Sibling love [ZPOMALENO]

Vzepření rozkazu

" Připrav se , dnes se naučíš ovládat vítr."  " Tak fajn, čím začneme?" " Nejdřív musíš poznat svůj element. " Začala mi říkat jak to mám udělat a aby si nás nikdo nevšiml, obehnala kolem nás vysokou hradbu z lián. " Tohle by mělo stačit, nikoho to sem nepustí." Snažil jsem se porozumět svému elementu, ale nešlo to. Cítil jsem, že tu ještě někdo je, upozornil jsem na to Yoki. " Musíš se soustředit! Nenech se rozrušit. Koncentruj se. Jinak zakročím!" " Dobře. Už se soustředím." Prohrábl jsem si vlasy a naštval jsem se. Namířil jsem rukou na stěnu z lián. Vytvořil se vír a prošel skrz stěnu. Za stěnou se ozval dívčí křik. Yoki strhla stěnu a vyběhla do lesa.  "Musíme ji najít!"  Rozběhl jsem se druhým směrem. Našel jsem ji, aby mi neutekla tak jsem kolem nás obehnal obrovitý vír. " Prosím nechte mě jít, nikomu to neřeknu." prosila mě, klekl jsem si k ní. " Ale já ti nechci ublížit, nemám k tomu důvod, ale mám pár otázek." " Dobře a potom mě pustíš?" " Ano, slibuji." Kývla na souhlas. " Co jsi dělala tady v lese?" " Byla jsem na procházce." " Poznáš, kdo jsem?" " Jsi démon, ale ještě jsi se nezměnil." " Znáš Sora?"  " Ano, poslal mě sem, poslal mě, aby jsem se podívala po okolí."  Dobře, můžeš jít." Nechal jsem padnout větrnou oponu a ona běžela pryč. Za mnou stála Yoki, naštvaně poklepávala nohou. " Ty jsi vážně magor!" Řvala na mě. " Ale dokázal jsi ovládnout svůj element, Teď musíme jít, jinak Soro na nás bude muset čekat. Nechci, aby čekal. Co by si potom myslel?" Začala se smát a vešli jsme do hostince. Čekali jsme na Sora. Když přišel, čekalo nás nemilé překvapení.

Když oba démoni odešli, zůstal tu jen Aron. Chystal se k odchodu, ale Mira se zvedla a třískla s ním o zem. Aron byl v šoku. "Vyjednávání s démony má na starosti Soro. Navíc máš průser!" křikla na něj. Já jsem zůstala sedět a dělala jakoby nic. Aron se zvednul a začal se tam s Mirou hádat. Po chvíli se strhla bitva v celém hostinci. Využila jsem povyku a proplížila se z hostince. Jsem učenlivější než si Mira myslí. Nemyslím si, že tohle normální exorcisté dokážou. Viděla jsem totiž jak říká Mira jejich "pach." Sice mi to dalo dost práce, ale podařilo se mi je sledovat za pomoci spojení rudého a modrého oka. Oba dva mířili k lesu. Věděla jsem, že moje modrá kontaktní čočka vyzařuje modrou (exorcistskou) auru. Pokud si ji sundám budu "neutrální" takže ani červená ani modrá. Vyndala jsem si čočku a uložila ji do krabičky, kterou jsem ukryla do kapsy. Pro jistotu jsem si nandala liščí masku, kdyby jsem ztratila plášť. Bez dalšího čekání jsem se tichým krokem a bezpečnou vzdáleností plížila za nima. Jenže Yoki okolo nich obehnala liány, takže jsem nic neviděla. Všimla jsem si jedné dívky co byla nebezpečně blízko mě. Všimla si mě a tak jsem k ní běžela a zacpala jí pusu, aby mě neprozradila. Ucítila jsem lehký vánek. Všimla jsem si pohybu lián a bleskově vyskočila do korun stromů. Ta holka to schytala vzdušným elementem. Vykřikla. Tiskla jsem se ke stromu a pomalu ani nedýchala. Dívka se rozběhla pryč a ten neznámý běžel za ní. Yoki stála pod mým stromem a rozhlížela se. Po chvíli, ale odešla a já se zhluboka nadechla. Yoki mu něco řekla a pak šli směrem k městu. Seskočila jsem ze stromu a sedla si k němu. Celá jsem se klepala. Byla jsem úplně mimo a neskutečně šťastná, že na mě nepřišli. Zvedla jsem se a běžela za nimi. Oba vešli do hostince. Zůstala jsem venku a čekala co bude dál. Po chvíli tam vešel Soro a s ním Aron s Mirou. Všimla jsem si postranního otevřeného okna hostince. Nenápadně a potichu jsem se skrz něj dostala dovnitř. Tam naprosti sobě stáli Soro, Mira a Aron a Yoki s neznámým. "Proč se kryješ? Já tě stejně poznal, Seiko." řekl s úšklebkem Soro. Neznámý si sundal plášť a řekl: "Hmm, tak mi to nevyšlo. Nevadí." Nemohla jsem uvěřit svým očím. Rudé vlasy, zelené oči, ten hlas ... Seiko. "Neřekla jsem snad dost jasně, že když nepříjdeš sám, seberu ti tu holku?" řekla naštvaně Yoki. "Hmm ... mám dojem, že Aron něco takovýho říkal. Ale ty si snad myslíš, že se tě bojím? Jestli mi chceš něco říct, tak to řekni i před nima *ukázal na Miru s Aronem* No vlastně ... Miře určitě, ale Aronem si už tak jistý nejsem ..." řekl Soro a nenávistně se na Arona podíval. "Vystavuješ tu holku nebezpečí." řekla varovně Yoki. "Ještě je můžeš poslat pryč." dodala. "Soro, myslím že bude lepší když s Aronem odejdeme. Asuka ---" nedořekla Mira. "Asuka je v pořádku. Moment, kde vlastně je?" přerušil Miru Soro. "Kde je ta holka? Já jsem se začala hádat s Aronem a ona seděla u stolu. Když si to tak uvědomuju, tak už tam nebyla když jsi nás od sebe s Aronem odtrhl." řekla Mira. "Tos podělala, Miro ..." zasmál se Aron. "Ty mlč! No jestli nevíme kde je, tak je nejspíš v bezpečí." ušklíbl se Soro. "Takže to byla ta holka co seděla s touhle v hostinci. Je pravda, že její aura byla docela složitá, ale stejně si ji najdu." řekla Yoki. "Když myslíš ..." ušklíbl se Soro. Cítila jsem, že to tu začíná být nebezpečné. Taky jsem tušila, že Soro o mě věděl. Rychle jsem vyskočila zpět do okna a ven. Sprintovala jsem jak nejrychleji mohla k hostinci, kde jsem vzala koně a uháněla za hradby.

Obrázek - Seiko