Jiná I. (Avengers FF)

15.

Pohled Natashy

Probudila jsem se jako každý den v 5:30 ráno. Převlékla jsem se a rovnou mířila do tělocvičny si zacvičit. Připadalo mi zvláštní, že tu není Naomi, když jsem dorazila do místnosti. Rozhlížela jsem se, jestli ji tu neuvidím, ale nikde nikdo. Ani Steve. Divné.

Pokrčila jsem nad tím rameny a začala cvičit. Strávila jsem tady asi hodinu sama, ale pak se ke mně přidal Clint, když jsem zrovna dávala na frak boxovacímu pytli.

,,Co to, že si tu sama? Většinou je tu s tebou Naomi a nebo Steve.'' Ozval se Clint, který si stoupl kousek ode mě, abych ho nepraštila.

,,Nevím. Taky se divím, že tu nejsou.'' Řekla jsem a přestala boxovat. ,,Tohle se jim nepodobá.''

,,Třeba jsou už v kuchyni a dělají si snídani.''

,,Možná. Dáš si se mnou zápas?''

,,Pokud se mnou nebudeš házet o zem jako minule, tak jo.''

,,To ti Clinte nemůžu slíbit.''

Přešli jsme k ringu a vlezli do něj. Postavili jsme se proti sobě a připravili se. Prali jsme se docela dlouho. Někdy jsem s Clintem hodila o zem já, někdy zase on. Nakonec to bylo nerozhodně. Chvíli jsme si ještě povídali, ale pak jsme se rozešli do kuchyně. Bylo asi po sedmé hodině ranní.

,,Ahoj vy tři.'' Pozdravila jsem Bruce, Wandu a Visiona, kteří si vášnivě povídali.

,,Zdravím slečno Romanoff a pane Bartone.'' Pozdravil nás Vision.

,,Ahoj.'' Pozdravili nás Wanda s Brucem nastejno.

,,Neviděli jste Naomi a nebo Stevea?'' Zeptal se Clint, který chystal kávu sobě a mně.

,,Abych řekla pravdu, myslela jsem si, že jsou v tělocvičně.'' Odpověděla Wanda.

,,Ani jeden tam právě nebyl.'' Řekla jsem, když ti dva přišli do kuchyně.

Pohled Naomi

Probudilo mě jemné strkání do hlavy. Poznala jsem, že je to Aron, který měl asi hlad. Jinak by mě nebudil. Protáhla jsem a otevřela oči. Jako první jsem viděla tvář mého kocoura před tou svou.

,,Ahoj. Hádám, že máš hlad, co?'' Zeptala jsem se ho rozespale a jako odpovědí mi bylo další otření hlavou o mou tvář.

Povzdechla jsem a začala se zvedat. Postavila jsem se a šla ke dveřím. Byla jsem ještě rozespalá, takže když jsem vykročila na chodbu, do někoho jsem narazila.

,,Moc se omlouvám.'' Začala jsem se omlouvat Steveovi, když jsem se na něj podívala.

,,V pohodě. Měl jsem dávat pozor.'' Řekl a usmál se na mě.

Bylo vidět, že zrovna vstal z postele. Měl ještě rozespalý výraz jako já.

,,Jak vidím, taky si zrovna vstal.'' Poznamenala jsem a rozešla se směrem kuchyně.

Steve šel vedle mě a Aron se držel za mnou.

,,Jo. Je to zvláštní. Většinou se budím kvůli...'' Zarazil se a trochu se zamračil.

,,Kvůli nočním můrám.'' Dokončila jsem to za něho. ,,Mám to stejně.''

,,Taky se ti zdají špatné sny?''

,, Každou noc, ale dnes se mi nic nezdálo. Kdyby jo, tak už jsem dávno v tělocvičně.''

,,Nápodobně.''

Dorazili jsme do kuchyně, kde už byli skoro všichni.

,,Dobré ráno.'' Pozdravili jsme se je Stevem dohromady.