Jiná I. (Avengers FF)

21.

Pohled Masona

,,Pane, míří k nám další agenti Shieldu.'' Oznámil mi jeden z mých mužů, když jsem sledoval, odvedení Avengers do cel.

,,Kdo je povolal?'' Zeptal jsem se a nevěnoval mu jediný pohled.

,,Nikolase Furyho jsme nestihli zadržet, takže...''

,,Vy jste ho nezadrželi?!''

Agent jenom vrtěl hlavou a já se jen tak tak držel, abych ho nezastřelil hned tady. Povzdechl jsem si a promnul si kořen nosu. Podíval jsem se na Striped death.

,,Jdi a přiveď mi Nikolase Furyho, ale živého.'' Řekl jsem.

Přikývla a ladným krokem se vydala před budovu Shield, kde už čekali agenti se zbraněmi a samotný Fury. Myslím, že jsem zahlédl i policii.

,,Vy dva jděte s ní a budete mě informovat.''

Když odešli, můj mobil začal v kapse vibrovat. Volal mi můj nadřízený.

,,Pane.'' Pozdravil jsem ho.

,,Agente Masone. Jde všechno podle plánu?''

,,Ano pane. Avengers jsou zadrženi.''

,,A co Fury?''

,,Toho zatím nemáme, ale...''

,,Nemáte?! Měli jste ho zadržet jako prvního!''

,,Nebojte se pane. Proti Striped death nemá žádnou šanci.''

,,Jestli se něco pokazí až dorazím, víte co vás čeká Masone.'' Zasyčel a hovor ukončil.

Mobil jsem vypnul a dal zpátky do kapsy. Když jsem vzhlédl, viděl jsem Striped death, jak před sebou vede Furyho v poutech. Musel jsem se usmát.

,,Všichni agenti pobiti pane. Zvládla to úplně sama.'' Informoval mě jeden z agentů a já kývl.

,,Zdravím vás Fury. Jak vidím, už jste měl tu čest setkat se z Striped death. Nám jen tak někdo neuteče.''

,,Pane, Kapitán Amerika utekl.'' Přiběhl ke mě mladý agent.

,,Co jste říkal?'' Zeptal se Fury posměšně a já pokynul, ať mu jednu vrazí.

Dostal od ní pořádnou ránu do obličeje, která mu hned vymazala jeho posměšný úsměv a vyměnila ho za bolestnou grizmu.

,,Zavřete ho na samotku a klidně mu uštědřete nějakou tu ránu.'' Pokynul jsem a pak se podíval na ni.

,,Najdi ho a pak ho přivedeš sem. Šéf tu brzy bude, takže si pospěš.''

Přikývla a rychlým krokem se vydala hloub do základny Shieldu. Vyprovázel jsem ji pohledem.

Pohled Stevea

,,Stále jsme ho nenašli, pane.''

,,Tak hledejte dál. Určitě je pořád tady. Pochybuji, že by se dostal ven.''

Slyšel jsem rozhovor dvou mužů, kteří pokračovali v mém hledání. Řeknu vám, že není jednoduché se schovávat, když vás hledá několik agentů. Když byl vzduch čistý, mířil jsem rovnou do skladu, který je na druhé straně základny, ale má to jeden háček. Jediná cesta do skladu vede přes halu, která je plná agentů Hydry a nemám štít, abych se ubránil.

Z přemýšlení mě vyrušilo dupání těžkých bot. No super. Neměl jsem se kde schovat a proto jsem začal utíkat. Po chvíli jsem narazil na kumbál, který byl naštěstí odemčený a rychle vklouzl dovnitř. Běh agentů sílil, ale nezastavovali a běželi dál. Pak bylo zase jen ticho. Oddechl jsem, ale pod dveřmi byl vidět stín člověka, který zrovna přišel. Tohle se může stát jenom mně. Pomyslel jsem si. Naštěstí člověk začal začal odcházet a já lehce pootevřel dveře. Napadl mě totiž plán, jak bych se mohl dostat do skladu. Vyšel jsem ze dveří a měl v plánu jít za tím agentem, který musel slyšet bouchnutí dveří, protože se na mě otočil.

,,Stůj!'' Zakřičel a namířil na mě svou zbraň.

Zvedl jsem ruce nahoru a muž pomalým krokem ke mně došel.

,,Otoč se! Dej ruce za záda! A o nic se nepokoušej!''

Pomalu jsem se otočil a ruce dal za záda. Slyšel jsem, jak rozdělává pouta, ale než mi je stihl dát, podkopl jsem mu nohy a rychlým úderem do obličeje ho uvedl do bezvědomí. Vzal jsem si na sebe jeho oblečení se zbraní a jeho dal do kumbálu. V kapse uniformy byly i sluneční brýle, které jsem si hned vzal. Zbraň jsem si dal do opasku a rychlým krokem mířil k hale.

Měl jsem pravdu, když jsem říkal, že se to tu bude hemžit agenti. Procházel jsem kolem několika lidí a zdá se, že mě zatím nikdo nepoznal. Byl jsem už skoro na konci, když jsem si všiml toho muže, který ovládá Naomi. Chtěl jsem za ním jít a vymlátit mu všechny zuby, ale udržel jsem se a pokračoval v cestě do skladu. Když jsem se do skladu konečně dostal, měl jsem totiž menší problémy s ochrankou, rozhlédl jsem se. Jak tady mám sakra najít Clintovi šípy? Zeptal jsem se sám sebe v duchu, když jsem se rozhlédl, docela po velké místnosti. Začal jsem hledat a po úmorných dvaceti minutách je našel. Vzal jsem jeden do ruky a prohlédl jsem si ho.

,,Teď ještě stačí najít Naomi.'' Řekl jsem s úsměvem nahlas a otočil se, ale úsměv mi hned zmrzl.

,,Tak už nemusím.'' Poznamenal jsem, když jsem uviděl Naomi, která se ke mně začala blížit. Ve tváři měla chladný výraz.

Polkl jsem a šíp trochu více stiskl v pravé ruce. Začal jsem pomalu couvat, ale ona se na mě hned vrhla. Snažil jsem se uhýbat a její rány krýt, ale ne vždy se mi to povedlo. Cítil jsem, že už mi dochází síly, ale stále jsem se udržel na nohou. Šíp jsem zatím stále držel v ruce, ale když mi podrazila nohy svým ocase, pustil jsem ho. Spadl jsem na záda a chtěl jsem se hned zvednout, ale chytla mě pod krkem a odhodila na protější zeď.

,,Copak mě nepoznáváš?'' Zeptal jsem se jí, když jsem se zády opřel o chladnou zeď.

Neposlouchala mě a pomalu ke mně došla. Chtěla mě udeřit do hlavy, ale já uhnul a co nejrychleji, jak jsem mohl se dostal k šípu. Popadl jsem ho do ruky o otočil se na Naomi, která zase zmizela. Někdo mě kopl do zad a já přepadl na zem. Obrátil jsem se na záda a než jsem stačil něco udělat, znovu mě popadla za krk do vzduchu. Díval jsem se do jejích očí, ale neměla v nich žádnou známku poznání. Proto jsem jí do krku zabodl šíp, který hned začal dělat to, co měl. Pustila mě a já mohl konečně popadnout dech. Když do ní šíp přestal dávat elektřinu, upadla do bezvědomí. Doplazil jsem se k ní a uchopil její tvář do dlaně.

,,Naomi?'' Řekl jsem jemně její jméno.

,,Steve?'' Řekla a otevřela své krásné zelené oči.

Polilo mě nesmírné štěstí a musel jsem se usmát. Byl jsem rád, že je to zase ona.

                                                                *********************

Takže kapitola je jako vždy tady. Dneska trochu později, protože jsme dneska měli uklízecí den.  Vážné vám děkuji za hvězdičky a komentáře. Moc si toho vážím. Zítra by měla vyjít další, ale ještě nevím, protože zítra odjíždíme za příbuznými. No možná to stihu, ještě uvidím.

Tak se mějte.