Dáme se do práce. Lék je prakticky hotovej, jen to chce doladit pát detailů. S mojí pomocí to stihneme vše než asi o 4 hodiny pozdějí dorazí Tom s Tessou.
,,Teď už ho jen udělat." řeknu.
,,Jo, v tom by neměl být problém." odpoví mi Tess.
,,A přišla jsi na to jak uzdravit raply?" zeptá se Tom. Zavrtím hlavou.
,,Zkoušela jsem doslova všechno, co mě napadlo, ale nic víc mě nenapadá. Nejspíš je to nezvratná změna." odpovím mu. Zavládne ticho, nikdo neví co říct.
,,Thomasi? Scarlett?" ozve se nám v hlavě naše matka. Podívám se na Toma, ten mi pohled opětuje.
,,Stalo se něco?" dojde Tess.
,,Ne, jen mě bolí hlava docela." chytnu se za ní.
,,Slyšíte mě?" ozve se znovu.
,,Nejspíš by jsi si měla jít na chvíli lehnout." nevrhne táta.
,,Jo, doprovodím tě." nabídne Tom. Jen přikývnu a zvednu se ze židle.
,,Dobře, uvidíme se na večeří?" zeptá se Tess.
,,Jo." přikývnu.
,,Pokusím se najít nějaký prášky na bolest hlavy." usměje se na mě Tess a otevře nám dveře.
,,Haloo?" ozve se znovu Ava.
,,Díky, Tess." řeknu a vyjdeme s Tomem na chodbu. Cestu do pokoje si pamatujeme. Není to daleko. Když se posadím na postel, konečně odpovím.
,,Jo." napojím se na Toma, který mi šel pro vodu do koupelny. Opět nevíme, jestli nás někdo sleduje.
,,Na." podá mi ji. Já se napiju, mezitím, co se dá Ava do vyprávění.
,,Proč chcete vědět o rodičích subjektů?" zeptá se nás.
,,Spravedlnost, jsou to rodiče, které jsme zachránili." odpovím na její otázku. Chvíli je ticho. Ja si zatím lehnu a Tom se posadí vedle mě.
,,Nikdy jsme žádné dítě nikomu neukradli. Nabídli jsme, jim obchod. Jejich děti za lék. Nebylo to ani tak těžké, bylo jich víc než dost, brali jsme i ty, kteří nebyli imuní. Byla to jejich možnost. Když jsme s nimi pak dolaďovali detaily, bylo jim to jedno, jediné co chtěli se zachránit samy. Dali jsme je do hybernačních komor, aby nedostali erupci. Měli jsme je vzbudit potom, co najdeme lék. Když jste je vytáhly, byli dezorientovaní, byli tam několik let, takže odešli. Váš otec o tom nevěděl, proto vám pomohl, myslel si to samé co vy. Snažili jsme se je najít, ale schovali se. Potom, co jsi odjela do labyrintu, mi přišel dopis. Psali v něm, že lék patří jim a my na něj nemáme právo. Zapřísahli se, že dostanou naší rodinu, protože je to naše vinna. Nic se však nestalo, tehdy jsme byli mocní, neměli šanci. Nejspíš čekali na správnou příležitost." vysvětlí nám. Snažím se maskovat svůj zhrozený výraz.
,,Nesmíte jim věřit, nezáleží jim na jejich dětech a vás nechávají naživu jen do doby než jim dáte ten lék. Musíte si dávat pozor, nejdřív půjdou po vašich kamarádech, obrátí je proti vám. Sice je vymněnili za lék, ale takhle budou mít oboje a nikdy se o tom nikdo nedozví. Potom půjdou po Zlosinu, namluví jim, že jste s námi. Jen aby měli důvod vás zabít." pokračuje dál.
,,Měli by jste odtamtud sakra rychle vypadnout." dořekne nakonec.
,,Jak víš co by udělali?" zeptá se Tom.
,,Protože to by přesně Ava udělala." odpovím mu místo ní.
,,Nemůžeme je tu nechat, naše kamarády." promluví Tom.
,,Co ale chceš dělat?" zeptám se ho.
,,Musíme něco vymyslet." řekne a vstane z postele.
,,Jdeš na jídlo?" zeptá se mě už nahlas.
,,Hmm." zamumlám a vstanu. Je mi z toho všeho však špatně. Když se Tom chystá otevřít dveře, místo něj je otevře Tessa.
,,Nesu ti ty prášky." podívá se na mě.
,,Je ti dobře? Seš bílá jako stěna!" zhrozí se Tess a dojde ke mě.
,,Jo v pohodě." zvednu se a dojdu k nim, polknu prášek a vydáme se zpátky do jídelny.
Tessa vejde jako první, my s Tomem jdeme za ní.
,,Lett, vypadáš fakt špatně." ozve se mi v hlavě.
,,A ty se divíš?" odpovím mu. Rozhlédnu se kolem, je tu o hodně víc lidí než ráno. Vzpomenu si na to, co nám právě řekla Ava. Všichni do jednohi vymněnili své dítě jen aby zachránili samy sebe. Možná by bylo lepší kdyby opravdu zemřeli na erupci a Zlosin se mých kamarádů ujal. Tak jak nám bylo řečeno. Vším či si prošli, bylo kvůli nim. To oni je dotáhly do Zlosinu. Já s Tomem jsme neměli moc na výběr.
Zahlédnu jak Minho s Newtem vstanou a jdou nám naproti. Když uvidím jejich usměvavé tváře, dojde mi že byla chyba sem chodit.
,,Tome..." oslovím ho, podívá se na mě. Potom jen vím, že začnu padat. Ztratím vědomí.
POHLED THOMASE
,,Tome..." ozve se Lettie. Otočím se na ní. Nic víc však neřekne, zavře oči a začne padat k zemi. Zachytím ji než dopadne na zem.
,,Lettie?" oslovím ji. Kluci k nám zatím rychle doběhnou. Newt si dřepne zdruhé strany a podívá se na ní.
,,Co se stalo!?" podívá se na mě.
,,Říkala, že jí bolí hlava." řekne Tess.
,,Než jsi přišla bylo jí celkem špatně." opravím ji. Zvednu ji do náruče.
,,Kde je tady nějaká ošetřovna?" zeptám se Tessy.
,,Pojď." mávne na mě a vydá se napřed. Našteští je to celkem blízko. Položím ji na lůžko a odstoupím stranou. Tessa ji zkontroluje.
,,Má nízký tlak, možná proto omdlela." řekne. Jen přikývnu.
,,Co se stalo?" vejde dovnitř táta s Addy.
,,Omdlela, udělalo se jí špatně." táta na mě hodí pohled. Nejspíš mu došlo, proč se jí udělalo špatně.
,,Zvedněte jí nohy." poručí nám. Vezmu pár polštářů ze skříně a podložím jí nohy. Táta zatím dojde pro studený obklad, položí jí ho na čelo.
Po pár minutách otevře oči.
,,Hej." nadkloním se jí nad obličej.
,,Hej." ušklíbne se a pokusí se posadit. Já ji však zatlačím zpátky.
,,Měla by jsi ještě ležet." zavře unaveně oči a přikývne.
,,Jak dlouho přesně? Umírám hlady." podotkne. Usměju se.
,,Pár minut." stisknu jí ruku. Podívám se na kluky a Tess. Všichni se dívají na Scarlett. Kéž by jsme jim mohli říct pravdu, napadne mě. Potom mě však napadne ještě horší nápad, který nemůžu říct ani nahlas ani telepaticky, jelikož by nás Zlosin mohl slyšet.
,,Možná bychom mohli jít chvíli na čerství vzduch?" nevrhnu. Lettie jen přikývne.
,,Jo, půjdu to zařídit." řekne Tessa a odejde pryč.
