Wrong boy // l.p. (Czech)

11.

"Ale noták. Vždyť jsem tvůj nejlepší kamarád," škemral Niall, když jsem ho vyhazovala od nás domů.

"A to ses jako dozvěděl kde," zastavila jsem se a pozvedla jedno obočí.

"Tak žádného jiného nemáš, ne? Teda alespoň jsem tě s žádným neviděl," zahleděl se na mě zamyšleně.

"Jsi snad stalker?"

"Zatím ne," zazubil se na mě. Protočila jsem oči a znova ho začala tahat pryč z našeho domu. "Prosím!" vykřikl prosebně, ale já jen zavrtěla hlavou.

"Ne, Nialle. Vždyť jsi slyšel ten rozhovor s Molly. Za půl hodiny tu už bude a já se musím ještě převléct," zavrčela jsem na něj. Tahle jeho neodbytnost asi nebude moje nejoblíbenější vlastnost na něm.

"Nechápu, proč nemůžeš jít v tomhle," nechápavě si mě prohlédl, zatímco se patama zapřel do země a ne a ne se pohnout. Dřív, než jsem mu na to něco stihla říct, znova promluvil. "A taky nechápu, proč bych nemohl jít s vámi," zamračil se uraženě. Přestala jsem s taháním ho z našeho domu, protože to očividně nemělo žadný význam a celá vyčerpaná z jeho odporování jsem se na něj nepříčetně zahleděla.

"Fajn! Ale jedině, když to nebude vadit Molly. Teď mě prosím omluv, musím se jít připravit, jelikož jsem s tím ještě vůbec nezačla, díky tvýmu otravnýmu já!" rozhodila jsem rukami, nasupeně se k němu otočila zády a po schodech se vydala zpátky do prvního patra.

"Děkuju! A nezlobíš se na mě, že ne?!" vykřikl na mě zesdola.

"Ne! Jsem v poho! A miluju tě!" zakřičela jsem na něj ještě ironicky.

°°°

"Už?"

"Ne."

"Už?"

"Ne."

"Už?"

"Zatraceně, Nialle! Zavři tu svou hubu, nebo ti urvu tvýho ptáka a pak ti ho nastrkám tak hluboko do chřtánu, že nebudeš moct dýchat!" zařvala jsem na něj skrz dveře. V tu chvíli se v celém domě rozhostilo ticho, dokud ho nepřerušil zvonek od hlavních dveří.

"Jdu tam!"

"Ne-... Uh," zavrčela jsem.

Nádech.

Výdech.

Kdybych věděla, že bude Niall tak otravný a dokáže mě rozzlobit jediným svým pohybem, nikdy bych se neodvážila se ho zeptat na cestu do ředitelny.

"Je to Molly!" zakřičel skrz dveře po chvíli Niall.

Jak nečekané.

Když se skrz dveře chvíli nic neozývalo, oddechla jsem si a zadívala jsem se na sebe do zrdcadla. Už jenom řasenka a hotovo. Kartáček jsem si přiložila k oku a začala si řasenku nanášet.

"Už?" ozvalo se najednou skrz dveří, díky čemuž jsem sebou trhla a místo toho, aby řasenka skončila na mých řasách, skončila na mém očním víčku. Hlasitě jsem zavrčela a odlíčila si nepovedeně nanesenou řasenku. Seru na to, pomyslela jsem si a řasenku schovala na své místo. Vzala jsem si kabelku a rychlostí blesku došla ke dveřím, které jsem odemkla a otevřela. Naštvaně jsem se podívala Niallovi do očí. "Uhm, jdu za Molly," usmál se na mě a rychle zamířil dolů. Zhluboka jsem vydechla a poupravila si tričko, zatímco jsem se vydala stejným směrem jako Niall.

"Ahoj," usmála jsem se, jakmile jsem uviděla stát Molly u našeho hlavního vchodu. Oplatila mi pozdrav, přičemž se na mě potom podívala pohledem co-ten-tu-dělá. "Huh, Niall byl strašně neodbytný, takže pokud ti to nevadí, půjde s námi...?" řekla jsem a konec vytáhla spíše do otázky. "Ale opakuju. Pokud ti to nevadí," usmála jsem se na ni, zatímco Niall mě propaloval zamračenými pohledy.

"Ne, vůbec," usmála se a pak svým pohledem zavadila o Nialla, který se hned začal usmívat jako sluníčko.

"Dobře," pousmála jsem se a když jsem šla kolem Nialla ke vchodu, obdařil mě vypláznutým jazykem. A prosím, tohle je dvaceti letý student. "Kam vůbec dneska jdem?" otočila jsem se na Molly, když jsem si uvědomila, že vlastně nevím nic o našich dnešních plánech.

"Tak včera jsme byly nakupovat, tak mě napadlo, že bych tě mohla seznámit i s nějakými památkami LA nebo alespoň s něčím, co stojí za vidění...," odmlčela se a podívala se na mě skrz řasy. Očima jsem přeletěla na Nialla.

"Pořád chceš jít s námi?" pozvedla jsem obočí a když odhodlaně přikývl, vrátila jsem ho zpátky na své místo.

"Děláš, jako kdyby si se mě chtěla zbavit za každou cenu," zamračil se hraně.

"A ne snad? Vždyť kvůli tobě půjdeme co pět minut do nějakýho fastfoodu," oplatila jsem mu jeho grimasu. Chvíli jsme si vyměňovali vražedné pohledy, dokud se zničehonic neusmál.

"Tak dobře, máš důvod se chtít mě zbavit, ale stejně se ti to nepovede," zazubil se na mě. Pobaveně jsem protočila oči a potichu se uchechtla.

"Jdem?" prolomila Molly ticho. Potichu jsem přikývla a vyrazila ven z našeho domu, zatímco mě Molly a Niall následovali. "Uhm... a pojedem autobusem nebo...," nechala Molly vyznít do stracena a tázavě si mě prohlédla.

"Jsi blázen? Mám tu svoje auto a nenechám ho tu napospas jí," vykulil na ni oči Niall a při konci na mě ukázal svou rukou.

"Takže-"

"Jedeme mým autem," skočil ji do řeči s jemným přikývnutím a už se hrnul ke svému autu. Pobaveně jsme si s Molly vyměnily pohledy a pak spolu vyrazily za Niallem. Automaticky jsem si sedla na místo spolujezdce, čímž jsem 'donutila' si Molly sednout dozadu.

"A kam vůbec jedem?" zeptala jsem se, když už jsme všichni seděli v autě a Niall hledal po kapsách klíče od auta. Kolik těch kapes proboha má? Radši ani nechci vědět, kde všude.

"No tak... Nialle? Víš, kde je MacArthur park?" zeptala se Nialla, kvůli čemuž musel na chvíli přestat s hledáním.

"Uhm, jo. Jenom nechápu, proč tam...?" nechápavě se zašklebil a pak se znova 'začal ošahávat' kvůli pohřešovaným klíčům.

"Od tamtud je všechno blíz-"

"Mám je!" přerušil ji Niall a vítězně zvedl svazek klíčů nad hlavu.

"Můžeš mě přestat přerušovat?" zavrčela Molly.

"Tak promiň, že jsem našel svoje klíče," protočil oči a pak nastartoval auto. Otočila jsem se na Molly a s pozvednutým obočím se na ní zadívala.

"Pořád si to můžeš rozmyslet," uchechtla jsem se. To už Niall ale šlápl na plyn a vyjel na cestu. "Tak ne, no," zašeptala jsem si pod nosem a otočila se dopředu. "Jak daleko to je?"

"Asi-"

"Zhruba půlhodinu," řekl Niall, načež se pobaveně ušklíbl. Zavrtěla jsem nad ním hlavou a svou hlavu si opřela o příjemně chladný povrch okna.

Sooooooooooo... měla jsem tu v plánu napsat úplně něco jinýho, ale... huh, otravný Niall zaútočil -_- :D takže to, co mělo být tady, bude v příští části... možná... :D nějak se mi prostě nechtělo dál psát a když jsem si přečetla ten konec, zeptala jsem se sama sebe: "proč by se to nemohlo takhle ukončit? tak to tu máte :D má to víc jak 1000 slov, takže jsem to už automaticky updatela... a vůbec nevím, proč tady melu tolik o jedné věci -_- takže radši končím :D

moc vám děkuju, že to čtete! c: love ya! Kami xx

Ps.: už dlouho jsem nepsala rozhovor ve třech (jelikož v THC je vlastně jenom Betty a Niall) soooo... omluvte mě :D