How dare you? [interaktivní příběh, George Weasley]

Flashback

Podepsala jsi a otočila se na Freda.
,, Pěkně škrabeš." Zasmála ses a George s tebou.
,, Díky." Zašklebil se Fred.

,, Takže v armádě máme dvacet osm lidí, teď už jen vymyslet místo, kde se budeme scházet." Vydechla Hermiona a všichni se pomalu začínali vracet na hrad.

*****

,, Měla by sis jít promluvit s Dracem, vím že je to divný, to že to říkám, ale poslední dobou je takový skleslý." Přihnal se k tobě Blaise a jedním dechem promluvil.
,, Jak myslíš slovo skleslý?"
,, Nevím, nic moc nejí, ve škole má horší průměr a kdykoliv na něj promluvím, tak mě nevnímá, už mě fakt nebaví mluvit do zdi."
,, Dobře, kde je teď? Půjdu si s ním tedy promluvit."
,, Nevím, ale většinou vysedává na astronomické věži, tak se běž kouknout tam."
,, Děkuju, kdybys viděl George, tak mu řekni, že brzy přijdu." Chycením za ruku, jsi mu poděkovala, a šla hledat Draca.

,, Draco? Jsi tady?" Zavolala jsi, když už jsi byla skoro nahoře v astronomické věži.
,, Jdi pryč!" Ozvalo se.
,, Draco? Můžeme si promluvit?" Vyšla jsi poslední schod a viděla, už od pohledu naštvaného Draca.

,, O čem jako?" Zeptal se s nechutí.
,, Prý jsi poslední dobou skleslý." Pokrčila jsi rameny a šla blíže k němu.
,, Drž se ode mě laskavě dál Blacková."
,, Tak tohle tě štve?" Zvýšila jsi hlas.
,, Nech mě být, jsem řekl." Vytáhl hůlku a namířil jí na tebe.

,, Tebe štve, že jsem se odprosila z té strašné rodiny?"
,, Jo štve, a drž se ode mě dál." I přes to co řekl, tak jsi se k němu přiblížila, že jste mezi sebou měli asi půl metru prostoru.

,, Já musela, chápeš to? Už jsem to nezvládala." Rozmáchla jsi naštvaně rukama.
,, A co si myslíš že já? Jak si sakra myslíš, že mi je? Když jediná moje kamarádka, kterou jsem měl, mě opustila?"
,, Já tě přeci..."
,, Ale jo, opustila. Nic si nenalhávej, raději sis vybrala Blacka než mě." Zaleskly se mu oči.
,, Tak jsem to ale nemyslela." Začala si stékat slza po tváři.
,, Je mi jedno jak si to myslela, kvůli tobě, budu muset být Smrtijedem."
,, Cože?!"
,, To bylo tvoje břímě, pamatuješ? A odešla jsi, tak na koho si myslíš že to všechno padlo? Na mě. Proklínám se za všechny ty zážitky, co spolu máme, je mi líto, že jsem se s tebou vůbec někdy bavil." Vykřikl se slzami v očích a odešel pryč.

Dobelhala jsi se ke zdi a pomalu se po ní sklouzla k zemi. Zaryla jsi si ruce do vlasů a oči se ti čím dál více plnili slzami.

Flashback:

,,Jednou, až budete oba velcí, tak dostanete své dopisy do Bradavic, a oboum vám koupíme krásné hábity. Bude vám to moc slušet." Řekla Narcissa tobě a Dracovi, kterým bylo teprve pět let.
,, Já budu nejlepší v obraně proti černé magii." Vyhlásila jsi a vzala klacek ze země, abys mohla namířit na Draca.
,, A já v lítání." Vykřikl Draco, popadl větší klacek, dal si ho mezi nohy a oba jste se začali smát.

Utíkala jsi do pokoje za šestiletým Dracem s velikým překvapením.
,, Draco? Draco?"
,, Co je?" Zeptal se unaveným hlasem.
,, Mám tajemství." Zašklebila jsi se.
,, Jaký tajemství?"
,, Pojď sem, pojď blíž." Usmála jsi se a zašeptala mu do ucha: ,, Dobby mi pomohl najít vchod do kuchyně."
,, Kecáš?"
,, Ne, nekecám, vážně."
,, Tak to se jdeme nadlábnout." Vykřikyl a odkryl si peřinu.

,, Včera jsme jim to slíbili." Prosila jsi Draca, ve svých devíti létech, aby jste šli číst pohádky skřítkům.
,, Pak už ale nebudu mít žádnou autoritu."
,, Ale budeš. Prosím? Mám narozeniny." Ukázala jsi své psí oči.
,, No tak jooo." Zaradovala jsi se a nenápadně jste se blížili do kuchyně.

,, Proč Draco může jet a já ne?" Brečela jsi na posteli vedle Narcissy.
,, Tvoje maminka si nepřeje abys tam jezdila."
,, To není fér."
,, Co se děje?" Vešel do pokoje Draco, ale ty jsi ho odtáhla pryč.

,, Nepojedu s tebou do Bradavic." Vybrečela jsi.
,, Cože? To je směšné." Zamračil se.
,, A nikdo mi neřekne pravý důvod proč."
,, Počkej chvíli." Řekl a začal se hrabat ve skříni.
,, Děláš si srandu?" Zasmála jsi se, když vytáhl obrovský kufr.
,, Proč ne?"
,, Ty si myslíš, že to bude nenápadný?"
,, Za pokus nic nedáš." No stejně vám to nakonec nevyšlo.

,, Draco? To bude v pořádku." Snažila jsi se ho uklidnit, protože měl panický záchvat.
,, Nevím proč mě nikdo nemá rád." Vybrečel.
,, Ještě máš mě, blbečku." Řekla jsi a objala ho.
,, Alespoň někoho....."

Konec flashbacku

Zakřičela jsi tak nahlas jak jen mohla.
Co budeš teď dělat? Vymyslete nějaké návrhy 😉

Dneska jsem si nudila, a tak se rozhodla napsat další kapitolu, sice slabší, ale doufám, že si jí užijete.