Moon and violets

-7-

-Matyáš-
-14.7-

Na oběd jsme se rozhodli jít do nedaleké restaurace, vlastně to ani nebyla restaurace byla to hospoda? Prostě něco mezi tím.

Vyšli jsme z domu, bylo pár minut před dvanáctou a venku byl dost velkej pařák. Prošli jsme kolem hřiště a můj pohled spadl na ty houpačky. Trochu jsem zpomalil chůzi a znovu si vybavil tu chvíli, mé tváře nabrali jemně růžový odstín a ucítil jsem mírné brnění v konečcích prstů, ani nevím proč se všechno tohle děje.. možná že.. ne to je jedno.

,,Matyáši? Jdeš?" zakřičel Dominik

,,J-jo jdu" doběhl jsem je a poslouchal jejich konverzaci, která se týkala her

,,Maty kdy plánuješ znovu začít natáčet?" otázal se Vítek

,,Nevím asi až najdu smysl života?" řekl jsem ironicky

,,A proč si vlastně přestal" zajímal se Dominik

,,Neměl jsem na to chuť ani náladu, a navíc jsem nepřestal. Jen si dávám pauzu" snažil jsem se obhájit

,,Ha, to je stejný jako když ti řekne holka ve vztahu 'dáme si pauzu' to znamená, že se chce rozejít ale nechce ti to říct do očí, takže když sis dal pauzu s natáčením znamená to že s tím chceš seknout ale nechceš to říct narovinu" ozval se pobaveně Vítek

,,Ale chlapci nechajte ho, proste Maty mal asi nejaký dôvod aby si dal pauzu takže ho nechajme" usmál se na ty dva Sam a mrknul na mě

,,Už jsme tu" podotkl Vítek, došli jsme k zahrádce a sedli si ke stolu se čtyřmi židlemi. Pochvíli k nám přišla servírka, dala nám menu a následně odešla.

,,Co si dáte?" zeptal se Domi

,,Asi.. já dostal mega chuť na smažák" zasmál se Víťa

,,Tak hurá do toho dám si ho taky" dodal Dominik

,,Ja si dám asi halušky "

,,No jo Same, Slovák se v tobě nezapře" zasmál jsem se

,,To je pravda" taky se zasmál ,, A čo si vlastne dáš ty? " dodal

,,Asi těstoviny" pokrčil jsem rameny

,,Kluci, my jsme nenatočili to video jak jsme se domluvili" rozpomenul se Dominik

,,Jaká to škoda" ironicky jsem se usmál

,,Maty z teba tá irónia v poslednej dobe len srší"

Zasmál se Sam a omylem rukou zavadil o mé koleno. V místě, kde se naše těla setkaly mi začalo mravenčit mravenčit a na zlomek sekundy se mi rozšířily zorničky. Poté co jsem si uvědomil, že na mě všichni koukají. Zatřásl jsem hlavou a nervózně se zasmál. Naštěstí vznikající dost trapnou situaci ukončila přicházející servírka..

Ano vím zase jsem nevydávala.. Ale tentokrát mám dobrý důvody, v pátek jsem byla s kamarády venku (ano mám kamarády) o víkendu nám nešla Wi-Fi a včera jsem ehm byla moc líná tu kapitolu opravovat . Ale abych vám to vynahradila tak dnes vydám ještě jednu kapitolu

vždy neomylná Vendyy co píše překlepy na telefonu