Wrong boy // l.p. (Czech)

4.

Doma jsem hned zamířila do svého pokoje, kde jsem se převlékla do domácího - sportovní, červené mini kraťásky a k tomu obyčejné, bílé tílko. Pak jsem si lehla na postel a natáhla se pro knížku na nočním stolku. Ne, že bych byla nějaký knihomol, ale baví mě vžívat se do těla hlavní postavy. Navíc můžu alespoň na chvilku zmizet z reality a užívat si klid, který mám tak ráda. Většina lidí by si myslela, že když chodím na sportovní akademii, budu pořád jenom cvičit nebo běhat. Omyl...

°°°

Podívala jsem se na budík vedle sebe, abych zjistila, kolik je hodin. Moje oči se rozevřely, když tikací věcička ukazovala půl šesté. Netušila jsem, že vydržím číst tak dlouho.

Stránku v knize jsem si založila, abych mohla příště pokračovat ve čtení. Postavila jsem se, narovnala si tílko a vyrazila dolů do kuchyně, kde byla mamka.

"Mám ti nějak pomoct, mami?" zeptala jsem se, přičemž jsem se opřela o rám dveří.

"No... Mohla by jsi pohrabat listí vzadu na zahradě. To je snad jediná chyba na tomhle domě," řekla nadšeně. Protočila jsem oči. Rodiče snad pořád básní o tom, jak tenhle dům dobře vybrali a jak je dokonalý.

Jenom jsem přikývla a zamířila dozadu na zahradu. Vyšla jsem ven a nadechla se teplého vzduchu. Zamířila jsem dozadu ke dvěma stromům, které ani nevím jaké druhy to jsou. Prostě nějaké listnaté stromy.

Vzala jsem hrábě, které byly opřené o jeden ze dvou stromů a začala hrabat. Když už jsem to konečně měla, opřela jsem hrábě zpátky, kde byly před tím a ruce zabořila do svých boků. Rozhlédla jsem se po zahradě, když najednou jsem za sebou něco uslyšela. Otočila jsem se a uviděla kluka, šplhajícího z okna domu za tím naším. Zvědavě jsem se na něj dívala, jak postupně natahoval a uvolňoval svaly na zádech, když šplhal dolů po rostlině šplhající se po domě.

Skočil dolů a oprášil si kolena. Zvedl hlavu a zadíval se na mě. Šokovaně jsem se na něj dívala, když jsem si prohlížela už známé rysy jeho tváře spolu s hnědýma, hlubokýma očima. Jeho zorničky se na chvíli rozšířily, avšak hned na to rychle zamrkal, načež jeho rysy ztvrdly.

"Ani muk," pohrozil a utekl. Podívala jsem se do okna, z kterého vylézal. Stála v něm nějaká holka jenom v podprsence, načež se na mě zamračila. Odvrátila jsem pohled a radši se vrátila zpátky do domu. Neměla jsem potřebu sledovat její vraždící pohled.

Vrátila jsem se do kuchyně, ve které už mamka dodělávala večeri. Obrátila se na mě, načež jí na rtech vyrostl úsměv.

"Večeře už za chvíli bude. Zatím se posaď. Tvůj otec by měl za chvíli přijít," zvětšila svůj úsměv a otočila se zpátky k plotně.

"A kde je Amy?" zeptala jsem se a mezitím se posadila, jak mi mamka řekla.

"Šla na nákupy, ale taky by se měla brzo vrátit," odpověděla, načež se ani neotočila. Přikývla jsem, i když jsem věděla, že mě neviděla a na chvilku se myslí vypařila. Moje myšlenky se znova vrátily k tomu bezejmenému klukovi. Je jasné, co ti dva dělali. Ale proč musel vylézat, když jsem zrovna byla na zahradě? Proč to nemohl udělat, když jsem si četla? Nebo třeba někde jinde nebo s jinou holkou? Tomu se říká zákon schválnosti. Nutí mě to na něj znova myslet. V kavárně vůbec nevypadal na to, že by měl o pár hodin později vylézat z okna po sexu. Spíše vypadal, že by tam měl prosedět celý den.

"Sidney?" zamávala mi před očima Amy. Rychle jsem zamrkala a rozhlédla se po místnosti. Všichni už seděli u stolu. Mamka, taťka a Amy se na mě dívali, přičemž jsem se nepříjemně ošila. Vůbec jsem nezaregistrovala, že už sem přišli. To jsem vážně byla tak mimo?

"C-co?" zeptala jsem se a hlavu natočila směrem k ní.

"Nic. Jenom jsme na tebe mluvili, zatímco ty sis spokojeně prohlížela svoje dlaně," ušklíbla se, načež vzala příbory do ruk. Otevřela jsem pusu, abych se omluvila, jenže to by nebyla Amy, kdyby mě nepřerušila. "Ale to je v pohodě. Nemusíš se zase omlouvat," uchechtla se."Dobrou chuť," usmála se na rodiče a vidličku, kterou měla v ruce, zapíchla do masa. Protočila jsem oči. Vždycky to dělá. Vždycky řekne něco na můj účet a pak dělá, že nic neřekla. Ale na to si člověk za těch 18 let, co Amy žije, zvykne.

"Dobrou chuť," zamumlala jsem si pod nosem a taky začala jíst.

°°°

"Co je k snídani?" zeptala jsem se, když jsem s taškou v ruce došla do kuchyně.

"Obávám se, že jenom ovoce. Teď jsem sem přišla," otočila se na mě mamka v noční košili. Přikývla jsem a z misky si smířlivě vzala obyčejné jablko. Pevně jsem se do něj zakousla a oči zamířila na hodiny na protější zdi. Rychle jsem polkla, rozloučila se s mamkou a vyběhla ke svému autu, když jsem si všimla, kolik je. Rychle jsem nastratovala svůj stříbrný mercedes, načež se z kapoty ozval silný motor. Spokojeně jsem se usmála. Miluju tohle auto. Rychle jsem se rozpoměla a vyjela s jednou rukou na volantu, zatímco druhou jsem si přikládala jablko k ústům. Během jízdy jsem jablko dojedla a porozhlédla se, kam dám ohryzek. Volantem jsem pomalu zatočila doprava, abych vjela na školní parkoviště. Pokrčila jsem rameny a ohryzek dala na křeslo vedle mě. Stejně to nikdo neuvidí, pomyslela jsem si. Hlavu jsem zvedla a rozevřela oči, když jsem přímo mířila na jednoho kluka. Rychle jsem dala na volant i druhou ruku a nohu dala na brzdový pedál, který jsem co nejrychleji sešlápla. Šokovaně a bez pohybu jsem se dívala před sebe, když se předek mého auta setkal s nohama kluka. Naštěstí, auto už bylo zastaveno. Všechny pohledy po celém parkovišti se otočily k mému autu, kvůli pískání pneumatik. Ještě chvíli jsem se před sebe dívala, přičemž jsem zastavila všechen pohyb na parkovišti. Nikdo se nehýbal. Zatřepala jsem hlavou a rychle otevřela dveře, přičemž jsem se málem přizabila. Toho jsem si ale nevšímala a rychle vyběhla za klukem, který se na mě zamračeně díval. Když jsem k němu došla, všimla jsem si známého odstínu hnědé. Zase on?

"J-já... Moc se omlouvám! Stalo se ti něco?!" vykřikla jsem možná až moc a celého si ho prohlížela. Jeho obočí se skoro dotýkaly, když své zamračení prohloubil.

"Co si myslíš, že děláš?! Mohla's mě zabít!" vykřikl a rozhodil rukama. Přikrčila jsem se a zrudla, když jsem si uvědomila, že nás všichni sledujou, přičemž si něco šuškají.

"Promiň," špitla jsem a sledovala ho. Nadechl se, aby něco řekl, ale pak pusu zavřel, odmávl to a zamířil ke školní budově. Rozhlédla jsem se všude kolem sebe. Všechny pohledy byly zabodnuté do mě, kvůli čemuž jsem radši ten svůj sklonila k zemi a nastoupila do svého auta, abych ho zaparkovala. Nastartovala jsem a podívala se před sebe. Všichni se v jeden okamžik vypařili s cesty, abych je náhodou nesrazila. Dnešek bude vyjímečně dokonalý den.

Ola! :D Hlásím se s dalším dílem, ale bohužel po tak dlouhé době... :/ Abych se přiznala (nechci vám lhát), tak nějak jsem zapoměla... Fíha... Já se vážně přiznala :O :D Ale teď mám plno nápadů, takže bych se mohla pokusit přidávat častěji :3 :)) Jinak zatím nemám co přidat... Takže děkuju, že to čtete :)) PS.: Na boku písnička dle mého gusta :DD Kami xx