Jiná I. (Avengers FF)

3.

Probudila jsem se s trhnutím. Bylo okolo třetí hodiny ráno. Posadila jsem se na postel a chvíli se dívala do prázdna. Zase ta noční můra. Pomyslela jsem si. Naštěstí věci zůstaly na zemi. Povzdechla jsem si a znovu si lehla. Takhle jsem se probudila ještě nejméně dvakrát, ale tentokrát věci levitovaly nad zemí.

Když jsem se probudila po druhé a uklidnila se tak, aby věci přestaly levitovat, zůstala jsem už vzhůru. Stejně bylo šest. To už je zbytečné jít spát. Došla jsem do koupelny, abych si opláchla obličej. Podívala jsem se do zrcadla a zjistila, že vypadám jako vždy hrozně.

Vyšla jsem z koupelny a posadila se na postel. Čekat na Natashu. Čekala jsem na ní asi půl hodiny.

,,Ahoj. Tak můžeme vyrazit?'' Zeptala se a usmála se na mě, když jsem ji otevřela.

,,Ahoj. Ano, můžeme.'' Odpověděla jsem jí a trochu se na ní usmála.

Natasha mě vzala kolem ramen a šli jsem zase několika chodbami. Dovedla mě k tomu samému autu, kterým jsme jeli včera, když jsme konečně vyšli ven. Naváděla jsem jí kudy má jet k mému domu.

Natasha mi zvedla náladu o několik procent. Celou cestu jsme si povídali. Alespoň jsem nemusela myslet nad noční můrou, která se mi zdá už několik let za sebou.

Asi po hodině jsme dorazili k místu, kde bydlím. Vyšla jsem z auta a šla dovnitř budovy, kde mám svůj byt. Natasha šla hned za mnou. Odemkla jsem byt a otevřela dveře. Počkala jsem na Nat a pak za ní zavřela. Mé kroky mířili do obýváku, kde na pohovce ležel Aron. Když mě spatřil, ihned se rozběhl ke mně a skočil mi do náruče.

,,Taky tě ráda vidím.'' Zasmála jsem se, když mi Aron lízal obličej. Zabořila jsem do jeho kožichu obličej.

,,Stýskalo se mi.'' Zašeptala jsem do jeho kožíšku.

,,Omlouvám se jestli vás ruším, ale Naomi musí balit.'' Řekla Nat s úšklebkem.

,,Jo jasně. Arone, tohle je Nat moje kamarádka. Nat, tohle je můj kocour Aron.'' Představila jsem je v rychlosti. Potom jsem Arona pustila na zem a šla si sbalit pár věcí do tašky. Samozřejmě mi byl Aron v patách. Došla jsem do ložnice a balila. Nat si sedla na postel a Aron vedle ní. Oba mě pozorovali.

,,Co na mě tak koukáte?'' Řekla jsem a pozvedla obočí.

,,Dobře se na tebe kouká.'' Řekla Nat a pokrčila rameny. Aron s ní souhlasil. Jenom jsem se uchechtla a pokračovala v balení.

,,Kde si vlastně vzala svoje schopnosti?'' Zeptala se z ničeho nic Nat a pomohla mi s balením.

,,Narodila jsem se s nimi.'' Odpověděla jsem klidně.

,,Narodila?'' Zeptala se zmateně.

,,Ano. Já totiž nejsem ze Země. Tohle co teď vidíš.'' Ukázala jsem na svoji maličkost. ,,Není moje pravá podoba.''

,,A jak tedy vypadáš doopravdy?''

,,Tady ti to ukázat nemůžu. Je to tady moc malé.'' Řekla jsem a smutně se usmála.

,,Tak až v Avengers Tower?'' Zeptala se nadějně.

,,Klidně.'' Usmála jsem se na ni.

Asi po hodině a půl jsem měla sbaleno. Všechno oblečení se mi vešlo do větší tašky. Já vím. Smutné. Pak jsme museli jít za domácím, abych mu vrátila klíče od bytu. Museli jsme asi tři čtvrtě hodiny čekat, než se ten idiot objevil. Potom už jsme jenom nastoupili do auta a odjeli.

,,Ty na něj nemusíš mít na něj klec?'' Zeptala se Nat s pozvednutým obočím.

,,Nemusím. Pokud s ním někam jdu tak jde vedle mě a nebo mi sedí na ramenou.'' Odpověděla jsem a pohladila Arona po hlavě.

,,Chytrý kocour.'' Řekla a pohladila ho, což se mu samozřejmě líbilo.

Po nějaké době jsme dorazili ke Avengers Tower. Byla jsem trochu nervózní, když Nat zaparkovala v garáži. Asi to bylo vidět, protože se Nat na mne povzbudivě usmála.

,,Neboj se. Jsou v pohodě.'' Řekla a vyndala moji tašku z kufru. Arona jsem si dala na ramena.

,,No ještě záleží, jak jsou v pohodě.'' Řekla jsem a šla vedle Nat. Nikdy jsem netoužila se s nimi setkat a nestojím o to ani teď. Bohatě by mi stačilo znát jenom Nat.

,,Nejdříve ti ukážu tvůj pokoj'' Řekla a vyšla ven z garáže. Celá rozklepaná jsem šla vedle ní. Aron se mě pokoušel uklidnit vrněním, ale nepomáhalo to. Míjeli jsme pár dveří, ale u žádných se Nat nezastavila. Bude zázrak, pokud se někdy dostanu do pokoje, aniž bych se ztratila. Pomyslela jsem si.

Po chvíli Nat konečně zastavila a otevřela dveře a kývla, abych šla dovnitř. Nesměle jsem vstoupila do pokoje a začala si ho prohlížet. Byl to docela prostorný pokoj. Stěny byly bílé až na strop, který byl černý. Skoro uprostřed místnosti byla postel, která vypadala pohodlně. Naproti posteli byli zasouvací dveře, které vedli do šatny a hned vedle byla koupelna. Pak tu byl psací stůl a velké okno. Alespoň nebudu muset chodit dveřmi, když si budu chtít udělat večerní let. Ušklíbla jsem se pro sebe.

Aron seskočil z mých ramen rovnou do postele a začal se uvelebovat.

,,Líbí?'' Zeptala se Nat a přistoupila ke mně.

,,Moc. Děkuji.'' Řekla jsem a objala ji. Objetí mi opětovala a když se odtáhla pomohla mi s vybalováním.

,,Máš nějak málo oblečení.'' Poznamenala Nat, když už jsme měli hotovo.

,,Dříve jsem ho měla víc, ale když se nečekaně proměníš co je vysoké něco přes 3 metry, tak ti moc oblečení nezbyde.'' Pokrčila jsem rameny.

,,Přes 3 metry?'' Podivila se a vyvalila na mě oči, takže vypadala vážně vtipně, až jsem se začala tiše smát.

,,Nevím to jistě. Když jsem se naposledy měřila, měla jsem přesně 3 metry, ale mám pocit, že jsem alespoň o 5 centimetrů vyrostla.'' Ušklíbla jsem se.

,,Teď seš, ale prcek.'' Řekla Nat a lehce se zasmála.

,,Jako ty. Jsme stejně vysoké.'' Vrátila jsem jí to. Obě jsme se zasmáli.

,,Omlouvám jestli ruším, ale pan Stark chce, abyste se dostavili do společenské místnosti.'' Ozval se příjemný robotický ženský hlas. Trochu mě to vyděsilo, ale nedala jsem to na sobě znát.

,,Jistě Friday. Vyřiď, že za chvíli přijdeme.'' Řekla Nat a postavila se. Trochu zmateně jsem se rozhlížela.

,,To byla Friday.'' Řekla a pobaveně se na mě dívala.

,,Zdravím slečno Brooks. Jsem Friday. Umělá inteligence vytvořena panem Starkem.'' Řekl znovu hlas.

,,Těší mě.'' Řekla jsem do prostoru a vzala Arona do náruče. Dala jsem si ho na rameno a vydala se za Nat, která na mě čekala u dveří. Šli jsme zase dlouhou chodbou a párkrát zabočili.

,,Jak se tady můžete vyznat?'' Zeptala jsem se zmateně.

,,Stačí si zvyknout.'' Mrkla na mě, když jsme se objevili na začátku místnosti.

Vlastně to byl obrovský obývací pokoj a sborovna v jednom.

Uprostřed byla velká pohovka a dvě křesla na kterých seděli oni. Moje nervozita rostla. Potili se mi ruce. Nohy, jakoby mi zdřevěněly. Nat a Aron si toho všimli. Aron začal jemně vrnět a Nat se na mě povzbudivě usmála. Trochu mě to uklidnilo.

,,Pane. Slečny Romanoff a Brooks jsou tady.'' Ohlásila nás Friday a moje nervozita znovu vzrostla. 

                                                                       *******************

Představování se necháme na příště. Když tak mi napište do komentářů, pokud tam uvidíte nějakou chybu. Hned ji opravím. Snad Vás kapitola potěšila. Uvidíme se zase příště.

Čauky ;)