Jiná I. (Avengers FF)

1.

 

Jako každé ráno jsem se probudila s výkřikem, kvůli noční můře. Posadila jsem se a rozhlédla se. Věci kolem mě levitovaly. Snažila jsem se uklidnit hlubokými nádechy. Nedařilo se mi to, dokud mi na klín nevlez Aron a nezačal příst. Ví že mě to dokáže uklidnit. Přivinula jsem si ho k sobě a zabořila tvář do jeho hebkého kožíšku. Po chvíli jsem se uklidnila a věci, které levitovaly spadli. Neuvědomila jsem si, že levitovala i moje postel, se kterou jsem spadla na zem. Způsobilo to velkou ránu, takže jsem počítala s tím, že za chvíli si na mě někdo přijde znovu stěžovat. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je 4:47 ráno. ,,Bezva.'' Řekla jsem sarkasticky a vstala z postele. Šla jsem do koupelny se vysprchovat. Byla jsem trochu zpocená.

Po několika minutách jsem vylezla z koupelny už i převlečená do čistého. Došla jsem do obýváku a otevřela okno, které vede na požární schodiště. Když jsem chtěla vylézt, zastavilo mě mňouknutí mého kocoura. Otočila jsem se a chvíli jsme si hleděli do očí. ,,Neboj se Arone. Nikdo mě neuvidí.'' Řekla jsem mu a pohladila ho po hlavě. Moc ho to neuklidnilo. ,,Musím si pročistit hlavu a nejlepší způsob je se jít proletět.'' Řekla jsme mu. Vzala jsem z poličky oblečení, které jsem si sama vyrobila na mé o hodně větší já. 

Vylezla jsem oknem a seskočila dolů do tmavé uličky. Podívala jsem se nahoru a viděla Arona, jak mě naštvaně pozoruje. Moc se mu nelíbí, když tohle dělám. Šla jsem trochu dál, kde byla větší tma a svlékla se. Proměnila jsem se do svého většího já a rychle se převlékla do černého tílka s černých kalhot. Boty jsem nepotřebovala, takže jsem byla bosa. Rozhlédla jsem se a zaposlouchala se, jestli mě někdo nesleduje. Nadechla jsem se a nasála všechny pachy. Kromě smradlavých popelnic a kanalizace jsem nic jiného necítila. Své staré oblečení jsem schovala za popelnice, aby mi je někdo nevzal. Roztáhla jsem svá obrovská křídla a vzlétla k obloze, kde ještě nevyšlo slunce.

Létání mi vždy vykouzlí úsměv na obyčeji. Doletěla jsem nad East River, kde jsem zkoušela různé triky. Vyletěla jsem co nejvýše a pak složila křídla. Padala jsem volným pádem dolů. Byl to úžasný pocit. Vítr odvanul všechen můj stres a strach. Několik metrů nad vodou jsem znovu roztáhla křídla a vznesla se. Doletěla jsem na Brooklynský most a tam přistála. Byl to překrásný výhled na Manhattan a Brooklyn. Byla zatím ještě tma, takže byl most osvětlený. Posadila jsem se na své oblíbené místo a pozorovala probouzející Manhattan. Vzala jsem do ruky svůj medailonek a otevřela ho. Dívala jsem se na fotku své rodiny. Nechápala jsem proč mě opustili. Co jsem jim udělala, že se mě zbavili. Zavrtěla jsem hlavou a medailonek zavřela. Nechtěla jsem teď na to myslet. Raději jsem si užívala ticho a východ slunce.

Po chvíli někdo příjemné ticho přerušil. Svým citlivým sluchem jsem uslyšela, že někdo běží po mostě. Podívala jsem se dolů a uviděla běžce. Docela rychlého běžce. Chvíli jsem ho pozorovala a viděla, že běží do Central Parku. Vážně běhá rychle. Pomyslela jsem si. Zatřepala jsem hlavou a přestala myslet na velmi rychlého běžce. Budu muset letět, pokud nechci aby mě někdo viděl. 

Přistála jsem zase v uličce, kde jsem se proměnila znovu na člověka. Převlékla jsem se zase do normálního oblečení a vylezla po požárních schodech do svého bytu. Bylo zrovna 6:30, když jsem se připravovala snídani. Aron mě celou dobu propaloval naštvaným pohledem. Ignorovala jsem ho a pustila se do jídla. Po jídle jsem špinavé nádobí umyla a šla se převléknout do práce. Vybírání oblečení není jednoduchý, takže se nedivte, že mi to zabralo půl hodinu. Rychle jsem si vzala věci a vypadla z bytu.

Dorazila jsem do práce a spěšně pozdravila paní Jonesovou. Uklidila jsem si věci a vrátila se na svoje pracovní místo. ,,Omlouvám se, že jsem málem přišla pozdě paní Jonesová.'' Omluvila jsem se. ,,Pro dnešek se nic nestalo.'' Řekla a usmála se. ,,Dnes přišly nové knihy, tak je prosím běž srovnat do knihovny.'' ,,Jistě.'' Řekla jsem a trochu se usmála. Vzala jsem vozík s knížkami a vydala se hlouběji do knihovny. Začala jsem knížky skládat do knihovny, ale přestala jsem hned, když jsem uslyšela za sebou kroky těžkých bot. Strnula jsem na místě. Věděla jsem kdo to je. Poznala jsem podle jeho pachu.

,,Konečně si přišla. Myslel jsem si, že se tady neukážeš.'' Řekl mužský hlas. Neodpověděla jsem a stále jsem k němu stála zády. ,,Teď půjdeš se mnou.'' Řekl znova a slyšela jsem, jak vyndal pouta z opasku. ,,Moc dobře víš, že s tebou nikam nepůjdu a taky víš, že ti zase nakopu zadek Masone.'' Řekla jsem a otočila se k němu čelem. ,,Tím si nebuď tak jistá.'' Řekl a za ním se objevilo asi dalších 6 chlapů. ,,Stejně jsem ti vždy utekla. Nechápu proč by se to nemělo opakovat.'' Řekla jsem. ,,Protože pokud s námi neodejdeš tak lidi, co jsou dnes tady zemřou.'' Řekl a vyndal ovladač s tlačítkem. ,,To neuděláš.'' Řekla jsem se strachem v očích. ,,Proč bych neměl. Nic s tím neuděláš. Bojíš se své moci. My ti ale můžeme pomoci. Pokud s námi půjdeš, budeš neporazitelná a ani Avengers tě nepřemohou.'' Řekl s úsměvem a podal mi ruku, abych se k nim přidala. ,,Nechci pomoc od Hydry. Nikdy se k vám nepřidám. Chcete svět zničit a zotročit ho.'' Řekla jsem rázně a jeho ruku odstrčila. ,,Je to tvoje konečná odpověď?'' Zeptal se a pozvedl obočí. ,,Ne ještě tohle.'' Řekla jsem a vykopla mu ovladač z ruky. Než stihl něco udělat dala jsem mu kolenem do rozkroku. Spadl na zem a jeho agenti vytáhli z pouzder střelné zbraně. Začali po mně střílet. Sice jsem to udělala nerada, ale dala jsem ruce před sebe a jejich kulky zastavila. Slyšela jsem jak lidé začali křičet a utíkat. Agenti na mě přestali střílet a vystartovali proti mně. Někteří měli i nože. Ze začátku jsem se ubránila, ale pak mě jeden bodl do břicha a druhý mě odkopl ke knihovně. Bouchla jsem se do hlavy o jednu z poliček, ale naštěstí jsem nespadla do bezvědomí. ,,Najděte ten ovladač!'' Uslyšela jsem někoho křičet. Chtěla jsem si sáhnout na břicho a vyléčit si ho, ale Masonova ruka mi v tom zabránila. ,,Ať tě to ani nenapadne.'' Řekl varovně a píchl mi něco do krku. Poslední co jsem viděla byli lidi se znakem orla, jak míří zbraněmi na agenty Hydry. Pak už mě pohltila černočerná tma.

                                                                          *******************

Takže tady je další kapitola. Snad se líbila. Kdo myslíte, že byl ten běžec z mostu? Děkuji předem za hvězdičky a přečtení. Uvidíme se u příští kapitoly.

Ahojky.