Wrong boy // l.p. (Czech)

13.

"Tak kam teda půjdem?" zeptal se Niall, když jsme vystoupili z auta a postavili se vedle napjaté Molly. Když si všimla našich úsměvů, uvolnila se.

"Tak napadlo mě, že se na ty památky vykašleme a místo toho se tu projdem," řekla a pak palcem ukázala za sebe, na vchod do parku. S Niallem jsem se na sebe podívali.

"Doufej, že tam bude zmrzka," promluvila jsem dřív, než se stihnul nadechnout a strčila mu svůj ukazováček pod nos. Zasmál se.

"Doufám," přikývl pobaveně s protočením očí. Stáhla jsem svou ruku a oba dva si prohlédla.

"Jdem, ne?" povytáhla jsem obočí, když se ani jeden k ničemu neměl, kromě pobavených obličejů.

Vyrazili jsem rovně, Molly po mé levici, Niall po mé pravici. S úsměvem jsem se rozhlížela kolem sebe. V takový horký den, jako je dneska, je tu hodně lidí. Takže vlastně každý den.

V tichosti jsme se procházeli a prohlíželi si okolí, ale pak se Niall najednou zastavil, což donutilo zastavit i nás.

"Vidíte tamten strom?" zeptal se a ukázal na docela vzdálený strom, který byl celkem osamocený, jelikož kolem něj nebyli žadní lidé, ani keře - nic. Nechápavě jsme se na sebe s Molly podívaly, pak jsme se obě podívaly zpátky na Nialla a pomalu přikývly. "Tam jsem se poprvé líbal s holkou," řekl pyšně a já se pobaveně ušklíbla.

"To ses jako před tím líbal i s klukem?" zasmála jsem se, zatímco on zrudl při uvědomnění si, jak špatně to vyznělo.

"Ne," řekl trošku přiškrceně a my se s Molly zasmály. "Nechte toho," zabručel, co nás ještě více rozesmálo. Nespokojeně zavrčel a protočil oči. "Radši pojďte," řekl a vydal se dál po cestě. Přestaly jsme se smát a doběhly ho.

"Notak, Nialle," řekla pobaveně Molly, natáhla k němu přede mnou ruku a prstem dloubla do Niallova ramena. Niall ale nijak nereagoval, jenom se dál uraženě díval do strany. Molly se nadechla, aby ještě něco řekla, ale v tu chvíli k ní Niall zezadu přeběhl, chytil ji do náruče a začal s ní utíkat pryč. Molly začala strašně pištět a křičela na Nialla všechny možné nadávky a ať jí sundá dolů. Niall ji ale neposlouchal a dál se řítil dopředu. Podívala jsem se před ně, abych zjistila, kde s ní Niall míří. Dřív než jsem si to ale stihla uvědomit, skončila Molly hozená v jezeře. Šokovaně jsem se za nimi rozeběhla, ale pak jsem si uvědomila, že jsem to měla od Nialla očekávat, takže jsem zpomalila. Pobaveně jsem přešla k Niallovi a společně jsme se dívali na Molly.

"Ty idiote! Jsi největší idiot na světě a ručím ti za to, že se postarám o to, abys byl do smrti panic!" křičela, přičemž kolem sebe máchala rukami, aby se udržela na hladině. S Niallem jsme se svíjeli smíchy, nad jejími vtipnými urážkami. Když konečně přestala křičet a rozhodla se radši vylézt z vody, hodila na mě zamračený pohled. Přešla k nedaleké palmě, posadila se k ní a opřela se o ni. Povzdechla jsem si a přešla k ní. Posadila jsem se vedle ní a potichu na ni otočila svůj pohled. Nohy měla přitáhnuté k tělu a ruce složené na prsech, protože měla bílé tílko a tak ji prosvítala černá podprsenka. Její dlouhé, ještě před chvílí hebké, vlasy se ji lepily na tvář, ale ona si je pak svou rukou odhrnula, přičemž na mě otočila hlavu.

"Co se na mě tak díváš?" zeptala se otráveně, ale já věděla, že se až tak nezlobí. Za tu krátkou dobu, co ji znám, jsem se naučila ji přečíst. Je to strašně předvídatelný a otevřený člověk.

Jen jsem si k ní blíž přisedla a s lehkým úsměvem se na ní podívala. Chvíli mi pohled nekompromisně oplácela, ale pak se podívala před sebe a s tichým povzdechnutím si narovnala jednu nohu.

"Já věděla, že to dlouho nevydržíš," zasmála jsem se a trochu do ní strčila ramenem. Na tváři se jí vyrýsoval menší úsměv a 'poraženě' sklonila hlavu dolů.

"Takže...," odmlčel se Niall, který se před námi objevil s dvěmi zmrzlinami v rukou. Obě dvě jsme na něj zdvihly pohled. "... předpokládám, že teď dlužím dvě zmrzky...," znova se odmlčel, aby dal důraz na to, že svůj pohled přesunul na Molly. "... takže tady jsou. Nevěděl jsem, jakou máš ráda, tak jsem ti koupil to samý, co Sid," nechal svůj pohled na Molly, přičemž nám podal zmrzliny. Molly na něj pohlédla s přivřenýma očima, ale pak se spokojeným úsměvem na rtech zmrzlinu přijala. Niall si před nás lehl na břicho a svou hlavu si podepřel rukami. Zvedla jsem od něj pohled na druhou stranu břehu jezera. Lidé se šťastně procházeli po tom malém kousku zeleně, který jim park nabízel a stromy opodál se vlnily do rytmu teplého, ale díky vysoké teplotě i osvěžujícího větru. Zpoza koruny vysokých stromů vykukovaly nejvyšší patra domů z LA.

Nadechla jsem se čistého vzduchu, které poskytovalo okolí, a svůj pohled snížila na hladinu křišťálové vody, od které se odrážel sluneční svit. Lehce jsem přimhouřila oči, které jsem poté odvrátila na Molly a Nialla.

"Co je?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, že si mě oba dva s úsměvem prohlížejí.

"Nic, jenom jsi taková... šťastná," řekla Molly s odmlčením. Pozvedla jsem jedno obočí.

"A neměla bych?" zeptala jsem se nechápavě a oba dva si přeměřila pohledem, přičemž jsem si trochu poposedla.

"Jo, to jo, neříkám, že bys' neměla, ale...," odmlčela se a sklonila hlavu, aby si promyslela, co vlastně chtěla říct.

"Molly chce říct, že... Proboha, Sid, nedávno ses přistěhovala, to ti není třeba smutno po starým domově? Po přátelích nebo tak?" zeptal se nedůvěřivě, přičemž si sedl do tureckého sedu a rozhodil rukama, čímž málem praštil Molly do nosu.

"Ani ne," zavrtěla jsem hlavou, kterou jsem pak sklonila. Ruce jsem si složila na nohou a začala si hrát s prsty. Cítila jsem na sobě jejich pohledy, které na mě přímo křičely, abych jim řekla víc. "Předtím jsme bydleli v takovém malém městečku, skoro vesnici. Bylo blízko Kansas City, kde měl táta práci. Když jsem byla malá, tak jsem místo základky měla domácího učitele, proto jsem neměla žádné kamarády. Volný čas jsem buď trávila sama zavřená v pokoji, nebo s rodiči, ale to jen na různých akcích tátovy firmy. To, že jsem prakticky sama, si uvědomili docela pozdě. Poprvé jsem ve škole byla v prvním ročníku na střední. První rok byl nejhorší. Nebyla jsem zvyklá se s někým seznamovat a tak, takže jsem ho prakticky protrpěla sama. V druhém roce do naší třídy přišla dvojčata - Britney a Eric. A to byli moji první kamarádi. Pak už šlo všechno nahoru, dokud neměla Britney nehodu na kole. Nějaký idiot předjížděl kamion a pak... se všechno zvrtlo. Ona umřela a její rodina, i s Ericem, se odstěhovala. Bylo to někdy na konci čtvrtého ročníku, takže nějak před rokem. Měla už jsem sice i jiné kamarády, ale ti dva byli prostě nejlepší," zvedla jsem na ně konečně hlavu. "Stejně jako vy dva, takže doufám, že mě taky neopustíte."

Hiii. :) tady máte další díl... :)) já vím, zatím je to docela o ničem ale... to je tím, že tam ještě není moc Li, ale toho už se brzo všichni snad dočkáme c: :D sooo... to je asi všechno, co vám tu zatím můžu napsat :D love ya! :3 Kami xx

PS.: písničku na boku miluju ♥♥♥ت