Wrong boy // l.p. (Czech)

22.

Znova jsem si přiložila skleničku ke rtům a upila si z jejího obsahu. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všichni se bavili, jen já tu sedím sama.

Když mě Lily seznámila s mým učitelem Andersonem, aneb Aaronem, jeho pohled byl stejně překvapený jako ten můj, ale pak se usmál. Chvíli jsme si popovídali, ale pak jsem se omluvila, že na mě čekají kamarádi. Jenže, jakmile jsem došla k pohovce, všechny ty ženské, které se předtím točily kolem Nialla, byly i u Dylana a Logana a moje místo bylo dávno obsazené. Takže jsem se odebrala tady, do Lilyny kuchyně, kde bylo taky dost lidí, ale určitě méně než v obýváku. 'Spokojeně' jsem si tam seděla a upíjela si ze své skleničky, které jsem se nehodlala jen tak vzdát.

"Ehm, můžu?" ozval se vedle mě hlas a já bez přemýšlení přikývla. "Kamarádi nepočkali?" ušklíbl se pan Anderson s já si povzdechla.

"Ne. Vlastně jsem to ani při takovým množství ženských neměla čekat," uchechtla jsem se a podívala se na něj. Bylo celkem divné si takhle povídat s učitelem, navíc mimo školu. Ale vsadím se, že si na to zvyknu. "Vlastně, jaktože se nějaké netočí i kolem vás?" pozvedla jsem obočí a otočila se na něj celým tělem.

"Tak zaprvé, myslím, že takhle mimo školu si můžeme tykat," ušklíbl se jeho oslovení. "A zadruhé, nějak jsem ještě nenašel žádnou, kromě Lily, která by dokázala mluvit o něčem jiném, než o svém novém oblečení," převrátil očima a já se zasmála.

"Oh, v tom případě si to musím vyškrtnout ze svého seznamu témat," vytvořila jsem na svých rtech úšklebek. Znova jsem se napila a trochu se zašklebila.

"Co to piješ?" zeptal se a očima prozkoumal zbytek tekutiny v mé skleničce.

"Vlastně ani nevím, ale doufám, že se nemusím bát, že mi to něco udělá, když to kupovala Lily," zasmála jsem se a on se mnou.

"Jak ses s ní vlastně seznámila?" povytáhl obočí a jednou svou rukou se opřel o kuchyňský ostrůvek, u kterého jsme seděli.

"S Lily? Náhodou. Na pláži vedle ní bylo místo a tak jsem tam šla," pokrčila jsem rameny a na rtech nechávala úsměv.

"To je celá Lily. Se všemi se seznámí jen náhodou," zasmál se.

"A jak ses s ní seznámil ty?"

"No, se mnou se vlastně neseznámila náhodou. Seděli jsme vedle sebe na střední a ona byla tehdy zamlklá. Pořád jsem na ni mluvil, dokud si se mnou nezačala normálně povídat. Když se na to takhle podívám zpátky, byl jsem strašný otrava," pokroutil nad sebou pobaveně hlavou.

"Lily a zamlklá?" zeptala jsem se nevěřícně a chytila se za srdce.

"Jo, taky tomu teď nemůžu pořádně věřit," zasmál se.

"Vypadá to, že tady se všichni baví," ušklíbla se za našimi zády zmiňovaná. "Ale nezapomeň, že jsi její učtel, R," mrkla na Aarona a dříve, než na to stihl něco říct, se smíchem zmizela.

"R?" zeptala jsem se nechápavě.

"Jo. Od té doby, co viděla Warm bodies, mi jinak neřekne," zamračil se hraně a já se zasmála. Nečekala bych, že se někdy budu takhle bavit se svým učitelem.

"Ale, nebuď tak zachmuřený," zasmála jsem se a štípla ho do tváře, jako to dělají babičky. Zasmál se. "Pořád tě nenudím?" povytáhla jsem obočí, čekajíc na jeho odpověď.

"No, na nové oblečení ještě nedošla řeč, takže dobrý," zasmál se a celou si mě prohlédl. Pod jeho pohledem jsem se ošila, ale snažila jsem se to přehlédnout.

"No, tak tohle jsou moje nové boty a koupila jsem si je minulý týden...," odmlčela jsem se, protože se začal smát a rukou mě zastavil.

"Ne, prosím. Přestaň," zavrtěl hlavou s úšklebkem na rtech.

"Vlastně jsem ani neměla v plánu pokračovat, protože si nepamatuju, kde jsem je koupila," zatvářila jsem se zamyšleně, jen tak na oko, samozřejmě.

"Jsi si jistá, že jsi je koupila minulý týden?" zeptal se, když nemohl uvěřit, že si nepamatuju, kde jsem je koupila.

"Vlastně ne," zavrtěla jsem hlavou a trochu ji sklonila. Po jeho menším smíchu jsem dopila obsah své skleničky.

"Chceš, abych ti něco donesl?" postavil se a natáhl se pro mou skleničku.

"Není nutné," zavrtěla hlavou.

"Ale já chci," podíval se mi do očí a já mu tedy skleničku podala. Odešel ke stolu, na kterém bylo položeno všechno pití a kelímky. Tu skleničku jsem si vlastně ukradla z Lilyné skříňky, ale nikomu to nevadí, takže...

"Ahoj," posadil se vedle mě nějaký kluk. Prohlédla jsem si ho a pak se podívala do jeho hnědých očí.

"Ahoj...?" řekla jsem a čekala, co z něho vypadne.

"Nechceš něco donést?" zeptal se, když si všimnul, že v mé blízkosti nikde neleží žádný kelímek.

"No, vlastně už mi někdo šel..."

"Oh."

"Ano, oh. Teď vypadni," pronesl Aaron vedle nás.

"Teda, tebe ani nemůžu nechat osamotě. Už po pár sekundách by mi tě někdo ukradl," zasmál se a posadil se na své místo. Podal mi mou skleničku a napil se ze svého kelímku, který si donesl.

"Ukradl?" zatvářila jsem se divně.

"No, víš, jak to myslím...," odkašlal si a rozhlédl se. "A u čeho jsme to vlastně skončili?"

"U mých nových bot," ušklíbla jsem se, měníc téma.

"A co takhle se bavit o mých nových botech? Vždyť jsou tak pěkný...," odmlčel se a podíval se na svoje boty. "Ne, nechápu, jak můžete jen o jedněch nových botech vyplodit tolik slov," obrátil pohled zpátky na mě a já se zasmála.

"Nikdy bych nevěřila, že si budu takhle povídat se svým učitelem," zakroutila jsem hlavou.

"Já na tom nejsem o nic lépe. Už si se mnou sice povídalo pár studentek, ale vždy jen ve škole a navíc... mám takový dojem, že mluvily jenom ony," ušklíbl se.

"Jenže takové jsme my, ženy," přikývla jsem vážně.

"Ale ty jsi jiná...," usmál se a prohlédl si mě.

"Jen proto, že nemluvím o svém oblečení?" zeptala jsem se a už po několikáté se za ten večer ušklíbla.

"To taky," přikývl a uchechtl se. "Ale jsi vtipná a dá se s tebou povídat o všem."

"Vždyť si spolu povídáme asi tak hodinu. Jak to můžeš vědět?"

"Já nevím. Prostě to vím," pokrčil rameny a zadíval se mi do očí.

"Sid?" uslyšela jsem za sebou Niallův hlas. Otočila jsem se na něj a on chtěl mluvit dá, ale zasekl se, když si všiml muže vedle mě. "Pane Andersone?" zeptal se překvapeně.

"Ahoj Nialle," usmál se přívětivě. Niall ale jen zavrtěl hlavou a znova se podíval na mě.

"Všude jsem tě hledal. Pojď za námi, je tam super parta, uvidíš, že se budeš bavit," povzbudil mě a rukou popohnal. S úsměvem jsem přikývla a pak se obratila na Aarona.

"Jdeš?" zeptala jsem se ho a on bez rozmyslu přikývl a postavil se. Podívala jsem se na Nialla, který si pohledem měřil pana učitele, ale pak se vmžiku otočil a šel vstříc davu lidí, který byl všude kolem nás. Spolu s Aaronem jsme se za ním tedy vydali.

hiii :) tak nějak teď přemýšlím nad tím, kdo by měl být představitelem Andersona a napadl mě Zac Efron... :3 další láska :D jinak by mě zajímalo... co na něj říkáte (na Aarona)? :) a co si vůbec myslíte o tomhle příběhu? :)

doufám, že se pořád líbí a budete číst dál ^^

sooo, that's it

kami xx