Jiná I. (Avengers FF)

2.

Pomalu jsem otevřela oči. Probudilo mě pípání strojů vedle mého ucha. Trochu jsem se rozhlédla. Nemocnice. Napadlo mě.

Když jsem se chtěla posadit, vystřelila mi bolest do břicha. Sykla jsem. Na břichu jsem měla obvaz, který začínal prosakovat mojí krví. ,,Demethi'' Zaklela jsem ve svém jazyce. Sundala jsem si obvazy a podívala se na ránu. Popraskaly mi stehy. Sáhla jsem si na ránu a začala si ji léčit. Stačilo se jí jen dotknout a rána se začala hojit. Musela jsem se usmát. Miluju svoje léčivé schopnosti. Pomyslela jsem si.

Vyndala jsem hadičky ze své ruky a posadila se. Spustila jsem nohy na studenou podlahu. Všimla jsem si zrcadla na zdi. Postavila jsem se a mířila k němu. Měla jsem lehké odřeniny a trochu rozseknuté obočí. Dotkla jsem se odřenin a obočí a vyléčila si je. Potom jsem se znovu rozhlédla po místnosti. Kromě židle, dveří a přístrojů tu nic nebylo. Sice jsem byla bosa, ale to mi nezabránilo z pokoje vyjít ven. Naštěstí jsem neměla na sobě nemocniční oblečení. Vyšla jsem ze dveří a rozhlédla se do všech stran. Viděla jsem jenom sestřičky a pár doktorů co chodili po chodbě. Teď kudy ven? Zeptala jsem se v duchu sama sebe. Zkusila jsem levou stranu. 

,,Slečna Brooks?'' Zeptal se ženský hlas s ruským přízvukem. Otočila jsem se a uviděla ženu s rusými vlasy, krátkými po ramena. ,,Ano?'' Řekla jsem s povytaženým obočím a začala se jí hrabat v hlavě. Vím, že to není slušné. Nikdo mě o tom poučovat nemusí. ,,Jsem Natasha Romanoff.'' Představila se. To už dávno vím. ,,Potřebuji, aby jste šla se mnou.'' Dodala. To taky vím. Pomyslela jsem si znovu. ,,Nechápu proč.'' Řekla jsem a překřížila si ruce na hrudi.

,,Chci se vás na něco zeptat, ale tady to nejde.''

,,Fajn.''

,,Tak pojďte za mnou.'' Řekla a rozešla se úplně jiným směrem než já. Spustila jsem ruce dolů a rozešla se za ní.

Vyšli jsme ven z nemocnice k černému autu. Natasha, jak se mi žena představila, si sedla dopředu za volant a já si sedla vedle ní. ,,Jinak mi můžeš tykat. Tak stará ještě nejsem.'' Řekla, když nastartovala a trochu se na mě usmála. ,,Dobře. Jsem Naomi, ale to už asi víš.'' Řekla jsme a úsměv jí oplatila.

Musím říct, že jsem se s Natashou dobře spřátelila. Povídali jsme si celou cestu. Začala jsem ji trochu více důvěřovat. Řekla mi něco málo o sobě. Samozřejmě i to, že je slavná Black widow. To mě ani nepřekvapilo, když jsem se jí hrabala v hlavě. Něco málo jsem jí řekla i o sobě, ale vynechala jsem to, že se měním na něco, co nedokážu pojmenovat.

Dorazili jsme před docela velkou budovu. Na jedné zdi byl znak orla, který jsem viděla, když mě uspali. Natasha mě vedla několika chodbami. Jak se tu sakra může někdo vyznat. Pomyslela jsem si. Potkali jsme pár lidí, kteří se za námi otáčeli. Věřte, že číst jim myšlenky byla docela zábava. 

Konečně jsme dorazili ke dveřím, které Natasha otevřela.

,,Běž dovnitř.'' Řekla, ale když uviděla můj nedůvěřivý výraz usmála se na mě. Vstoupila jsem do šedé místnosti, kde byl jeden železný stůl s dvěmi židlemi a jedna stěna byla zrcadlo. Byla to výslechová místnost. Věděla jsem, že za tím zrcadlem byli lidé. Slyšela jsem jejich myšlenky. Poznala jsem myšlenky Natashy, ale zbylé jsem neznala.

Najednou jsem ucítila, že se mi někdo snaží dostat do hlavy. ,,Můžu poprosit, aby dotyčná osoba za zrcadlem se mi nepokoušela dostat do hlavy. Nechci jí ublížit.'' Řekla jsem jen a a podívala se na zrcadlo. Snažila jsem se udržet kamennou tvář, což se mi i povedlo, ale uvnitř jsem měla strach. 

Pohled Wandy

Ředitel Fury nás všechny svolal do odposlouchávací místnosti. Byli tu skoro všichni, až na Starka a Natashu. Jako vždycky má Stark zpoždění, ale o Nat nic nevím. Většinou, pokud nás Fury svolá, je u něho jako první.