Moon and violets

<14>

-1.8.-
Samuel

Matyáš ma presvedčil a išiel som s ním nakupovať, má pršať ale on prohlásil, že to nebude nič veľké, až zmokneme je to jeho chyba.

Išli sme po ulici, ja v ruke žmolil hadrovú tašku čo mi Maty dal. Niekedy som na sebe cítil jeho pohľad, a celkom ma to štvalo.

,,Chceš niečo?" Spýtal som sa a hlavu som otočil na neho

,,Ne.. proč bych něco chtěl?"

,,Celý čas sa na mňa pozeráš, vyklop to"

,,No dobře.. chci se tě na něco zeptat, ale prosím odpověz"

toto bolo celkom znepokojujúce

,,Co se stalo? Než jsi přijel tak se ti něco stalo, a vypadalo, že tě to dost vzalo"

,,No totiž.." Ani neviem prečo mu to nechcem povedať nie je to nič svetoborné ani tak, skôr to je citlivá téma. ,,Prečo to vôbec chceš vedieť?"

,,Jsi tu u mě dost dlouho a já chci vědět co se stalo" oznámil pokojným hlasom a zastavil sa a uprel na mňa pohľad

,,No vieš ja.. Ja ti to nechcem povedať "povedal som trochu podráždene, bola to ale chyba pretože som tým začal hádku.

,,A proč nechceš?" bolo počuť že ho celkom štvem

,,Ja neviem je to citlivá téma.."

Viem, že je Maty trochu výbušnej povahy takže som sa snažil nezájsť moc ďaleko, ale podľa jeho výrazu už som hranicu dávno prekročil

,,Same, bydlíš u mě, sdílím s tebou mé soukromí tak je na čase abys mi to řekl" povedal pomerne pokojne

,,N-ne"

,,Samueli neštvi mě" začalo pokakávat, až začalo pršať vážne veľa

,,Ja ti hovoril, že máš vziať dáždnik"povedal som polohlasne

,,A ty mi máš říct co se stalo" nepokojný tón v jeho hlase bol ostrý a prenikavý akoby všetko muselo počúvať len jeho, nikto by sa mu nemal vzoprieť pretože by to mohlo dopadnúť zle. Matyáš akého poznal Samuel doteraz by neublížil ani muche ale táto jeho doteraz neobjavená povaha sa mi zapáčila, mierne som pootvoril pery pretože som chcel niečo povedať, on to ale stihol skôr

,,Neříkej mi, že něco je tak strašné, že mi to nemůžeš říct"

Cítil som ako mi pomaly moknú vlasy a na paže dopadajú ďalšie a ďalšie kapôčky vody, zahľadel som sa mu do očí a videl som úprimnú starosť, pristúpil ku mne bližšie a nahol sa ku mne.

,,Same pročpak mi to nechceš říct" každý jeho pohyb bol tak istý, tvárou sa priblížil k mojej a opatrne skoro necitlivo otrel jeho pery o mojej, ani vo sne ma nenapadlo že by sa toto niekedy stalo, prečo to urobil? Prečo? nikdy sa nezmienil že by bol.. Nie, nie. Len ho ovládla nejaká divná vec, démon. Jo démon, takovej černej s rohama a vyzerá ako králik, počkať.. Ako králik? Zajac, mačka, pes. Mie je to jedno?

,,Hej" počul som hlas, ktorý ma vytrhol z tranzu,, A-áno? "

---------------------------------------------------------

Otázka žiju? vlastně ano a mám se skvěle, dlouho nevycházely kapitoly protože jsem měla trochu blok a neměla jsem nápady, taky se odehrála celkem zásadní změna v mém osobním životě a našla jsem skvělou osůbku kterou mám moc ráda -přecukrovaná story lol-. Tohle berte jako omluvu, vím, že tuhle knihu právě teď čtou pravidelně, nebo jako četli ehm, tři osoby, takže Kiko, Tante a Máto moc se vám omlouvám, že tak dlouho nic nevycházelo. Bohužel vám nemůžu slíbit něco jako nová kapitola každý den protože mám předepsané jen dvě.

554 slov

Vendyy