Wrong boy // l.p. (Czech)

31.

Zavřela jsem svou skříňku a s převlečením v ruce se rozhlédla kolem sebe. Mé oči prozkoumávaly lidmi plnou chodbu, když se zastavily na jedné osobě. Pro sebe jsem se usmála a vydala se za ním. Sice kolem něj byli ti idioti, ale to jsem ignorovala a zaklepala mu na rameno, jelikož stál zády ke mě.

„Ahoj Liame," usmála jsem se na něj, když se otočil, tisknouc si své věci na mou hruď.

„Uhm...," zasekl se, když si uvědomil, kdo ho vyrušil z rozhovoru s jeho kamarády. Můj úsměv trochu povadl a já svým pohledem zabloudila na Zayna, který měl na svých rtech úšklebek.

„Ty se s ní bavíš?" zeptal se, očima prozkoumávajíc celou mou osobu. Nepříjemně jsem se ošila a podívala se na Liama, který stále mlčel.

„Tak já raději půjdu," lehce jsem se zamračila a otočila se na patě, směřujíc k šatnám. Čekala jsem, že mě třeba zastaví, nebo za mnou doběhne, ale nic. Když jsem byla skoro u dveří, zastavila jsem se a na chvíli sklonila hlavu. Pak jsem se za sebe ještě podívala, ujišťujíc se, že se mě opravdu nechystá zastavit, a když jsem ho za sebou opravdu nespatřila, otočila jsem hlavu zpátky, chystajíc se vejít do dveří. V tom mi ale zabránila postava, která stála hned přede mnou, díky čemuž jsem se jí lekla.

„Hledáš někoho?" ušklíbl se, s rukama v kapsách. Znova jsem se na něj zamračila.

„Je vidno, že se teď se mnou nechceš bavit a místo toho chceš být se svými rádoby kamarády. Takže, jestli dovolíš," řekla jsem místo odpovědi a obešla ho, on mě ale chytil za zápěstí, čímž mě zastavil, a pak si mě přitáhl zpátky k sobě.

„Nedovolím," špitl tak, abych to slyšela jenom já, a pohlédl mi do očí. Mlčela jsem a statečně mu oplácela pohled, čekajíc, až začne mluvit.

„Jenom... jsi mě překvapila. A navíc jsem s tebou nechtěl mluvit před nima," promluvil konečně a pustil mou ruku, škrábajíc se na zátylku.

„A to proč?" protáhla jsem, abych ho donutila mluvit dál. Jenže to evidentně nepomohlo, protože se na mě jen mlčky díval. Povzdechla jsem si a obešla ho.

„Nechci, aby zrovna oni slyšeli naše rozhovory," vydechl rychle, aby mě zastavil. Zvědavě jsem se na něj podívala, čímž jsem mu dávala najevo, aby to více vysvětlil.

„Víš, jaké poznámky by si vymysleli? Pořád by do mě hučeli, ať tě prostě ojedu a nechám tak, jako vždycky, ale to já nechci. Ne v tvém případě," pronesl tichým hlasem a podíval se na mě skrz řasy. Lehce jsem se usmála. Trochu mi zvedalo sebevědomí, když se chtěl bavit jen se mnou.

„No dobře, věřím ti, ale teď už běž," popohnala jsem ho, otáčejíc se.

„Takže se se mnou pořád bavíš?" zeptal se rychle. Otočila jsem na něj hlavu.

„Já ti ani nevím...," hraně jsem se zamyslela, což mu vykouzlilo úsměv na rtech, zatímco jsem konečně vešla do dveří od šaten. Zavřela jsem dveře, nechávajíc tam Liama samotného... S ostatními lidmi ze školy.

Svoje oblečení jsem položila na lavičku vedle Molly, kde jsem se začala převlékat, myšlenkami jsem však byla stále u Liama. To je vážně tak nejistý ohledně přátel, když se mě po tak přehlédnutelné neshodě zeptal, jestli se s ním stále bavím?

Hah, nejspíše jo.

°°°

Potichu jsem se dívala na digitální číslo, které se pomalu zvětšovalo, zatímco jsem nechala odrážet své nohy od běžícího pásu. Nebyla jsem spokojená s tempem, kterým se číslo zvětšovalo a počítalo tím vzdálenost, kterou jsem uběhla, a tak jsem si zvětšila rychlost. Podívala jsem se před sebe, kde běhal s tváří ke mě Liam. Nakonec jsem se s pár lidmi domluvila, abych mohla být mezi Niallem a Molly. Liam se ale nenechal odbýt - ne, že by mi to vadilo - a šel naproti mě. Když si všiml mého pohledu na něm, lehce se usmál, ale pak se trochu zadrhl a sklonil hlavu, úsměv mu opadajíc ze rtů. Nechápavě jsem se zamračila a taky sklonila hlavu. Očima jsem opět skenovala číslo, zatímco jsem přemýšlela. Zdá se mi to, nebo je Liam nějaký divný? Skoro to vypadá, jako by se za mě na veřejnosti styděl. Nebo jsem mu snad něco udělala? Ne, o tom bych věděla.

Znova jsem se zamračila, avšak tentokrát ne na Liama, ale jen tak pro sebe. Nelíbilo se mi Liamovo chování, které bych chtěla vysvětlit. Skoro na toho kluka potřebuju příručku.

Natáhla jsem ruku a znova si zrychlila rychlost. Zhluboka jsem dýchala a zůstávala zabloumaná do svých myšlenek. Proč mi na tom vlastně záleží? Vždyť jsem ani neplánovala, že se s ním někdy budu bavit. Jenže se tak stalo a já teď přemýšlím nad takovými banalitami, než abych se soustředila na svůj běh.

Znova jsem - téměř aniž bych si to uvědomila - zvětšila číslo ukazující rychlost pásu. Mé nohy se zrychlily spolu s ním a můj dech se čím dál tím více zrychloval. Tak moc bych chtěla být mezi těmi nejlepšími, nejenom kvůli Fog City Run, ale taky abych si dokázala, že na to mám. Jenže jsem věděla, jak velkou kondici všichni kolem mě mají, tak jsem znova natáhla ruku k tlačítku, který měnil rychlost pásu (samozřejmě vzhůru) a chtěla ho opět použít, ale v tom mě zastavil Niall.

„Zpomal, prosimtě,“ zasmál se, když mě chytil za zápěstí. Pořádně jsem se podívala na číslo, které mi říkalo, že už běžím skoro 20 kilometrů za hodinu. Radši jsem to vypla a začala zhluboka dýchat. Své ruce jsem opřela o stroj, na kterém jsem stála, a se skloněnou hlavou se dívala do země.

„Kde jsi to v sobě vzala?“ uchechtl se potichu a udýchaně si taky vypnul běžecký pás. Stejně už za chvíli budeme končit.

„Huh,“ vydechla jsem, stále zhluboka dýchajíc. „Já ti ani nevím,“ ušklíbla jsem se a zvedla na něj hlavu. Narovnala jsem se a podívala se na Aarona, který už také sestupoval z pásu a následně se rozkřikl po místnosti, aby ukončil hodinu. Pak všichni odešli z místnosti a odebrali se do šaten - stejně tak i já.

„Máš dneska čas?“ zeptala se mě Molly, když už jsme byly v šatně. chtěla jsem odpovědět kladně, ale přesně v tu chvíli mi zavibroval mobil. Vzala jsem ho proto do ruky a přečetla si nově přichozí zprávu.

Li: půjdeš ven? :)

Na chvíli jsem se zamyslela, ale pak jsem zvedla hlavu na Molly a odpověděla jí.

„Vlastně ne.“

hiii :) panebože :o až teď jsem si uvědomila, jak je tohle strašně nudné :/ začala jsem to psát s tím, že to budu mít jako oddech, ale teď mi to snad dělá ještě větší starosti, než THC -.- já mám nápady, jenom je tam neumím vsunout... huh -....- od příštího dílu se budu snažit, aby už se tam konečně něco dělo a aby už se to tak nevleklo... (vzhledem k možnostem - jak to v mým případě bude možný... já se totiž znám a vím, že všechno zbytečně protahuju -.-)

jinak vám ale moc děkuju za aktivitu a upřímně mě udivuje, že to vážně čtete :o moc děkuju! ^^ loveeeee yaaaaaa :3 ♥

kami xx