Jiná I. (Avengers FF)

16.

O několik týdnů později

Hádám, že asi chcete vědět, co jsem dělala těch několik dní, kdy jsem nemohla na mise, že? No, většinou se to skládalo tak, že každé ráno od osmi až do dvanácti jsem trénovala nováčky, které jsem kvůli svému vzteku málem zabila, takže jsem skoro každý den čelila rozzuřenému Furymu, který po mně všechno musel uklízet, jak rád říkal. Proto mi nařídil, že nováčky už cvičit nebudu, ale na mise mě ještě nepustí. Prý musím počkat na to, jak se rozhodne Steve. To on je šéf.

Zbytek dne jsem trénovala svoje schopnosti, boj a kontrolu svých emocí, které se mi pořád nedaří dostat pod kontrolu. Trénovat jsem musela sama, protože ostatní, kromě Tonyho, odjeli na několikadenní misi a pořád jsou pryč. Za tu dobu jsem si stihla promluvit s Tonym o té misi. Měla jsem pravdu, že byl stejný jako Steve. Stejně tvrdohlavý.

Zrovna sedím na pohovce v obývacím pokoji, který je spojený s kuchyní a čtu si knížku, kterou jsem ukradla Stevovi z pokoje. Měl jsi zamknout pokoj jako to dělám já. V místnosti bylo nádherné ticho, které přerušil Tony příchodem do kuchyně. Dělal se několikátý hrneček s kávou a já se na něho z obýváku mračila.

,,Co jsem ti říkala o té kávě?'' Zeptala jsem se ho.

,,Nevzpomínám si, že by si mi o ní něco říkala.'' Usmál se nevinně.

,,Ale já jo. Udělej si čaj ty závisláku na kofeinu.'' Řekla jsem a vrátila se ke čtení knížky.

Slyšela jsem Tonyho mrmlání, ale ignorovala jsem to.

,,Jak to, že si vlastně doma? Proč nejsi na misi s ostatními?'' Zeptala jsem se ho, ale četla jsem si dál. ,,Kdyby si byl na misi, tak by si tohle ode mě poslouchat nemusel.'' Dodala jsem.

,,Dělám něco pro Furyho. Nějaké špionské věcičky a taky kvůli tobě. Kdybychom odletěli všichni na misi, tak by tady už Avengers Tower nestála.'' Ušklíbl se a posadil se vedle mě.

,,Ha ha. Moc vtipné.'' Řekla jsem a protočila očima.

Chvíli jsme seděli zase v tom nádherném tichu, jenže to by nebyl Tony, aby ho zase nepřerušil.

,,Nechceš jít zase trénovat létání?''

,,Ty si se snad pomátl. Minule si mě nechytil a já udělala prasklinu v zemi.''

,,Vždyť se ti nic nestalo a navíc se to musíš, alespoň trochu naučit. Třeba se ti to jednou bude hodit.''

,,Stačí mi, že umím skákat do několika set metrové výšky, takže ne. Nechci trénovat létání.''

,,Strašpytle.''

,,Plecháči.''

Takhle jsme strávili ještě několik minut, dokud po mně Tony nehodil polštář. Hodila jsem ho po něm zpátky, ale netrefila jsem se. Ten zmetek uhnul a vyplázl na mě jazyk. Ušklíbla jsem se a svou mocí ho zvedla do vzduchu.

,,Sundej mě dolů!'' Zakřičel na mě se strachem v hlase.

,,Tak se omluv.'' Řekla jsem a vrátila se ke čtení.

Chvíli bylo ticho, ale pak se omluvil. Pustila jsem ho a on spadl na zadek. V tu chvíli vkročil do místnosti Clint a díval se na Tonyho se zmatením ve tváři.

,,Co děláš na zemi?'' Zeptal se a pomohl mu na nohy.

,,To se zeptej támhle tygřice.'' Ukázal na mě a já se nevinně usmála, ale když jsem si všimla, jak Clint vypadá úsměv mi zmizel ze tváře.

Zvedla jsem se a rovnou k němu šla. Tvář měl samý škrábanec a paže to samé.

,,Co si dělal?'' Zeptala jsem se ho a začala mu škrábance léčit.