Moon and violets

~16~

-3.8.-

-Matyáš-

Probudil jsem se ve své posteli, opatrně jsem se posadil, hlava mi třeštila a ruku jsem měl ovázanou potravinářskou fólii či co to bylo. Nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost. Snažil jsem se najít prášek proti bolesti hlavy, bylo to celkem těžké ale naštěstí jsem ho našel v poličce vedle pytlíků na čaj. Napustil jsem sklenici vodou, spolkl prášek a následně se napil. Teď jsem jen čekal až ta věc zabere a bolest trochu ustoupí.

Šel jsem do koupelny, začal jsem si čistit zuby, rukou jsem si prohrábl vlasy a vyplivl pastu, kartáček jsem jsem dal pod vodu aby se opláchl a následně jej dal na své místo. Musel jsem do sprchy protože má vůně nebyla zrovna vábná, zaměřil jsem se na fólii na předloktí. Začal jsem ji odmotávat až spadla na zem, má jediná otázka byla jak se tohle stalo. Mé předloktí zdobilo menší tetování, ne jen tak ledajaké byl to malý měsíc, spíše druhá čtvrť měsíce.

,,No doprdele" Bylo jediné na co jsem se zmohl.

Frustrovaně jsem jedl cereálie a snažil si vybavit včerejší večer. Jediné na co se můj mozek zmohl bylo černo, prostě mám okno. Také Sam nikde nebyl. Neměl tu věci, ten papírek taky zmizel a nezvedal mi telefon. Jediná věc co mě napadlo bylo, že budu muset zavolat Davidovi. Popadl jsem telefon a vytočil Davidovo číslo.

,,Ano?" řekl ospale, bylo poznat, že jsem ho vzbudil

,,Davide pamatuješ si něco ze včera?"

,,No něco málo jo, proč?"

,,Co-si-všechno-pa-ma-tu-ješ?!" vyslabikoval jsem

,,Proboha proč jsi tak nervní?"

,,No víš jaksi mé předloktí zdobí nové tetování"

,,No pamatuji si že jsme byli v tom baru, potom v tý galerii a tam jsi blekotal něco ve smyslu že jsi se zamiloval do nějakýho tvýho kamaráda, a dál mám černo" povzdychl si ale hned nato dodal ,,Ale můžu ti poslat číslo na Vendy, ta by si to mohla pamatovat"

,,Ano prosimtě pošli mi to číslo, děkuji" Položil jsem hovor a čekal na Davidovu zprávu s telefonním číslem.

Ssi do minuty přišla a já hned volal

,,Prosím?" Vendy zněla celkem vpohodě na to, že jsme se totálně ztřískali

,,Tady Matyáš, ze včerejška"

,,Jo to jsi ty, co potřebuješ?" zívla si

,,Ale jen co si vše pamatuješ? Od tý doby co jsme byli v té galerii."

,,No potom jsme šli do města, tam jsme dělali kraviny.. Mám toho plnou galerii. A potom jsme zašli do nějakého zapadlého obchodu."

,,To bude ono.."

,,Co bude ono?" zeptala se nechápavě

,,To je jedno, ale děkuji a taky ahoj už musím" Bez její odpovědi jsem to típnul. Zoufale jsem si prohrábl vlasy. Už nikdy nebudu pít.

Imagine, jsem připsala do předchozí kapitoly ten smut a teď to musím celý přepisovat aby to dávalo smysl. Je půl druhý ráno btw. Kdyby to nedávalo smysl není to moje chyba

Ne ve skutečnosti nechlastám, nemám s tím žádný zkušenosti a nehodlám to měnit

Vendy