Moon and violets

9

-Matyáš-

-24.7.-

Už je to pár dní od návštěvy u Vítka a má nálada rapidně klesá zpět k bodu mrazu. Vlastně mé dny vypadají tak, že ležím v posteli a koukám na filmy nebo seriály. To jde taky poznat na mém vzhledu, vypadám jako chodící mrtvola. 

Zrovna jsem se cpal nuttelou a seděl v kuchyni, z mého rozjímaní nad smyslem života brouka a mě samotného mě přerušil můj vyzvánějící telefon

,,Ano?"

,,Maty?" řekne uslzeně Sam na druhé straně hovoru

,,Co se stalo?"

,,M-môžem prosím nachvíľu prísť? K tobe. " posmrkoval a nezněl jakože ke vše vpořádku

,,N-no jo.. Kdy?" rychle jsem se zvednul a položil sklenici s Nuttelou na linku 

,,Hneď" začne vzlykat trochu hlasitěji

,,A kde jsi?"

,,Na-na stanici v Prahe"

,,Ježiš.. víš co počkej tam, dojdu si pro tebe."

Vyběhl jsem z kuchyně popadl jsem telefon, klíče, mikinu obul si boty . Vyřítil jsem se z bytu a utíkal na nádraží. 

Po půl hodině běhu jsem konečně byl u nádraží, vběhl jsem do hlavní budovy a tam stál.. Měl dlouhou mikinu ve které se snažil schovat před světem. Jeho tvář nezdobil úsměv jako obvykle. Pohrávaly na něm kapičky slz a usoplený nos. Vypadal jako smutné kotě. Jen co mě zahlédl tak se rychlým krokem vydal ke mně. Když byl u mě tak mě pevně obejmul  já mu samozřejmě obětí opětoval. Po chvíli se odtáhl a podíval se na mě načervenalýma očima, povzbudivě jsem se na něj usmál

,,Půjdeme?"

,,Jo jasně " podal jsem mu čistý kapesník, který jsem měl v kapse od kalhot. Vzal jsem jeho tašku a vyšli jsme před nádraží.

,,Pojedeme tramvají nebo půjdeme pěšky?"

,,Asi pěšky" rozmrzele se pousmál

,,Dobře"

Cestou jsme minuli jedno květinářství byl tam květináč s fialkami, všiml si toho i Samuel a nešel přehlédnout jeho mírný úsměv. 

Loučí se s vámi tetička Toga mrk mrk (hej já jsem byla fakt hodně trapná, to jste mi to nemohl někdo říct?! -Vendy z času přítomného)