Vběhneme do letadla. Addy s tátou už tu jsou.
,,Můžeme!" křiknu na Avu. Tak jen mávne na vojáky, kteří se stáhnou zpátky do jejich letadla. Je jich podtatně míň, než když přiletěli.
Zvedneme se do vzduchu pár minut na to, co druhé letadlo našich přátel vzlétne. Nebyli na něm všichni. Nevlezli by se.
Zbytek nejspíš zkouší druhé letadlo nebo jejich vrtulník, je mi to celkem jedno.
Naše letadlo se však otočí a vystřelí do hangáru menší rakety. Přilepím se na okýnku abych zjistila, že celý úkryt je v plamenech. Kvůli nám.
Doufám, že to za to stojí. Teď už zbývá jen sejmout Zlosim zevnitř.
Podívám se na Toma, zlehka kývne, že je připraven na druhou část. Udělám totéž.
****
Přistaneme na spáleništi. Zavedou nás dovnitř.
,,Pojďte se mnou." pokyne nám třem Ava.
,,Stephana vemte do laboratoře, aby zkontroloval, že je lék připraven a není poškozen." pokyne vojákům. Lehce mě to zarazí. Doufali jsme, že nás vezme všechny na stejné místo. Nic se však nemění.
,,Tess musíte se podívat na tu flešku, co jsem dala Newtovi. Pak vše pochopíte. Neříkejte o tom nikomu z vašich rodiču." řeknu jí telepaticky. Vím, že mě slyší, ale neodpoví mi. Což mě ani nepřekvapí, jen doufám, že na flešce jsou opravdu důkazy jak Ava slíbila.
POHLED NEWTA
Proberu se v letadle. Nade mnou se sklání Tessa s Minhem. Ostatní sedí připoutaní na svých místech.
,,Co se to do frase stalo!?" rozhodí rukama Minho a frustrovaně si prohrábne vlasy.
,,Nerad to říkám, ale ani mě to nepřekvapuje." ozve se můj otec. Vyhledám jeho pohled.
,,Co jsme čekali? Thomas, Scarlett, Addison, jsou to děti své matky, zradu mají v krvi." zavrtí nad tím hlavou.
,,Nechápu to." řeknu jen a stisknu naštvaně pěst, když v tom si uvědomí, že v ní něco mám. Uvolním ji a dojde mi, že je to fleška. Vzpomenu si, že mi ji dala Scarlett. Nechápu však proč. Nic nedává smysl. Nechtěli nám ublížit, proč by mi jinak pomohla do letadla? Jestli to ale není o nás, musí to být o našich rodičích. Schovám si flešku do kapsy a nechám si to prozatím pro sebe.
,,Je to jasný, Zlosin řekl, že nechá Scarlett odejít jen za lék. Bylo jí jedno kdo kvůli ní umře, hlavně že ona bude konečně volná." řekne Lana. Tessa se na ní otočí, otevře pusu, ale nic neřekne, místo se zadívá k zemi a po pár vteřinách na mě.
,,Co to bylo?" zeptá se jí Lana.
,,Scarlett, snažila se mi něco říct, ale vytěsnila jsem jí pryč. Jsem už unavená z jejích výmluv, z Thomasových. Celá jejich rodina je bláznivá." podívá se Tess na svou matku.
,,Za jak dlouho tam budeme?" křikne Minho na pilota.
,,Podle těch souřadnic, co jste nám dali. Tak nejspíš ještě 3 hodiny." odpoví mu.
,,Málem jsem ji střelil." řeknu tak aby mě slyšel jen Minho s Tessou. Ostatní jsou zabraní ve svých vlastních myšlenkách.
,,Koho?" nechápe Minho.
,,Scarlett." podívám se mu do očí.
,,Vyhla se, ale.. nemohl jsem to vědět." Tessa mě chytne za ruku.
,,Newte.." začne.
,,Řekl jsem, že jí nikdy neublížím, ale i tak jsem vystřelil. Stalo se to tak rychle." podívám se jí do očí.
,,Nevíme proč to udělali." řeknu skoro šeptem.
,,Jediné co vím, že nám ublížit nechtěli." Tessa jen přikývne.
,,Jo." řekne, dál už nemluvíme. Jen přemýšlíme.
POHLED SCARLETT
Všichni se posadím u Avy v kanceláři.
,,Takže.. co teď?" podívá se na nás. Nikdo jí však neodpoví.
,,Jsou tu dvě možnosti, buď se vrátíte ke svým kamarádům, protože jste splnili svou část dohody. Dodali jste nám lék. Teď záleží jestli vám vaši kamamarádi odpustí za to co se stalo. Sice jsem vám dala všehchyn dokomumenty, co podepsali, ale můžou říct že jsem je zfalšovala. Pak už je na nich čí stranu si vyberou." přejede nás pohledem.
,,Možnost číslo dva, lék podáme všem, co se nepromněnili v raply a naše rodina může odejít. Můžeme začít znovu. Nás 5 někde daleko." vymněním si s Tomem pohled, zavřu oči a přikývnu.
,,Já bych tu viděl možnost číslo 3." řekne a vytáhne svou zbraň. Opře si ji o stůl a namíří na Avu. Ona však něco takového čekala, takže má namířenou zbraň na nás.
,,Vidím, že možnost 2 je velké tučné NE." uchechtne se.
,,Co myslíte, že se teď stane? Vy tři sejmete několik vojáků a zbytek mých zaměstnanců? A pak co? Možnost číslo 1 bude stále stejná, nevíte jistě zda vám vaši kamarádíčci odpustí.
,,Máš pravdu. Možná ne, možná ano, to už se ty ale nedozvíš." odpoví ji Addy. Já na to nemám sílu. Rána mě bolí čím dál víc, ale musím to vydržet aspoň chvíli.
,,Je konec, Avo. Prohrála jsi." stoupne si Tom.
,,Já? Myslíte, že to dělám kvůli mě!? Víš proč jsem se stalo hlavou Zlosinu? Abych ututlala před světem, co je Mia a Kiara zač! Myslíte, že se mi to líbilo? Že jsem si užívala jak tolik mladých životů umřelo jen proto, že jsem nemohla nechat svou dceru umřít na neznámou nemoc?" podívá se na mě a Addy.
,,Když jsem se dozvěděla, že jsem znovu těhotná, bála jsem se, že se narodíš jako Mia. Že budeš nemocná. Potom jsi se narodila a byla jsi naprosto zdravá a já nechápala proč, proč nemohla být i Mia zdravá. Když jsme tě poprvé vzali na experimenty, aby jsi pomohla Mie, byla jsem proti, bála jsem se že tě třeba nakazí. Potom, ale vznikla Erupce a já věděla, že je to moje chyba. Kdyby jsem tě neměla, kdyby jsi se nenarodila. Nic z tohohle by se nestalo. Mia by nejspíš umřela a mě by to zničilo, ale rozhodně míň než jsem teď. Snažila jsem se Scarlett, vážně jo, ale vždycky budu litovat, že jsi se narodila. Zničila jsi mou rodinu..." než stihne pokračovat a ublížit mi ještě víc, Thomas stiskne spoušť a kulka ji trefí přímo do srdce. Zalapám po dechu a prudce vstanu. Addy šokovaně vstane krátce po mě. Podívám se na Toma. On má však prázdný výraz. Nemůžu z něj nic vyčíst, na to ale nemám ani čas.
Dveře do kanceláře se otevřou, vběhnou dovnitř dva vojáci. Než stihnou stisknout spoušť, Addy použije své schopnosti a odhodí je naproti o teď. Svezou se po ní a upadnou na zem. Když jdeme kolem nich, každého střelíme.
Po cestě potkáme plno dalších vojáků, probojujeme si cestu až do laboratoře, kde vyzvedneme našeho otce.
,,Zabili jste ji?" zeptá se nás. Všichni přikývneme. Zvedne se, popadne tašku a vydáme se k letadlu.
,,Tome jsi s tátou, musíme to tu spálit do základů." podívám se na Addy. Jen přikývne a následuje mě.
