem měl hrozně živý sen. Vymrštil jsem se do sedu. "Ne to není možné." Opakoval jsem si šeptem stále dokola. Yoki mě objala. " Co se děje?" Přitáhl jsem si ji na klín a opřel si čelo o její rameno. " Viděl jsem Asuku, chtěla se zabít." Měl jsem roztřesený hlas, cítil jsem jak Yoki zalapala po dechu. " Zítra pojedeme zpět." Hlesla skoro neslyšně. kývl jsem na souhlas. Nemohl jsem už spát, chvíli jsem pozoroval jak Yoki pravidelně oddechuje. Vyšel jsem z pokoje a hledal jsem knihovnu. Během chvíle jsem ji našel, byla obrovská. Četl jsem si přes hodinu, potom mě to přestalo bavit. Z pokoje jsem si vzal jinou košili a šel jsem se projít po městě. Procházel jsem ulicemi, když jsem ji uviděl. Dívka v kápi s liščí maskou. zašla do hostince a já jsem šel za ní.

Obrázek - Seiko