Moon and violets

11

-Matyáš-
-24.7-

Otevřel jsem vchodové dveře a vešel dovnitř, jen co jsem je zavřel se ke mně přiřítil Sam. V té mikině vypadal tak roztomile malý.

,,Preboha kde si bol, vieš ako som sa bál?!"

,,Ne to netuším" usmál jsem se a rozcuchal mu vlasy

,,Nerob to" zamručel naštvaně

Jen jsem se usmál a šel jsem do kuchyně, na kuchyňskou linku jsem vyndal kytku z igelitky a následně i z květináče, do něj jsem napustil kousek vody a kytku vrátil zpátky. Sam stál těsně za mnou tak jsem cítil jeho dech na mém krku. Popravdě, mám dost citlivý krk, jakože na něm cítím všechno mnohem intenzivněji. 

,,Same?" v mém hlase byl náznak toho, že je mi to trochu nepříjemné

,,J-jo prepáč, ja sa zamyslel " odstoupil ode mě dál

,,Vpohodě.. Nemáš hlad?"

,,Jo mám.. A čo budeš robiť?"

,,Nemám tušení" řekl jsem popravdě a rukama se zapřel o linku zamnou

,,Najľahšia vec čo ťa napadá"

,,Asi, těstoviny?"

,,Dobre, ideme variť cestoviny"

Začal otevírat všechny šuplíky a začal hledal hrnec, po chvíli ho našel a vítězně jej položil na sporák.

, A kde máš cestoviny?"

Otočil jsem se a ze skříňky jsem vytáhl těstoviny, které jsem následně položil vedle hrnce

,,Tak" rozhlížel se po kuchyni a asi přemýšlel co dál

,,Do toho hrnce musíš napustit vodu" poradil jsem mu a pobaveně jej sledoval.

Udělal to co jsem řekl a zapnul plotnu, osolil jsem to a teď musíme čekat

,,Maty?" prolomil to ticho, které zde panovalo

,,Ano?"

,,Môžem pustiť nejakú hudbu?"

,,No tak jako klidně"

Odběhl do pokoje, já si znovu sedl na linku a pozoroval vodu v hrnci, z ničeho nic začaly o okna bubnovat dešťové kapky, je červenec a ono pořád jenom lije. Protočil jsem nad tou situací oči a svůj pohled umístil zpátky na hrnec. Voda už vařila tak jsem do ní dal špagety a zamíchal je vidličkou. Do místnosti konečně vešel Sam a držel telefon.

,,No a co chceš vlastně pustit?"

,,Náhodné pesničky" usmál se a pustil nějakou písničku. Opřel se zády o zeď naproti mě a zahleděl se mi do očí

,,A Maty?"

,,No?"

,,Ešte raz sa ospravedlňujem, že som ti takto náhodne zavolal" přerušil náš oční konakt a zahleděl se na zem

,,Neomlouvej se, já stejně neměl co dělat a byl jen doma, takže" rozpačitě jsem se usmál, on se konečně znovu podíval na mě a usmál se také. najednou začala hrát nějaká písnička, počáteční tóny se rozezněly místností a byly nějakým záhadným smyslem mé momentální radosti ( vhodný čas na to pustit si Louiho)

,,Co to je?" zasmál jsem se

,,Nehovor, že nepoznáš Defenceless"

,,Ne to neznám, měl bych?"

,,No ako chceš"

Zasmál se a přiblížil se blíž ke mě vzal mou ruku  a následně jeho druhou ruku položil na mé rameno, pochopil jsem o co se snaží, tak jsem ho jemně chytil za pas. Náš smích se rozléhal kuchyní a nepravidelně jsme se točili a snažili se o něco co mělo připomínat tanec, najednou mě něco napadlo. naše ruce jsem dal víš a pohybem ruky jsem ho pobídl aby se otočil, Usmál se a udělal to. Tohle byla hezká chvíle. Najednou Sam ale mírně zavadil nohou o židli a vypadalo to, že spadne, já ho ale rychle chytil. Jemně jsem se na něj usmál, naše tváře byly tak zatraceně blízko..  Rukou jsem ho držel pevně okolo pasu a něco ve mě si přálo ho takhle držet do konce věků. Uslyšel jsem syčení, rychle jsem pohled odtrhl od Sama a otočil se k plotně. Vybublala voda. Rychle jsem vypnul plotnu a začal utírat vodu okolo hrnce, najednou se vedle mé ruky objevila druhá. Mírně jsem se na něj usmál a pokračoval v utírání vody

S touhle kapitolou nejsem vůbec spokojená ale nechce se mi to moc upravovat možná někdy v budoucnu když nebudu mít fyziku a nebudeme psát test tak to opravím heeeeeh (Upravila jsem to a nemám fyziky ani nepíšu test nýbrž je půl jedný ráno a poslouchám Habit od Louiho. Hezká to chvíle. Nevím jak vám ale mě se momentálně ta kapitola sama o sobě celkem líbí -Vendy z času přítomného)

Vendelína