Jiná I. (Avengers FF)

10.

Ležela jsem v posteli a hladila Arona na hřbetě. Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Ahoj.'' Pozdravila mě Wanda a sedla si ke mně na postel. ,,Jsi v pohodě s tím, co ti řekl Fury?'' Zeptala se ještě.

Jenom jsem kývla a nic neříkala. Wanda se na mě lehce usmála a objala mě kolem ramen.

,,Jdeme trénovat?'' Zeptala jsem se jí s úsměvem a sedla si.

,,Můžeme. Dneska budeme bojovat.'' Řekla a vzala mě za ruku.

,,Myslíš si, že je to bezpečné?'' Zeptala jsem se, když jsme vyšli z pokoje.

,,I kdyby ne, stejně se to musíš naučit.'' Namítla a táhla mě s úsměvem do tělocvičny.

Já jako poslušný pejsek se nechala a pokračovala v cestě do tělocvičny.

Naštěstí v místnosti nikdo nebyl, takže jsem ji měli celou pro sebe. Tím lépe pro mě. Pomyslela jsem si.

Postavili jsme se proti sobě a Wandě se v ruce objevila červená energie, kterou na mě hodila. Já se jí vyhnula a pak se proměnila Amaxhwele. Ještě, že je tady tak vysoký strop.

Wanda útok zopakoval ještě několikrát, ale vždycky jsem se vyhnula a nezaútočila, jako vždy.

,,Mám spíš pocit, že trénuješ ty mě.'' Ušklíbla se a pokračovala. ,,Zkus na mě zaútočit.'' Dodala a hodila po mně červenou kouli energie.

Tentokrát jsem stála na místě a její kouli chytila. Držela jsem ji oběma rukama a prohlížela si ji. Wanda na mě udiveně hleděla a já měla možnost zaútočit. Kouli energie jsem po ní hodila zpátky a zasáhla ji. Wanda narazila do zdi a spadla na zem. Chvíli jsem na ni zděšeně dívala, ale pak jsem k ní několika kroky doběhla.

Zkontrolovala jsem jestli nemá vážné zranění. Vzadu na hlavě měla menší ránu, ze které ji tekla krev. Rány jsem se dotkla, abych ji vyléčila. Když se tak stalo, Wanda se probrala. Nejdříve koukala před sebe, ale pak se podívala na mě.

,,Říkala jsem, že to nebyl dobrý nápad.'' Namítla jsem a pomohla ji do sedu.

,,A já zase řekla, že se to musíš naučit.'' Ušklíbla se. ,,Jak si to vlastně dokázala?''

,,Ani nevím.'' Pokrčila jsem rameny a nabídla jí ruku, aby se mohla postavit.

,,Každopádně to bylo úžasné.''

Nadzvedla jsem obočí jako 'to myslíš vážně?'

,,Nekoukej tak na mě. Bylo to úžasné, i když si mě přirazila ke zdi.''

,,Znovu.'' Řekla a v ruce se jí zase objevila červená energie.

,,Děláš si srandu?! To ti to před chvílí nestačilo?'' Zeptala jsem se jí vyjeveně.

,,Vidíš, že by se mi něco stalo? Ne. Tak nemel a dělej.''

,,Protože jsem ti ránu na hlavě vyléčila. Jinak by si ještě teď ležela v bezvědomí.''

,,Stejně.''

Chvíli jsem se ještě hádali, ale nakonec mě Wanda přesvědčila. Házela po mě své koule a já je chytala a házela po umělých panácích, které jsme s Wandou připravili. Šlo nám to vážně dobře, ale museli jsme si dát pauzu, protože Wanda už nemohla.

Trénovala jsem teda na chvíli sama a Wanda mě jenom kontrolovala. Nastavila jsem ruce tak, jako kdybych prosila, ale nedotýkali se. Soustředila jsem se na na umělého panáka a pomalu dlaně k sobě přibližovala. Panáka jsem drtila a přestala jsem, až když panák nevypadal jako panák.