Brenda si přisedne k nám. Už na ní lehce jde vidět, že je těhotná.
,,Už víte, co to bude?" zeptám se.
,,Holka." odpoví mi a přejede si po břichu.
,,A jméno?" zeptám se.
,,Chtěli jsme Jamie, ale potom, co se stalo s rodičema a že Newtův táta se jmenuje Jamie, tak přemýšlíme nad něčím jiným." řekne. Vzhlédnu na ní.
,,Před 5 lety jsem byla těhotná." řeknu jí. Zvedne na mě obočí.
,,Předtím než mi vymazali na Newta paměť, neshodovalo by se to s mými novými vzpomínkami, takže ho zabili. Pojmenovali ho jako subjekt C2 a tím to pro ně skočilo. Zjistila jsem to o 3 měsíce později." uznám.
,,Když jsem nad tím pak přemýšlela, měla jsem ten pocit, že by to byl kluk. Dala jsem mu jméno Jamie. Po Newtovi. Sice se nikdy nenarodil, ale zaslouží si jméno." usměju se na ní.
,,To jsem nevěděla." chytne mě za ruku.
,,Skoro nikdo. Jenom Tessa, Thomas a Newt." vysvětlím ji.
,,Vím, co mi moje matka udělala, ale prostě vím, že říká pravdu. I přes tohle." pohodím rameny.
,,Jamie je hezký jméno, jestli jste ho chtěli, neměňte názor jen proto, že někdo se stejným jménem se vám nezdá. Není to ve jméně, je to ve člověku. Vaše dcera bude úžasný člověk, vím to, protože má vás za rodiče." řeknu Brendě upřímně, obejme mě.
,,Díky, Scarlett." řekne. Přikývnu. Bren se odtáhne.
,,Můžu s tebou mluvit?" zeptá se mě Tess. Přikývnu. Vstaneme.
,,Hned jsme zpátky!" řekne než odejdeme.
,,Ano?" zeptám se jí.
,,Když jsem ti ukázala ty výsledky tvojí krve, vzpomněla jsi si na to, co se stalo, když jsi byla prvně těhotná, že?" zeptá se mě. Přikývnu.
,,Bojím se, Tess, že se něco stane." řeknu.
,,Proto jsi Newtovi a Minhovi řekla, že odejdeš jestli se rozhodnout, abychom Spravedlnosti dali ty přihlašovací údaje." dojde jí. Přikývnu.
,,Možná kdyby jsi to řekla Newtovi, změnil by názor." řekne mi. Zavrtím hlavou.
,,Je moc brzo, navíc nechci ovlivnit jeho rozhodnutí, moje to neovlivnilo." vysvětlím jí.
,,Jestli se rozhodnout špatně, půjdeme s tebou. Já, Thomas a dvojčata. Nedovolím aby jsi znovu přišla o dítě pod mým dozorem." položí ruce na má ramena.
,,Stejně, pochybuju, že by tě Thomas nechal jít samotnou." usměje se. Neodporuji, jen přikývnu. Obejme mě.
,,Stalo se něco?" dojde k nám Tom. Podívám se na Tess a zavrtím hlavou.
,,Ne, aspoň zatím." řeknu.
Vrátíme se zpátky k ohni. Vedle Brendy sedí Minho a má přes její ramena, přehozenou ruku. Newt sedí vedle něj a povídá si Chuckem.
Tessa si sedne vedle Brendy. Thomas vedle ní a já usednu jako poslední. Zadívám se do ohně a přemýšlím, co se stane během následujících pár dní.
,,Hej!" usedne vedle mě Addy s Daisy. Otočím se na něj a usměju se. Addy se ke mě nakloní.
,,Víš, že stojím za tebou a Tomem, že?" zeptá se mě. Přikývnu.
,,Díky." obejmu ji bokem. Zeptám se Addy jak poznala Daisy, okamžitě se dají do vyprávění.
Snažím se poslouchat, ale celou dobu na sobě cítím Newtův pohled. Dělám že nic a poslouchám dál.
***
Kolem půlnoci nás tu zbyde jen 5. Já, Tom, Tessa, Minho a Newt.
,,Co jsi řekla Brendě? Řekla mi, že se rozhodla proti tomu, abychom vyhověli našim rodičům s těma přihlašovacíma údajema." zeptá se mě Minho.
,,Pravdu, kterou vy nevidíte." odpovím mu prostě.
,,Víš, že jsme se nijak nerozhodli, že? Neznamená to, že si vybereme je. Jen potřebujem chvíli se nad tím zamyslet." odvětí mi Newt.
,,Vím, byla jsem u toho, Newte." podívám se mu do očí.
,,Co přesně jsi jí teda řekla?" připomene se Minho.
,,Řekla jsem ji, co mi Ava udělala před 5 lety a i přes to jí věřím. Ne protože chci, vlastně bych si přála aby lhala, ale vím že nelže. Pochopila, že proto musím mít sakra dobrý důvod a že mám nejspíš pravdu." odpovím mu nepřímě.
,,Kdyby to nebyli vaši rodiče, zvažovali by jste to?" zeptám se upřímně. Neodpoví.
,,Musíte se rozhodnout hlavou a ne srdcem. Jinak se rozhodnete špatně." zadívám se zpět do ohně.
,,No nic, jdu spát, Lett zítra až se vzbudíš si přijď pro léky!" přikáže mi Tess a odejde společně s Tomem domů. Zůstanu tedy já, Newt a Minho.
,,Po čem si myslíš, že jdou, když ne po tom co říkají?" zeptá se Minho po chvíli ticha.
,,Po léku? Po erupci? Po atomových kódech? Po nějakých starých projektech? Po..." zamyslím se.
,,Co?" zeptá se Newt. Podívám se na něj.
,,Tady na ostrově máte počítače jen tady ne? Sonya na nich dostala tu zprávu o léku." zeptám se, oba přikývnou.
,,Jediné další počítače, které byli použitelné byli ve Zlosinu, kterej jsme zničili. Jak se chcou vaši rodiče přihlásit do serveru, když nemají počítač?" zeptám se jich. Oba pohodí rameny.
,,Z toho co Sarah říkala jsem pochopila, že chcou nejdřív najít ten důkaz než se sem vrátí. Takže...?" poradím jim.
,,Musí tu být další počítač." řekne Minho. Přikývnu.
,,Máš ještě tu flešku?" zeptám se Newta. Přikývne a vytáhne si ji zpod trika.
,,Stáhla jsem na něj projekt Enlightenment, byl ale zašifrovanej, neměla jsem nikdy čas se do něj nabourat, možná by to mohla zítra zkusit Sonya. Mohli by na něm být plány ostrova, místo kde je tenhle počítač, možná další věci." uvědomím si. Oba přikývnou.
,,To však nemění nic na tom, co uděláme až je najdeme." řeknu, protože vím že to nic nemění. Na to už nic neřeknou.
Zvednu se.
,,Jdu spát. Dobrou." řeknu a začnu odcházet. Newt mě dožene a zastaví mě.
,,Měla jsi pravdu." zastoupí mi cestu.
,,V?" nechápu.
,,V tom, že jsem myslel srdcem a ne hlavou." zvednu nad tím obočí.
,,Na moment jsem zadoufal, že by můj táta mohl být dobrej a že vás Ava zmanipulovala." pokračuje dál.
,,Vím, že po tom všem by jsi ji jen tak neuvěřila, kdyby jsi si nebyla jistá." skloní hlavu.
,,Když jsem ho poznal, když jsme se znovu shledali a já ho poznal... vím, že jsem neměl, ale doufal jsem, že jsi se spletla." uzná.
,,Neměl jsem, měl jsem ti věřit, měl jsem stát za tebou." opět ke mě vzhlédne.
,,Doufal jsi, že není jako moje matka." dojde mi.
,,Promiň." omluvím se taky.
,,Mělo mi to dojít." uznám sama.
,,Je to tvůj táta, jasně že jsi chtěl věřit tomu, že jsem se sptla." přikývnu.
,,Ty jsi moje manželka, moje všechno." odmlčí se.
,,Jsi moje rodina. Znám tě dýl, měl jsem ti věřit." zkousne si ret.
,,Promiň." zlomí se mu hlas a sklonil hlavu dolů. Přistoupím k němu blíž a zvednu si jeho hlavu. Z oka mu ukápla slza. Položím mu dlaně na obličej a palcem mu jí setřu.
,,Věříš mi teď." řeknu.
,,Trochu pozdě, Scar." odpoví mi, stoupnu si na špičky a obejmu ho. Omotám si ruce kolem jeho krku a přitáhnu se k němu blíž.
,,Chápu to. Trochu pozdě, ale chápu." odpovím mu podobně jako on mě. Chvíli jen nehybne stojí než konečně obmotá své ruce kolem mého pasu a obejme mě nazpět.
,,Promiň." řekne naposled. Odtáhnu se.
,,Pojď." řeknu a vydáme se k mému provizornímu domu. Vejdeme dovnitř. TJ spí na své půlce postele, skoro až u kraje. Sundám si boty a posunu se doprostřed. Poklepu na madraci vedle mě. Newt zaváhá, ale nakonec si sundá boty a lehne si vedle mě. Natočím se k němu čelem.
,,Dobrou, Newte." řeknu. Podívá se mi do očí.
,,Dobrou, Scar." pousměje se. Chci se otočit na druhou stranu, protože jinak neusnu, ale předtím než to udělám se natáhnu a věnuji mu letmou pusu. Pousměju se na něj a otočím se k němu zády. Zavřu oči a pomalu začnu usínat. Ještě předtím mě však Newt obejme jednou ruku v pasu a přisune se blíž. Usměju se a pokojně usnu.
