Ohrožená a ochránce

24. kapitola - Love story

Robův pohled:

Jsme zpátky v knihovně a něco je jinak. Jsem plný energie a ona taky. Prostoupil mnou uvolněný pocit. Neřekli jsme si nic, nebylo to třeba. Dohodli jsme se, že ona bude knihy zapisovat a já jí hlásit názvy. Bylo to rychlejší a aspoň nenaruším její složitý systém zapisování.

„Shakespeare – Hamlet," přečtu nahlas a listuju knihou. Bude si myslet, že jsem úplně blbej, ale já si nepamatuju všechno. Překvapivě se i ona potřebuje do knihy podívat, aby si oživila, co přesně se tam dělo a jestli to sedí. Sedí.

„Hm... Petr a Lucie. Znám. Sedí... To je divný, mám tu českou knihu," otočím se na ní zmateně.

Vzhlédne od papírů. „Jaká?"

„Matka od Čapka, je tady i Bílá nemoc. Obě jsou v češtině," poznamenám zmateně.

„Dej je na jinou kupičku, sedí u nich děj?" zeptá se a zapíše si je.

„Bílá nemoc sedí, ale Matku neznám," přiznám.

Povzdechne si. „Matka má několik synů, postupně jdou do války a umírají, vidí je mrtvé nechce, aby nikdo z nich bojoval. Mateřská láska hodně silná."

„Sedí. Dám je vedle. Ale nejsou ničím zvláštní."

Pokrčí rameny. „Není to nijak neobvyklé je to český autor, nebudeme to zatím řešit. Dál."

„Love story – Erich...," skočí mi do řeči.

„Segal!" vypískne nadšeně. Pobaveně se na ní podívám. Vyskočí na nohy a knihu mi sebere z rukou. Začne jí listovat. Něžně se ji dotýká, jako by se bála, že ji nějak poškodí. Na chvilku se posadím a dívám se na ní. Stojí u knihovny, drží tu knihu jako největší poklad. Vlasy ji sklouznou zpod ucha a jemně se dotýkají stránek. Opatrně stránky otáčí, motýlí doteky. Je roztomilá, absolutně nevnímá svět, je zahleděná jenom do knihy a hlavu má jemně nakloněnou na stranu.

Povzdechne si a pousměje se. Dá knihu na stůl úplně mimo naše kupičky, zmateně se na ni podívám.

„Děj sedí, jedeme dál," odvětí a posadí se znovu ke stolu. Pokrčím rameny a beru další knihu.

„Shakespeare – Romeo a Julie. To znám, děj vypadá úplně stejně." Vezmi další knihu. „Pygmalion od...,"

„George Bernard Shaw," přeruší mě.

Překvapeně se na ní podívám. „Jo, od něj," podívám se zpět do knihy. Ta knížka mi něco říká. Vzhlédnu k ní a ona se usměje.

„Divadelní hra, profesor fonetiky Henry Higgins uzavře sázku s kamarádem Pickeringem, že naučí městkou holku Lízu Doolittelovou výslovnost mladé dámy na vysoké úrovni. Bude tam hodně nespisovná angličtina smíchaná se spisovnou."

Prolétnu knihu. „To znám!! Sedí." Chci ji dát zpět do poličky, do kterých dáváme knihy, kterou nejsou ničím zvláštní, ale zastaví mě.

„Dej to prosím k Segalovi," ukáže na stůl, kam položila jen tuto knihu.

„Proč jsi udělala další kupičku?" zajímá mě, ale knihu tam položím.

„Proto," odvětí, nechce odpovídat. Mávnu nad tím rukou, ale leží mi to v hlavě.

Vydržím půlhodinu. „Řekni mi, proč si děláš další kupičku, co je s těmi knihami špatně?"

Zvedne hlavu a podívá se na ně. „Mám ty knihy hrozně ráda, děj sedí, ráda bych je měla u sebe."

„Aha. O čem je vůbec Love story?" zeptám se, když mi dojde, že mi to neřekla.

„Je to romantická knížka, příběh dvou lidí, nebavilo by tě to," odbyde mě. Asi má pravdu.

Zvláštním způsobem mi ty dvě knihy leží v hlavě a mám snad poprvé chuť si zjistit o čem je Love story.

Déšť bubnuje na okno a něco mi říká, že tohle je pro ni uklidňující prostředí.

„Co kdybychom to už dneska zabalili? Udělali jsme hodně práce," poznamená unaveně.

Souhlasím s ní, srovná si papíry a já mířím do kuchyně. Umírám hlady! Dohodneme se udělat špagety. Miluju špagety.

Vedeme při vaření lehký rozhovor. Říká mi typy a triky na vaření, jak krájet cibuli a neplakat u toho, jak Italové vaří špagety, jak vařili s babičkou, jak čerstvá bazalka změní chuť omáčky. Dívám se na ní a moje myšlenky jdou jenom jedním směrem.

Jak je sakra možné, že toho tolik ví? Zná snad každou knihu, která mi prošla rukou v knihovně, zná tolik maličkostí o vaření, snad o všem něco ví. Jsem o rok a půl starší a nemám o těhlech věcech ani páru.

Fascinovaně poslouchám, když mi vypráví o tom, jak je důležité používat bylinky, aby omáčka měla jinou chuť, co nepoužívat, jak co ochutit a co neochutit. Že je lepší dělat cibulku na másle, protože potom hezky voní a celé jídlo má lepší chuť. Že když se dá česnek do omáčky až po vypnutí plotny, tak je tam víc cítit, ale nepálí. Že čerstvá rajčata solí jako první, aby pustila více vody.

Jsem fascinován tím, jak chytrá je a jak všechno zná a dělá vše s takovou lehkostí. Chlap, který ji bude mít, bude mít štěstí. Kéž by to viděla taky.