Jiná I. (Avengers FF)

22.

Pohled Naomi

,,Steve?'' Řekla jsem chraplavě, když jsem uslyšela jeho hlas.

Otevřela jsem oči a podívala se na něj. Usmál se na mě a pomalu mi pomohl do sedu.

,,Au. Co se stalo? Moc si toho nepamatuji.'' Řekla jsem a položila jsem ruku na krk, kde jsem cítila bolest.

Nahmatala jsem nějakou věc, kterou jsem si hned z krku vytáhla. Vážně se teď dívám na Clintův šíp?

,,Promiň za ten šíp. Kdybych to neudělal, nejspíš by si mě zabila.'' Řekl a posadil se.

Všimla jsem si, že je hodně pomlácený a tak jsem se k němu přiblížila. Posadila jsem se vedle něj a začala ho léčit.

,,Díky.'' Usmál se na mě, když jsem měla hotovo.

,,Nemáš zač, ale chci se tě na něco zeptat. Proč mám sakra na sobě oblek Hydry a proč jsem v téhle podobě?!'' Podívala jsem se na sebe a prohlížela se.

,,Hydra ti dala ten čip, který jsme ti chtěli dát my. Poslouchala se jejich rozkazy a to je důvod, proč jsem tak pomlácený.'' Vysvětlil mi a postavil se na nohy.

,,Promiň.'' Usmála jsem se omluvně a pomohl mi na nohy.

,,V pohodě, ale teď musíme Hydru zastavit, než bude pozdě pro zbylé Avengers.''

Přikývla jsem a vyšli jsme ze skladu. Míjeli jsme pár lidí od Hydry, které jsme hned omráčili. No, spíš Steve je omráčil, já je rovnou poslala do posmrtného života svými dvěma katany. Steve se vždycky na mě nesouhlasně díval, ale když jsem ho zachránila před agentem, který na něho šel zezadu, už nic nenamítal. Dorazili jsme do haly a sledovali dění před sebou. Poznala jsem Masona, ale to byl jediný člověk, kterého jsem poznala. Zbylý byli agenti Hydry a Shieldu.

,,Jdeme.'' Řekla jsem rázně. ,,A hlavně se drž za mnou.'' Dodala jsem.

,,Co chceš dělat?'' Zeptal se mě.

,,Chci toho zmetka chytit.'' Odpověděla jsem prostě a rychlým krokem jsem k němu mířila.

,,Masone!'' Křikla jsem a zastavila pár metrů před ním.

Všichni se na mě otočili včetně jeho. Zmateně se na mě díval, ale nejspíš poznal, že už nejsem pod jeho kontrolou.

,,Chyběla jsem ti?'' Zeptala jsem se ho s úšklebkem.

,,Ani nevíš, jak moc.'' Řekl sarkasticky a jeho agenti na mě namířili své zbraně.

Více jsem Stevea za sebe skryla, protože neměl štít a já jsem teď jediná, kdo ho může před kulkami chránit.

,,Škoda, že si znovu zpátky. Byla jsi dokonalá a je mi docela líto, že tě budu muset teď nechat zabít.'' Ušklíbl se a pokynul ostatním, aby začali střílet.

Ani jsem se nehla. Kulky se přede mnou zastavili a spadli na zem. Sebrala jsem agentům zbraně a pak si vytáhla obě katany. Podívala jsem se na Stevea a oba jsme na sebe kývli. Rozběhli jsme se proti agentům a začal boj. Snažila jsem se dostat k Masonovi, který začal odcházet, ale nebylo to jednoduché, když proti vám stojí vytrénovaní agenti. Většinou jsem se probodávala a nebo je prostě odkopla. Věděla jsem, že Masona nechytím, pokud tady budu ztrácet čas. Proto jsem všechny odhodila telekinezí. Zkontrolovala jsem Stevea, jestli vůbec žije. Měl pár ran na obličeji, ale jinak byl v pohodě. Oba jsme se rozběhli ven, ale nikde jsme ho neviděli.

Slyšela jsem za sebou kroky a proto jsem se rychle otočila a dotyčného popadla za krk. Samozřejmě, že to byl Mason.

,,Vážně sis myslel, že mě překvapíš?'' zeptala jsem se ho a stisk trochu zesílila.

Nic mi na to neodpověděl. Pustila jsem ho a pak ho ranou do obličeje přivedla do bezvědomí. Pak jsem pustila ze své moci zbylé agenti Shieldu a pomohla Stevovi svázat Masona.

,,Díky.'' Poděkoval mi, když jsme ho svázali.

,,To spíš já tobě bych měla poděkovat. Vrátil si mě zpět.''

,,Věř, že to nebylo jednoduché. Dostal jsem od tebe pořádnou nakládačku.'' Ušklíbl se a pak jsme se oba zasmáli.

Po chvíli jsem v dáli uslyšela dupot agentů Shieldu a já se za tím zvukem ohlédla.

,,Budu muset jít. Po tom co jsem tady udělala mě nenechají na svobodě.''

,,Byla si ovládaná. Pokud se za tebe přimluvíme...''

,,To je v pohodě Steve. I kdybyste to udělali, tak to ničemu nepomůže.'' Dřepla jsem si, abych mu viděla do tváře a smutně se usmála.

,,Takže odcházíš?'' Zeptal se mě a já přikývla.

,,Už jsem naučil, že když se pro něco rozhodneš, je lepší ti vyjít vstříc.'' Usmál se na mě a já se lehce usmála.

Přitáhla jsem si ho do objetí, které mi hned opětoval. Když jsme obětí přerušili dala jsem mu lehkou pusu na tvář, kvůli které ranky na tváři začali mizet. Byl trochu překvapený a možná se trochu zčervenal, ale to jsem nevěděla jistě, protože jsem začala odcházet. Hlasitost běhu agentů se začala zvětšovat. Ještě jsem se na něj otočila.

,,Určitě se zase někdy potkáme kápo.'' Naznačila jsem zasalutování.

Ještě než jsem se rozběhla pryč, viděla jsem jeho shovívavý úsměv.

Při běhu jsem se proměnila na jinou podobu dívky a cestou přemýšlela, za jak dlouho je zase uvidím. Bohužel jsem nevěděla, že v budoucnu se Avengers rozdělí na dva týmy. Nevěděla jsem, že si budu muset mezi nimi vybrat a rozhodně jsem nevěděla, že jejich rozdělení bude mít velký dopad na celý vesmír.

                                                                                      KONEC

Ták a máme tu konec. Omlouvám se, že dneska vyšla trochu později. Před chvílí jsme se vrátili od příbuzných. 

Psaní knížky jsem si vážně užila. Bavilo mě to až do konce. Chci vám hrozně moc poděkovat za podporu. Jste vážně skvělý, úžasný atd. Když tak mi napište do komentářů, jak se vám kniha líbila/nelíbila, na co bych si měla dát pozor. Prostě kritiku špatnou i dobrou. A chtěla jsem se vás zeptat, chcete DRUHÝ DÍL?

Jinak přeji zbytek krásného večera a hezký svátek matek.