Sibling love [ZPOMALENO]

Osud nás opět spojil

Když jsem uslyšel ten hlas, nezmohl jsem se ani na slovo. Sotva jsem ze sebe vykoktal její jméno. "Asuko." Ztáhl jsem kosu z jejího krku. Ash nad ní byl stále rozkročený a cenil zuby. "Ashy, pusť ji." Odskočil od ní a stoupl si za mě. Pomohl jsem ji na nohy a hned si ji přitáhl do objetí. "Chyběla jsi mi. Co se tam stalo?" Šeptal jsem ji do vlasů. Neodpovídala, kývl jsem na Ashe a ten si lehl. Vyhoupl jsem se mu na hřber a natáhl jsem se pro Asuku. Posadil jsem ji za sebe a vyzval Ashe k odchodu. Před tím, než jsme vyšli, tak do tlamy vzal její katany. Za chvíli jsme byli u domu. Seskočil jsem z Ashe a vzal jsem Asuku do náruče, po cestě usnula. Ash si lehl před vchodové dveře. Vešel jsem dovnitř a odnesl Asuku do jejího pokoje. Potom jsem šel do knihovny za Keijim. " Kdo to byl?" Podíval se na mě se zájmem. "Moje sestra." Při slově sestra se ošil. Hlavu si složil do dlaní. "Už ji nikdy neuvidím. Ale víš, co je nejhorší? " Zakroutil jsem hlavou. " To, že jsme se naposledy pohádali." Jeho ramena se třásla, byl na dně. Soucitně jsem mu stiskl rameno. "Mira se má určitě dobře." Podíval jsem se ke dveří, kde stála Asuka. " Mira využila mého útěku,, aby se mohla zabít." Klepal se jí hlas. Sedla si ke mně a opřela se o mě. " Proč? " Keijiho hlas se zlomil. Podívala se na něho. " Řekla mi, že je nemocná a smrt je pro ni vysvobozením." Oči měla zalité slzami. " Proč se mi nesvěřila? Jsem její bratr, postaral by jsem se o ni." Stiskl jsem mu rameno ještě víc. "Keiji, musíš se vzchopit, Mira určitě nechtěla, aby jsi se trápil." Kývl na souhlas a odešel do pokoje. Teď jsem svůj pohled věnoval mé sestře. " Taky by jsi měla jít spát, na dnešek je toho dost. Zítra si promluvíme." Chabě jsem se usmál. Chtěl jsem odejít, když mě Asuka chytila za zápěstí. " Jmenovala se naše matka Elena?" Zalapal jsem po dechu a kývl na souhlas. Zvedla se a objala mě. "Asuko, jsi v pořádku?" Pokývala hlavou na souhlas, ale věděl jsem, že to není pravda. Doprovodil jsem ji do pokoje, ale když už jsem byl u dveří, tak se mě zeptala. "Zůstaneš tu se mnou? " Místo odpovědi, jsem ji přisunul k posteli křeslo a uvelebil se v něm. Vdečně se na mě usmála. Úsměv jsem ji opětoval a po chvíli se pokojem ozývalo jen její oddechování.

Ráno jsem se vzbudila jako první. V noci jsem se každou chvíli budila. Zdál se mi pořád dokola ten samý sen. Ta samá noční můra. Šťastná rodinná večeře, která se změnila na hrob. Já se tam ocitám z pohledu malé dívky. Dva rodiče a dvě děti. Bratr a sestra. Všechno se, ale ve vteřině změní, když se ozve rána všechna okna se rozletí na miliony střípků. Dovnitř vtrhnout démoni. Matka nás s bratrem zachrání za cenu svého života. Nemohla jsem nic dělat ... Venku byla ještě tma a Seiko taky ještě spal. Pohladila jsem ho a on se zavrtěl. "Ještě chvilku Yoki ..." zamumlal. "Yoki?" pomyslela jsem si. To se mě trošku dotklo. Vzala jsem deku a přikryla ho. Sama jsem vstala a šla do kuchyně. Opět jsem měla plnou mysl Miry. Oblíkla jsem se, ozbrojila a šla ven. Vyskákala jsem na vysoký strom a sedla si na větev. Opřela jsem se o kmen a dívala se kamsi do dálky. Byl to nádherný pohled na právě vycházející slunce. Nejradši bych utekla někam daleko. Vzala Seika a odletěla někam mimo okolní svět. Někam, kde neexistuje smrt, kde neexistuje smutek, kde neznají utrpení. "Zvláštní, že předtím jsem tě nemohla vystát a teď se nemůžu smířit s tvojí smrtí ..." zašeptala jsem k východu slunce. "Je to krása, že?" ozvalo se pod stromem. Podívala jsem se dolů a tam stál Keiji. Vyskákal ke mě na větev a zeptal se: "Můžu si přisednout?" Jen jsem se jemně usmála a přikývla. "Víš já ti závidím, Asuko ..." řekl Keiji a podíval se na čisté nebe. "Proč?" odvětila jsem. "Tvoji odhodlasnost, tvůj čas strávený s Mirou, Seika ... Spoustu věcí." odpověděl Keiji. Já jen hleděla do země a neodpovídala. Po chvíli ticha Keiji opět promluvil: "No nic ... Tak já zase zmizím. Dobře se o svého bratra postarej ..." mrkl na mě a pak zmizel v korunách stromů. Seskákala jsem ze stromu a vrátila se do domu. Udělala jsem snídani a šla vzbudit Seika. "Seiko, vstávej ..." šeptala jsem něžně. Nereagoval. "Koukej vstávat, ty líná šunko!" zakřičela jsem a začala ho lechtat. Ihned se probral a začal smát.

Obrázek - Asuka