Moon and violets

10

-Matyáš-
-24.7-

Sam seděl na sedačce, já mu podal hrníček s horkým čajem a sedl si vedle něj

,,A co se vlastně stalo?"

Podíval se na mě smutným pohledem, který říkal, že to teď nechce řešit.. Smutně jsem se na něj usmál a pohladil ho po rameni.. Z ničeho nic se ke mě přiblížil, obejmul mě pažemi a svou hlavu si schoval do ohbí mého krku. Na tváři mě šimrali jeho vlasy, pevně jsem ho objal a vdechoval jeho osobitou vůni. Bylo to příjemné, sice jsme byli tak divně propleteni a bylo to moc kontaktní, nevadilo mi to. Ba právě naopak. Toho jsem se děsil nejvíc.

Celou dobu co jsem nepřítomně seděl v kuchyni jsem myslel na ty fialky. Sam mi doslova usnul v náručí, nechal jsem ho ležet na gauči a jen jsem ho přikryl dekou. Zahleděl jsem se z okna na prázdnou ulici, celkem se divím, že je tak prázdná. Zvedl jsem se ze židle na, které jsem doposud seděl, chtěl jsem se podívat na Sama. Pořád spal, pousmál jsem se nad celou touhle situací. Vyšel jsem z místnosti popadl mikinu a klíče a vydal se ven z bytu.

Míjel jsem domy, obchody, zahrádky a konečně jsem stál před oným květinářstvím. Vešel jsem dovnitř. Ve vzduchu bylo cítit mnoho vůní, za pultem stála mile vypadající starší paní, potichu jsem zamumlal dobrý den na což mi ona hned mile pozdrav oplatila.

,,Mohu vám nějak pomoct?"

,,N-no hledám fialky."

,,Ale zajisté"

Zastavila se těsně u mě a z poličky vzala květináč s fialkami.

,,A pro koho budou?"

,,Pro.. Kamaráda" nejistě jsem se usmál

,,Ach tak to ano, a věděl jste, že Fialka je dávným symbolem skromnosti, pokory a trpělivosti?"

,,Ne to jsem nevěděl, ale teď jsem o něco chytřejší a už to vím" odvětil jsem rozpačitě a následoval ji k pultu

,,Bude to šedesát korun, budete k tomu chtít i květináč?"

,,Asi ano"

,,Nějaké přání na barvu?" rukou ukázala na mnoho květináčů co byly vystaveny za ní

,,Poprosil bych ten černý."

,,Tak to bude sedmdesát pět korun"

Květinu dala do květináče a následně ji vložila do igelitky, zaplatil jsem a otočil jsem se k odchodu

,,Na shledanou" řekl jsem

,,Přeji hezký den, ještě někdy přijďte" řekla mile, já se na ní otočil usmál jsem se a vyšel z obchodu

Nevím proč ale z této kapitoly mám dobrý pocit.. paní z květinářství se v tomto příběhu ještě objeví, o to se nemusíte bát

Vendyy a její originalita sama