-Matyáš-
-13.7-Sedíme u Vítka v pokoji a normálně si povídáme. Už se skoro stmívá, taky to bude možná tím že jsme sem dorazili až v pět.
,,Hele a nechcete jít na hřiště?" zeptal se Vítek
,,Jak jako na hřiště" zeptal se Dominik, kterej ležel na posteli a koukal do telefonu
,,Normálně." odvětil Vítek a mikl rameny
,,Tak proč ne" vyjádřil jsem se já
Vítek se zvednul a celá naše čtyřčlenná crew se vydala na hřiště. Čtyřčlenná protože En už šla domů. Vzal jsem si mikinu a vyběhl za klukama ven. Vítek zamkl dveře od domu a my jsme vyrazili. Naštěstí to hřiště bylo nedaleko. Jen co jsme k němu došli kluci se rozběhli vstříc všemu co tam bylo, já jsem se jen uchechtl a šel k houpačce, sedl jsem si na ni a pozoroval je.
Po nějaké době se zamnou přiřítil Sam a unaveně si sedl na houpačku vedle mě. Otočil jsem hlavu směrem k němu, slunce zapadalo, to mu vrhalo narůžovělý stín do tváře a jeho oči se třpytily, na tváři mu hrál úsměv, nevím co se semnou stalo ale musel jsem se na něj dívat vážně dlouho protože se dotknul mé ruky. Zatřepal jsem hlavou
,,Maty?"
,,E-eh no?" řekl, jsem nervózně a možná i trochu zaskočeně jak mě vytrhl z transu
,,Pýtal som sa ťa na niečo." řekl polohlasně
,,Aha, můžeš to prosím zopakovat" bylo mi celkem trapně
,,Vieš čo, to je jedno. Nezáleží na tom" mávl rukou a znovu se usmál
Mírně jsem nad tím pokrčil rameny a vstal, nechal jsem ho sedět na houpačce a vydal se za Dominikem a Vítkem. Stáli u kolotoče a Dominik držel v ruce menší kovovou tyčku. Stáli tam jako Pat a Mat. Podíval jsem se na kolotoč pozorněji a uviděl jsem, že tam jedna tyčka chybí a to byla ta co držel Dominik v ruce.
,,Ty musíš mít dneska hodně špatnej den, nejprve zahučíš do kašny a potom urveš kovovou tyč" řekl jsem pobaveně oba dva se na mě otočili
,,On spadl do kašny?" zeptal se Víťa a div nevyprskl smíchy
,,Ne Samuel mě tam shodil" řekl Dominik podrážděně
,,Jasně" zasmál jsem se
Omlouvám se, že dnes vyšla kapitola tak pozdě. Jaksi jsem se rozhodla přidělit Dejzrovi roli trochu trouby takžee. Doufám, že to nevadí
Vendyy
ČTEŠ
Moon and violets
FanfictionKaždý to známe, období kdy nám dochází moc věcí, většina z nich ani není důležitá ale pár jich nám může trochu zkomplikovat život.. Povídka u, které se autor snažil aby nebyla moc velké klišé ale moc se mu to nepovedlo