Když procitnu, venku už svítí Slunce. Ležím na něčem měkkém. Ztěžka se posadím.
,,Hej, hej." zatlačí mě Chucky zpátky do postele.
,,Měla by jsi ležet, nejspíš maš lehký otřes nozku." vysvětlí mi. Sáhnu si na obličej, už není od krve, stejně mě však na dotek bolí. A třeští mi hlava.
,,Jsem v pohodě, Chucku." zalžu. Uchechtne se.
,,Tvoje lhaní je stejně špatný jako si ho pamatuju." stiskne mi ruku.
,,Kde jsou kluci?" rozhlédnu se po místnosti.
,,Thomas, Minho a já, jsme je dohnali. Teďka je vyslýchají." odpoví mi.
,,A kde jsme?" ptám se dál.
,,Našli jsme v blízkosti toho obchoďáku, prázdej dům." odpoví. Na to už jen přikývnu.
,,Dojdu jim říct, že už jsi vzhůru. Můžeš tu chvíli počkat aniž by jsi se pokusila vstát?" zvedne na mě obočí. Přikývnu.
,,Scarlett? Myslím to smrtelně vážně!" zdůrazní.
,,Jo furt, ani se nehnu!" přislíbím, Chuck se zvedne a odejde z místnosti pryč. Dívám se na jeho záda než zmizí. Dospěl. Usměju se nad ním.
Ležím tu jak jsem slíbila, když si všimnu malého zrcadla na staré skřini. Když dlouho nikdo nejde, pomalu se zvendu a dojdu k němu.
Zhrozím se nad mým obličejem. Je plný otevřených ran a modřin.
,,Samozřejmě, že jsi musela vstát!" ozve se od dveří Chuck. Otočím se na něj, za ním stojí Thomas s Minhem. Newt nikde.
,,Chtěla jsem se jen..." kývnu směrem k zrcadlu. Otočím se vrátím se do postele.
,,Jak ti je?" posadí se vedle mě Tom. Minho zůstane stát u mých nohou.
,,Bolí to." přiznám.
,,A třeští mi hlava." podívám se na Chucka.
,,Říkal jsem, že máš nejspíš lehký otřes mozku." pohodí rameny.
,,Jo." přikývnu.
,,Já vím." otočím se zpátky na mého brata, který smutně skenuje můj obličej.
,,Chuck mi říkal, že máte ty dva." řeknu.
,,Jo, Newt je hlídá. Nechcou nák však nic říct. Jen je zajímá jejich sestra." odpoví Tom.
,,Nedokážou pochopit, že je v bezpečí a že jsme ji vlastně zachránili." doplní Minho. Chci se zeptat na Newta, ale nemám na to právo, ne potom, jak jsem se k němu chovala.
,,Dneska tu ještě zůstaneme, vyjdeme až zítra." řekne po chvíli Minho.
,,Nemůžeme čekat, musíme najít Tessu, Addy, Henryho a našeho tátu." věnuji všem pohled.
,,Nejsi ve stavu, aby jsi někam mohla jít." odporuje Minho. Tom jen přikývne.
,,Víme, že je potřebujou kvůli tomu léku, který Spravedlnost ukradla, takže jim nic nehrozí." zkonstatuje Tom.
,,Zatím. Zatím jim nic nehrozí." oba přikývnou.
,,Jeden den navíc to vydrží." podívá se mě Thomas. Zlehka přikývnu.
,,Měla by jsi se ještě pokusit prospat, načerpat energii." doporučí mi Chuck. Opět jen přikývnu.
Tom se zvedne a s Minhem odejdou tam odkud přišli, Chuck zůstane se mnou.
Zavřu oči, spánek se dostaví skoro okamžitě.
***
Vzbudím se s křikem. Posadím se a začnu hlasitě oddechovat. Přitáhnu si nohy k tělu a opřu si čelo o kolena.
,,Lettie!?" přiřítí se někdo do místnosti. Nezvednu však svůj pohled.
,,Scar." sedne si vedle mě Newt.
Až se můj dech po chvíli zklidní, zvednu svůj pohled, abych zjistila, že vedle mě sedí i Thomas. Skoro jim však nevidím do obličeje, protože se venku už setmělo.
,,Špatnej sen, mám jich dost, promiňte za vzbudzení." podívám se jim oboum do očí.
,,Byli jsme vzhůru." řekne Tom a věnuje Newtovi zvláštní pohled.
,,Půjdu říct Chuckovi a Minhovi, že se nic neděje." zvedne se Tom a odejde. Zůstanu s Newtem sama.
,,Nemusíš tu zůstat, budu v pohodě. Klidně jdi." řeknu Newtovi, ale nepodívám se mu do očí. Vím, že tu nechce být, když ani předtím nepřišel.
,,Tak to není, Scar." překvapí mě jeho odpověď. Nevím však jestli lže nebo říká pravdu. Vyhledám jeho pohled, on se však zvedne a dojde ke svému batohu, který tady všichni nechali. Vytáhne z něj mé léky a vrátí se ke mě.
,,Na." vloží mi je do dlaně a já je následně polknu.
,,Předtím jsem nepřišel, proto že..." větu však nedořekne a shlédne na své ruce. Podívám se stejným směrem. I ve tmě poznám, že jsou od krve. Jen lehce.
,,Co jsi udělal, Newte?" podívá se mi do očí.
,,Promiň.. já... byl jsem naštvanej za to, co ti udělali a prostě..." povzdechne si a skloní pohled k zemi.
,,Oplatil jsi jim to." dojde mi. Povdechnu si. Popadnu jeho ruce do svých.
,,Už to nikdy nedělej, ne kvůli mě." podívá se na mě.
,,Nemůže jim to projít jen tak!" zavrtí hlavou.
,,Jsem v pohodě." snažím se ho přesvědčit.
,,Nejsi. Chuck říkal, že máš asi otřes mozku a tvůj obličej... když jsem tě našel.." uhnu pohledem.
,,Zasloužím si to." pustím jeho ruce a obejmu své nohy.
,,Ne, nezasloužíš. To co se stalo v Denveru... všichni jsme se tak rozhodli, ne jen ty. Není to jen na tebe, je to na nás všechny." připomene mi. Nastane ticho.
,,Myslela jsi vážně, co jsi předtím řekla? Než jsi omdlela..." zeptá se po chvíli. Mlčím, nakonec se mu odvážeňe podívám do očí.
,,Jo." potvrdím.
,,A dneska se to opět potvrdilo, kdyby nebylo mě nikdy by jsi jim neublížil a teď se necítil provinile. Všechno špatný, co se stalo před 5 lety, od doby co jsem přijela do labyrintu, bylo kvůli mě." připomenu mu.
,,To není pravda, Scar." stiskne mi ruku.
,,Ne? Při každém mém rozhodnutí, cokoliv co jsem udělala, když jsem se vás všechny snažila zachránit, jsem ti akorát ublížila. Pokaždé." zavrtí hlavou.
,,Zapomínáš na to, že jsi mě zachránila. Neměl jsem nic, když jsi přijela do labyrintu. Sakra jen díky tobě jsem naživu. Doslova. Neříkám, že jsme se na všem shodli, ale tak to ve vztahu chodí, Scar. Dobré chvíle, špatné chvíle. Vždycky jsme se však našli, vždycky jsme se snažili ochránit toho druhého." řekne.
,,Nikdy by jsi mi neublížila schválně. Nikdy." přisune se blíž.
,,A co včera? Když jsem na tebe byla hnusná? Chtěla jsem aby jsi odešel, byla jsem hnusná schválně." připomenu mu.
,,Protože se nerada cítíš sranitelně. Vždycky jsi to dělala, odháníš všechny pryč. Vím, že jsi to nemyslela vážně. Stejně jako jsem věděl, když jsi mi v labyrintu řekla, že mě už nemiluješ." připomene naoplátku on mě.
,,Vždycky tě budu milovat, Newte." skloním pohled. Rukou mi zvedne obličej a přiblíží se těsně k němu.
,,Já zase tebe. Nikdy o tebe nepřestanu bojovat, ať se mě budeš snažit odehnat jakkoliv." sjede rukou po mé paži a proplete si se mnou prsty.
,,Nikdy tě už neopustím." doplní. Narovnám nohy a nechám ho přisunout se blíž.
,,Jsi si jistej, že ti za to trápení stojím?" zeptám se.
,,Vždycky." zašeptá. Pustí mou ruku a přemístí ji na můj pas. Přitáhne si mě těsně k němu. Nahne se dopředu s nežně přiloží své rty na mé. Zavřu oči a užívám si ten známy pocit, který projede celým mým tělem. Zvednu se ruce a obejmu ho kolem krku, přitom si tapletu své prsty do jeho vlasů.
Oddtáhne se.
,,Měla by jsi ještě odpočívat." zkonstatuje.
,,Jo." řeknu a přitáhnu si zpátky k sobě. Vpluju jazykem do jeho úst. Lehnu si zády do postele a jeho stáhnu se mnou. Propustím jeho vlasy a zajedu mu dlaněmi pod triko. Jeho pokožka je horká. Začnu mu vyhrnovat triko.
,,Někdo může přijít." odtáhne se. Podívám se ke dveřím, ale žádne tu nejsou. Newt se mezitím posadí a podívá se kam se dívám. Sama se posadím, chytnu ho za ruku a vstanu.
Následuje mě.
,,Kam jdeme, Scar?" nechápe. Najdu pokoj s dveřmi, do kterého vejdeme. Zavřu dveře a přitáhnu si Newta zpátky do polibku. Přitlačí mě na dveře. Opět mu začnu vyhrnovat triko, tentokrát mě nechá. Odhodím ho na zem. Newt využije situace a přemístí se k posteli, na kterou se posadí a mě stáhne na něj. Tentokrát mi začně vyhrnovat triko on. Když je někdo na zemi, přesune své polibky na můk krk. Já ho zatahám zlehka za vlasy.
Na moment se odtáhne. Podívám se mu do očí. Usměju se na něj.
,,Pořád mi to příjde jako sen. Že jsi naživu myslím." přitáhne si mě v pase co nejblíž.
,,Jsem naživu." chytnu jeho obličej do dlaní a opět ho políbím.
