Sibling love [ZPOMALENO]

Liščí maska

Chtěl jsem jí sundat masku, ale dala mi silnou ránu loktem do hrudi a k tomu mě kopla. " Malá mrcha." Pošeptal jsem si pro sebe a zvedal se ze země. Ostatní se na ni vrhli, rozběhla se proti Miře. Hodila na ni plášť a vyskočila z okna, jediné co jsem viděl byla dívka s černými vlasy. Soro byl strašně naštvaný. " Soro, pomůžeš nám, nebo ne?"  Soro se na ni podíval. " Ještě nevím, musím si to rozmyslet, je to složité." Yoki  přikývla a oni odešli." Ach Seiko,ty jsi takový debil!" Pronesla Yoki a praštila mě po hlavě.  "Jdeme do našeho hostince." Souhlasil jsem a vyrazili jsme. Když jme tam došli, tak jsme se rozdělili do pokojů a šli spát. Ze spaní mě probudila noční můra. Zhluboka jsem dýchal. Už ani nevím, o čem byla. Šel jsem se osprchovat. Za hodinu má svítat, lehl jsem si na postel a přemýšlel. Do mého pokoje vtrhla Yoki. " Neumíš klepat?" Vyjel jsem na ni. " Máme problém!" Okamžitě na mě začala chrlit informace. " Našli nás exorcisti, které jsi rozmetal na různé strany. " Poškrábal jsem se na temeni. " Ups." " Já ti dám ups, sakra, co si myslel? Exorcisty i démony rozmetám na všechny světové strany a bude klid?" položil jsem ji ruce na ramena. " Něco v tom smyslu." zasmál jsem se, ale Yoki do smíchu nebylo. " Musíme vypadnout. Stavíme se v kovářství a vyzvedneme tvoji zbraň." Kývl jsem na souhlas. Sbalil jsem si svoje věci a nachystal koně. Yoki přiběhla do stáje a vyjeli jsme. U kováře jsme si vyzvedli zbraně ale obklíčili nás exorcisti. " Sakra!"  Zaklela Yoki. Davem exorcistů se prodral Aron. " Vy dva, Soro s vámi chce mluvit! Mám vás doprovodit. Prosím pojďte za mnou." Ukázala se ulička a my jsme ní prošli.  ...Aron nás dovedl do toho hostince, kde jsme se včera setkali. " Jděte dovnitř, už tam na vás čeká." Yoki se pozastavila u Arona. " Dnes je z tebe poslíček?" Naklonil se k ní. " Ne, nabídl jsem se sám, chtěl jsem tě vidět." Na tváři se jí ukázal úšklebek  a pokračovala dál. Vešli jsme do hostince. Byl tam Soro, Mira a ta dívka z večera. Ta dívka seděla u Sora a Yoki si sedla k Miře, sedl jsem si do jiného boxu. Nechtěl jsem s tím šmejdem trávit ani kousek svého času. " Tak jak jsi se rozhodl?" byla první věc, na kterou se Yoki zeptala. " Řekla jsi, že je to bude týden a ještě se neproměnil." Promluvil Soro, ta jen mlčky přikývla. Už jsem to nevydržel a šel jsem ven, zkontroloval jsem koně. Lehl jsem si do trávy v tom lese, kde jsme trénovali. Nezajímalo mě o čem se tam baví a jestli nám ten kretén pomůže. Bylo mi to absolutně jedno. Zřejmě jsem zaspal.

V ten den jsem dostala spoustu nadávek. Začalo to Mirou, táhlo se to přes Arona a skončilo to pokleknutím před Sorem. "Proč?" řekl Soro a procházel se po místnosti. Klečela jsem a zírala do země. "Na něco jsem se tě ptal!" zvýšil hlas. "Když jsme s Mirou přišly do toho hostince, byl tam Aron, Yoki a někdo neznámí. Nemohla jsem si pomoct, potřebovala jsem vědět kdo to je." odpověděla jsem tiše. "A teď když jsi zjistila, že to tvůj bratr?" řekl Soro. "Nevěřím tomu ..." zašeptala jsem a na zem dopadla slza. Zakryla jsem si ústa, aby nebyly slyšet moje vzlyky. "To ale stále nevysvětluje proč jsi se vrátila, když Seiko zavřel to okno." řekl chladně. "Já nevím ... není normální uzavírat smlouvy s démony!" řekla jsem. Postavila jsem se a křikla: "Exorcisté démony zabíjí! Tohle by se dalo považovat za zradu! Nemysli si, že ze mě uděláš poslušnou loutku jako tady ze všech! Já zemřu v boji za to co je správné a ne jako stará žena co se skrývala v bezpečí! Zabiju všechny démony! A Yoki se Shanou s nimi!" Najednou mi přiletěla facka. Soro mě chytil za bradu a díval se mi přímo do očí. Ztrácela jsem se v nich. "Teď mě poslouchej, Asuko." řekl něžně. "Oni jsou taky jako my. Mají též své rodiny a též své poslání. Jsou jen jiným druhem. Pokud neubližují lidem nebo nám, není důvod je zabíjet. Vzpomeň si na sebe, musela jsi žít v sirotčinci. Vzala bys dítěti rodiče jen protože jsou to démoni?" Mluvil tak vážně, ale zároveň tak tiše. Po tvářích mi stékaly slzy. "Omlouvám se! Omlouvám se! Omlouvám se!" opakovala jsem stále dokola. Usmál se a tiskl mě k němu. Něžně mě objímal. Držel mě jako něco křehkého a nenahraditelného. Měla jsem pocit bezpečí, pocit který jsem myslela, že mám jen u Seika. Ani nevím jak, ale políbil mě. Držel mi obě ruce, nemohla jsem se bránit ani kdybych chtěla. Když přestal podíval se na mě. Červenala jsem se. "P-Promiň ..." zašeptal a podíval se ho strany. Bylo to poprvé co byl nahnán v koutě. "V-V pořádku ..." vykoktala jsem a odešla.

Ráno mě vzbudila Mira. "Vstávej! Soro právě oznámil, že pojedeš s námi!" řekla. Vyhrabala jsem se z postele a čuměla na ní s tupým výrazem. Po chvíli mi to došlo a tak jsem se šla umýt, upravit a nasnídat. Došla jsem do stájí, kde už čekala Mira a Soro. Nasedli jsme na koně a jeli do hostince. "Abych zabránil dalším nepříjemnostem, vezmu tě raději s sebou. Jsme domluvení, že tě nikdo nebude oslovovat jménem. Nepozná tě pokud si vezmeš liščí masku a nebudeš mluvit." oznámil mi Soro. Vešli jsme do hostince a tak jsem se hned tiskla k Sorovi. Po chvíli přišla Yoki i Seiko.

Obrázek - Seiko