Když dojíme, vejdeme ven. Děcka se rozeběhnou na pláž a my jdeme pomalu za nimi.
Po cestě potkáme Minha s Newtem jak jdou na večeři. Zastavíme se, nikdo nic neřekne.
,,Po večeři jsem svolal radu, prosím, přijďte. Všichni." podívá se speciálně na mě.
,,Nejsem člen vaší rady." připomenu mu.
,,Můžeš být... jestli chceš?" nadhodí.
,,Nechci, díky." usměju se na něj ironicky.
,,Lett, nebuď uražená. Chceme si jen promluvit o všem a společně se rozhodnout." pobídne mě.
,,Jsou to moje přihlašovací údaje, nemáš ponětí, co na těch serverech je, co by mohli udělat, kdyby nešli potom co říkají, což nejdou." uvedu na pravou míru.
,,Kdyby jsi byla v radě, můžeš nám o tom říct víc. Nevím, co na nich je, můžeš nám to říct." přemlouvá mě dál.
,,Tessa vám o tom může říct, co jen budete chtít, nemusím tam být." odpovím mu.
,,Dobře, fajn, očividně jsi se rozhodla komu věříš, když budeš v radě můžeš ovlivnit hlasování." láká mě na poslední možnost, co ho napadla.
,,Ne." odpovím.
,,Spíš by mě zajímalo, co se stane, kdyby jste se rozhodli že jim dáte šanci vám dokázat, že jsme se s Tomem mýlili, a já vám nedám ty přihlašovací udáje. Někam mě zavřete a budete mě mučit dokud vám to neřeknu nebo..." pokračovala bych dál, ale Newt mě přeruší.
,,Ne, nikdo tě mučit nebude." utne mé domněnky.
,,Ale bude to vypadat, že na těch serverch něco doopravdy je, to bude ostatním jako důkaz stačit." vysvětlí mi Minho.
,,Hm." přikývnu.
,,Proto chceme, aby jsi tam dneska přišla a mohla všem vysvětlit pravý důvod proč nechceš dát ty údaje. Když to řekne Tessa, nebude to nic znamenat." vysvětlí mi.
,,Bylo to tvoje a Tomovo rozhodnutí, musíte si ho obhájit." pokračuje dál a podívá se i na mého bratra.
,,Proč by to nemělo nic znamenat kdyby to vysvětlila Tessa?" zeptám se jen tak pro zajímavost.
,,Je to Tomova manželka, tvoje nejlepší kamarádla, jasně že bude na vaší straně." pohodí rameny jako by to nebylo očividný.
,,To ale očivindně nic neznamená." řeknu.
,,Newt to může potvrdit, ne?" podívám se na něj. Stáhne na mě obočí.
,,Mě je to jedno, dělejte si co chcete. Jestli chcete ty frasácký udáje, klidně vám je dám. Ale až vám dojde, že jste udělali chybu, když jste jim věřili. Já už tu rozhodně nebudu, abych tomu přihlížela. Jak už kvůli TJovi tak i kvůli sobě. Skončila jsem s obhajováním samy sebe. Dělám to od té doby, co se známe. Už mě to nebaví, nemám na to sílu." obejdu je a vydám se na pláž kam jsem původně mířila. Tessa s Thomasem s nimi ještě chvíli zůstanou. Dojdou mě až za chvíli.
Dvojčata mezitím přinesli míč a jen tak si s ním kopeme. Tess s Tomem se k nám přidají.
Asi po hodině k nám dojde Addy s Daisy. Addy se posadí s berlemi do písku. Daisy se k nám připojí.
Když dojde i Chuck, hrajeme holky proti klukům. V písku jsem si kameny zaznečili provizorní branku.
,,Ha!" vykřikne TJ, když se do ní trefí. Začne poskakovat a plácne si se všemi v jeho týmu.
,,Konečně jsem v něčem lepší než ty!" řekne směrem na mě. Dám si ruce v bok.
,,Uvědomuješ si, že mě před týdnem postřelili, že?" připomenu mu.
,,Výmluvyy!" křikne a směje se dál.
,,Kdo to dítě vychoval?" mávnu k němu.
,,Mě už se nezbavíš! Co sis vychovala, to máš!" podotkne.
,,Pff." odfrknu si.
Tessa s Tomem a Addy nakonec odejdou na radu, ale vystřídá je Sonya s Henrym.
,,Kdo teďka prohrává, hm?" usměju se na TJ.
,,Ještě není konec, madre." mrkne na mě.
Hrajeme další tři hodiny. Vyhráváme o dva góly.
,,Hele, tohle není fér, jsem tvoje dítě, měla bys mě nechat vyhrát abych se necítil špatně a měl nízký sebevědomí." řekne když jim dáme další gól.
,,Víš že nemáte šanci, když používáš kartu dítěte." podotknu. Zavrtí hlavou.
,,Jen podotýkám, nic víc!" pohodí rameny a odejde se poradit se svým týmem. Henry zadržuje smích.
,,Nenech se oblbnout!" přitáhne si mě dolů Lettie.
,,Neboj." plácnu si s ní. Dojdeme za Sonyou a Daisy. Taky se poradíme.
Když se otočíme zpátky, připraveny hrát dál. Dojdou k nám všichni co byli na radě.
,,Newte jdete hrát taky? Pěkně jim to nandáváme." zeptá se ho TJ. Zvednu nad tím obočí.
,,Promiň, naučila jsem tě špatně čísla nebo nevíš že 13 je vyšší než 10, a proto vyhráváme my." on ke mě dojde.
,,Ne. Chápu je v pohodě, je to naše taktika, necháváme vás vyhrát a těsně před koncem BUM!" vysvětlí mi.
,,Přece mě nenecháš prohrát, měla bych pak nízký sebevědomí." zavrtí nade mnou hlavou. Já se však uchechtnu.
,,Užívej si pocit vítězství dokud můžeš!" odejde na své původní místo.
,,Vy dva se furt musíte pošťuchovat." podotkne Sonya.
,,Já jen říkám holá fakta." rozhodí rukama TJ.
,,Jasně." zasměje se Daisy.
,,Jdete teda hrát?" připomene svoj otázku TJ. Newt se podívá na mě, stejně tak Minho.
,,Na mě nekoukejte, já vás do svýho týmu nechci." pohodím rameny.
,,My joo!" ozve se Stevie.
,,Fajn." řeknou kluci. Nakonec se přidá Newt, Minho a Thomas. Brenda, Tessa se přidají k nám. Henry si sedne na střídačku protože jsou v přesile.
Zvětšíme hřiště, protože je nás víc a hrajeme.
Začnou vyhrávat, ale jen o jeden bod. Hrajeme dokud se nezačne stmívat a my na to vidíme. Srovnáme to na remízu, protose rozhodneme pro poslední hru. Oba týmy se poradí.
Když začne hra, mají lepší plán než my. Míč získá Stevie. Newt, Minho a Thomas se rozeběhnou k nám. Mě, Tessu a Brendu, popadnou kolem pasu a otevřou Steviemu volnou cestu. Chuck zablokuke Daisy a TJ si sedne Sonye na nohu. Lettie se však nezdá, když Stevie vystřelí na branku, Lettie míč chytne.
Začnu se smát. Stejně tak ostatní holky.
,,Vsadím se, že s Lettie jste nepočítali!" řeknu. Kluci nás propustí a začnou nad tím vrtět hlavou.
,,Asi se špatnou. Newte, příště jdi po svý neteři!" podotkne Minho. Podívám se na Newta, směje se, vlastně všichni, a na moment zapomenu, že se vlastně hádáme. Prostě si užíváme života, který jsme do teď neměli. Aspoň já a TJ.
,,Takže remíza!" utne hru Addy, která zaujala místo rozhodčího.
,,Cože!?" vykřikne můj syn, který na remízy nevěří a myslí si že jsou pro slabochy.
,,Panebože!" prohrábnu si vlasy a čekám co příjde.
,,Addison Peige! Remíza není konec hry..." začne s vysvětlováním své hypotézy. Addy se ohlídne na mě a očima mě žádá o pomoc. Já se však ušměju a ukážu jí dva palce nahoru.
,,Dobře, dobře!" vzdá to po 2 minutách Addy.
,,Poslední hra!" křikne. Opět se poradíme, tentokrát máme lepší taktiku než kluci. Dáme jim gól a všichni vykřikneme radostí. Dojdeme k sobě, Tessa vyzdvihne Lettie do náruče a všichni se týmově obejmeme.
Kluci na nás hledí, asi stále nevěří, že jsme je doopravdy porazili.
,,Měl jsi vzít tu remízu, Taylore Peigi!" utáhne si z něj Addy.
,,Když bych se teď rozbrečel, uznala by jsi, že jste podváděli a prohlásili nás za vítěze?" zeptá se mě TJ, když k němu dojdu.
,,Vybreč si potok, aspoň si v něm pak můžeš zaplavat." usměju se na něj.
,,Mami! Je mi 5 měla by jsi mě nechat vyhrát!" založí si ruce na hrudi.
,,A byl jsi pak šťastnější, kdyby jsi věděl, že jsem tě nechala vyhrát?" zeptám se.
,,Mohl bych se ti smát." podotkne.
,,Mám zas vytáhnout to tvoje malování?" pošťouchnu ho.
,,Tak naposled! JE TO ABSTRAKTNÍ UMĚNÍ!" gestikuluje rukama. Já se směju. Všichni ostatní se smích aspoň snaží zadržet.
Vezmu ho do náruče.
,,Radši už pojď smát, než tady vyvoláš soutěž v malování!" zavrtím nad ním hlavou.
,,Nemůžu tě přece ztrapnit před ostatními." zasměje se.
,,Protože bych vyhrál!" dodá, kdyby to někomu nebylo jasný.
Vydáme se k našemu domku, kde ho uložím ke spánku, já sama se vrátím na pláž, kde opět někdo rozdělal oheň. Tess taky uložila dvojčata a přisedne ke mě.
,,Tak jak to dopadlo?" zeptám se jí na radu.
,,Nijak, nikdo neví komu věřit. Potřebují si to promyslet." odpoví mi. Přikývnu.
