Wrong boy // l.p. (Czech)

17.

Zhluboka vydechl a svůj zrak upřel na mě. Svým pohledem se přímo zabodl do mých očí.

"Vysvětlíš mi to ty?" pozvedl jedno obočí a obě své ruce položil na stůl před sebe. Nervózně jsem polkla a své ruce pod stolem propletla. 

"No...," odmlčela jsem se a uhnula pohledem na bok. Všimla jsem si, že Harry zrovna odnášel objednávku do nějakého boxu s pohledem upřeným na mě. Když jsem se na něj podívala, pozvedl koutky rtů nahoru. 

"Sidney," řekl přísně Liam, čímž na sebe upozornil a já na něj zpátky upřela pohled.

"Já... T-totiž my...," zakoktala jsem se a znova od něj odtáhla pohled, tentokrát na mé ruce pod stolem. 

"Vy?" zeptal se a já na něj zvedla pohled. Jeho obličej se krčil v zamračení a jeho ruce už nebyly na stole, nýbrž skřížené na jeho hrudi.

"Prostě jsem se s ním málem vyspala," zamumlala jsem. Proč mu to vlastně říkám? Vždyť ho ani neznám a vůbec... Co mu po tom je?

"Cože?!" vykřikl, dlaně prudce položil na stůl a postavil se. Rychle jsem ho chytila za ruku.

"Ne, Liame," zareagovala jsem rychle. Jeho pohled padl na mou ruku a když jsem si uvědomila, že jí držím tu jeho, rychle jsem ji stáhla. "Prosím, sedni si," zašeptala jsem, uvědomujíc si všechny pohledy na nás. Poslechl mě a posadil se. "Oba dva jsme byli opílí, za střízliva by jsme to neudělali...," odmlčela jsem se, nejistá svou odpovědí. Teda, já bych to za střízliva určitě neudělala, ale u Harryho si tak jistá nejsem...

"Tak proč teď řekl to, co řekl?" zeptal se neoblomně a svou ruku napřáhl tak, aby ukázal na Harryho, který byl za pultem, čistíc ho. 

Tak jinak.

Natáhla jsem se k jeho ruce, chytila ji za loket a stáhla ji dolů. 

"On tedy asi jo, ale já rozhodně ne. Včera jsem to prostě přehnala...," znovu jsem se odmlčela, trochu sklonila hlavu a podívala se na něj skrz řasy. Vydechl přebytečný vzduch, který do teď zadržoval.

"Budu ti věřit...," odmlčel se a rozhlédl se po kavárně. Zrovna k nám mířila starší, ale za to velmi krásná žena, nejspíše s našimi objednávky. Byla to ta žena, s kterou si Liam povídal, když jsem tu byla s Lily. Usmála se na nás a pak se podívala na Liama. 

"Ahoj, Liame," podívala se na něj přívětivě a položila před něj jeho objednávku.

"Dobrý, Anne," oplatil ji úsměv. Nemohla jsem uvěřit svým očím. On se usmál. Ale musela jsem uznat, že mu úsměv rozhodně sluší víc, než ten jeho přetrvávající zamračený pohled, který mu na obličeji panoval před tím.

"Ale copak? To je poprvé, co tě tu vidím s nějakou slečnou," řekla s úsměvem a podívala se na mě, přičemž přede mě položila mou objednávku. Zakřiknutě jsem řekla tiché "děkuji" a snažila jsem se ji vrátit úsměv. 

Poprvé? Tipla bych si, že sem vodí nějaké slečny co druhý den. Oh, jaká pocta, zažít Liamovo poprvé. 

Buď se mi to zdá, nebo se právě teď trochu zastyděl. Co to má znamenat?

"No...," odmlčel se a těkal očima po celé kavárně, jenom ne na mě a na Anne. Na rtech se mi vytvořil úšklebek. Tak tohle mě začíná bavit.

"Tak nic, nechám vás tu o samotě," zasmála se, otočila se zády a odešla. S pobaveným úsměvem jsem stále propalovala Liama, který jakoby se vrátil zpátky do 'normálu' a nasadil svůj zamračený, neoblomný pohled.