Vrátíme se společně do jídelny za ostatními. TJ sedí naproti Thomase a něco mu horlivě vypráví. Usměju se sama pro sebe.
Od mala jsem mu vyprávěla příběhy o všech v místnosti, Thomase měl TJ vždycky nejradši.
,,Kiddo, měl bys jít spát." dojdu k němu a pocuchám mu vlasy.
,,Musíííím?" zakloní hlavu, aby na mě viděl.
,,Jako FAKT musím?" zdůrazní prostřední slovo.
,,FAKT musíš." udělám totéž, co on.
,,Fajn, budete tu zítra až se vzbudím nebo už budete muset jít?" podívá se na Toma. Vůbec nechápu o čem TJ mluví.
,,Jo, TJ, ráno tu budem." mrkne na něj Tom. TJ se zvedne a spolu vyjdeme z místnosti.
,,Co jsi myslel tím, jestli tady ráno budou?" zeptám se TJ.
,,O jejich dohodě s Avou." odpoví a víc se nevyptávám.
Uložím ho do postele, dám mu pusu na čelo a poté za sebou zavři dveře.
Vrátím se do jídelny. Posadím se na stejné místo, které předtím okupoval TJ.
,,Nechceš mi říct o té dohodě s naší matkou?" zeptám se Tom. Podívá se mi do očí.
Všechno mi vyklopí, o její nabídce a o jejich rozhodnutí. Zavřu na momemt oči, abych to zpracovala.
Během Tomova vysvětlování si k nám přisednou Minho s Newtem.
,,Ty jsi s ní uzavřela dohodu předtím, můžeme jí věřit, že dodrží, co slíbila?" zeptá se Newt, protože jsem mu řekla o mojí dohodě s Avou. Povzdechnu si, ale uznám pravdu.
,,Ava ztratila ten lék?" nechápu.
,,Očividně jo. Neřekla ti o tom?" zeptá se Tom.
,,Očividně ne." zatřepu nad ní hlavou.
,,Můžeme jí teda věřit?" zopakuje otázku Minho.
,,Můžete věřit přesně tomu, co řekla. Nic víc nic míň od ní nečekejte, bylo by lepší, kdybych věděla, co přesně vám slíbila." odpovím, snažím se nenaštvat, jelikož měli odjet domů dokud mohli, ale nechci být zlá.
,,Můžeš si náš rozhovor pustit ze záznamu z té místnosti?" zeptá se Minho. Přikývnu.
Vstanu a zamířím ven. Ostatní mě následují do Cortexu, kde jsou všechny počítače a záznamy.
Najdu požadovaný videozáznam a poslechnu si přesně, co řekla.
,,Musím se zeptat, proč jste prostě neodešli?" otočím se na ně.
,,TJ nám řekl, že máme říct ANO." uzná Tom.
,,Tak za váma byl, když jsem se ho ptala, kde byl." uchechtnu se.
,,A vy jste se rozhodli poslechnout 5letýho kluka?" zavrtím opět hlavou.
,,Jo i ne." odpoví opět můj bratr.
,,Nemohli by jsme odjet aniž by jsme vás tady nechali." pokračuje dál. Na to už neodpovím.
,,Měli by jste se vrátit zpátky a vyspat se předtím než vás Ava pošle bůh ví kam. Já si musím promluvit o něčem se svou matkou." a odejdu ji najít.
Je ve své bývalé kamceláři, má ji v každé budově Zlosinu.
,,To, že jsi jim řekla, že můžu odejít s nima, je to pravda? Protože si pamatuju, že jsi řekla, že jsi mi řekla, že za nima nikdy nemůžu odejít." zeptám se okamžitě jakmile vejdu do místnosti. Vzhlédne na mě.
,,Takže ti to už řekli." dojde ji, přikývnu.
,,Pokud najdou to co po nich žádám, můžete všichni odejít." odpoví na mou otázku.
,,Ztratila jsi lék." nadhodím téma, které mi neřekla.
,,Máme ještě pár dávek, ale ano. Někdo se k nám naboural a ukradl všechny složky. Technici právě zjišťují odkud útok přišel." vysvětlí. Pokyne mi rukou ať dojdu k ní. Ukáže mi na počítači kód, který použili, aby se dostali do Zlosinu.
,,Zajímavý." řeknu jen.
,,Proč?" zeptá se.
,,Je hodně složitý, musel to být někdo, kdo valžně rozumí počítačům." uznám.
,,Co by s něma ale chtěl?" zeptá se, na to jen pohodím rameny.
Vrátím se zpět na Plac, všichni jsou stále v jídelně.
,,Zjistila jsi něco?" zeptá se mě Newt, jakmile se k nim vrátím.
,,Ani ne, Zlosin se snaží vysledovat odkud ten útok přišel, aby vás měli kam poslat. Zatím nic." odpovím.
Zbytek večera se už nevěnujeme záležitostem Zlosinu, ale všichni mi řeknou, co je u nich nového za poslendních 5 let.
Thomas s Tessou mají dvě děti pojmenované po mě a po našem otci Stephanovi.
Addy se vdala před pár měsíci za jinou ženu Emmu.
Minho s Brendou čekají dítě, teprve tři měsíce.
Chucky si našel hodně kamarádů, zatím žádná holka.
Newt měl operavi kvůli jeho noze, aby se mu pořádně uzdravila a mohl normálně běhat bez bolestí.
Kolem půlnoci se všichni odeberou do volných pokojů, které tu jsou po bývalých kápých.
Zastavím Toma, předtím než vejde za Tessou do pokoje.
,,Slyšela jsem tě. Slyšela jsem tě, když jsi na mě mluvil telepaticky a myslel si, že jsem mrtvá. Chtěla jsem ti odpovědět, ale nemohla jsem." uznám, překvapeně se na mě podívá.
,,Slyšela jsi mě?" usměje se a opět mě obejme než vejde dovnitř.
Já se přesunu ke svému pokoji. Nikdo už na chodbě není. Jdu rovnou do postele a skoro okamžitě usnu.
***
Vstanu brzo jako každý den, protože s TJ spolu chodíme normálně běhat, ale dnes jsem příliš unavená. Během mojí oslavy a včerejším večerem, jsme toho moc nenaspala. TJ se proto vydá sám, zná labyrint jak své boty, takže se o něj nebojím.
,,Za hodinu plus mínus budu zpátky!" křikne na mě než se vydá směr labyrint.
,,Scar." pozdraví mě Henry, podívá se na TJ v dálce jak vstupuje do labyrintu.
,,Tvůj táta dělá snídani." oznámí mi.
,,Naše návštěva asi nebude vstávat brzy, takže to budeme opět jen my." odpovím.
,,A Newt." dodá. Podívám se na něj.
,,Ráno jsem ho viděl jak jde ke zdi se jmény." poradí mi.
,,Za chvilku jsme zpět." a vydám se za Newtem.
***
,,Newte, co tu děláš?" zeptám se, když k němu dojdu.
,,Nemohl jsem spát." otočí se na mě.
,,V našem útočišti máme podobnou zeď, když nemůžu spát chodím k ní." přizná mi.
,,Taky jsem často chodím, akorát když je mi smutno." oba se otočíme na zeď.
,,Je to zvláštní být zpátky, na Place, v Labyrintu." rozhlédne se kolem.
,,Jo, dlouhou dobu jsem sem nechtěla jít potom, co jste odešli. Moc vzpomínek, ale nakonec to bylo jediné, co mi zbylo. Vzpomínky." pousměju se. Newt nijak neodpoví, vytáhne si z pod trička něco jako řetízek. Rozepne si ho a vloží mi ho do dlaní.
Je to můj/jeho prsten. Vzhlédnu na něj.
,,Stále ho máš?" zeptám se, jen přikývne.
,,Byla to jediná věc, co mi po tobě zbyla." usměju se a pořádně si ho prohlédnu. Nakonec mu ho vrátím.
,,Nech si ho." řekne.
,,Ale je tvůj." podívám se mu do očí.
,,Tobě ale sluší víc než mě." oba se zasmějeme.
,,Vždycky byl tvůj." zvážní Newt. Popadne řetízek, stoupne si za mě a zapne mi ho kolem krku. Vytáhnu si z pod něj vlasy.
,,Díky." otočím se na něj s úsměvem, jen přikývne.
,,Měli by jsme jít na snídani, můj táta vaří." kývnu hlavou směrem k jídelně, Newt opět přikývne.
Jdeme v tichosti. Když jsme v půlce Placu, ozve se labyrintem strašný zvuk. Oba se otočíme.
,,Co to frase bylo!?" zeptá se Newt.
,,Přesně to, co si myslíš!" odpovím.
