Wrong boy // l.p. (Czech)

28.

V mých uších se odrážel jen zvuk mých podrážek dopadajících na povrch podlahy na školní chodbě. Kromě tohoto zvuku bylo všude kolem mě ticho, jelikož všichni se po poslední hodině vyhrnuli pryč, aby si žili své životy mimo školu. Člověk by si myslel, že budou na vysoké škole vyspělí lidé, ale stačí jediný den tady, který vás přesvědčí o opaku. Na Harvardu by jste se možná nějaké té vyspělosti dočkali, ale tady rozhodně ne.

Své oči jsem nechávala zkoumat podlahu, zatímco mé nohy si dál razily cestu vpřed. Zvedla jsem hlavu a svou ruku napřáhla ke klice ode dveří, které sloužily jako vstup do školy.

„Sid?" ozval se za mnou hlas. Stáhla jsem ruku a otočila se, aby byl můj pohled zaměřený na Aarona, který byl pár metrů ode mě. Jeho kroky mířily ke mě, a když už byl v přiměřené dálce, aby nemusel zvyšovat hlas, promluvil: „Jen... jsem se chtěl zeptat, jestli budeš příští týden na oslavě Lily - bude jí 29. Sice říkala, že už žádné oslavy narozenin nechce, protože je stará, ale přemluvil jsem ji," zasmál se. „Takže... budeš tam?" zeptal se znova, nohama už pevně stojíc na jednom místě.

„No... uh, vlastně ani nevím, že bude mít Lily narozeniny a zatím mě nepozvala, takže...," nechala jsem vyznít do ztracena a pokrčila rameny, načež on přikývl. Chvíli jsme tam stáli v tichu, než jsem se rozhodla znovu promluvit.

„Chtěl jsi ještě něco?" zeptala jsem se a poupravila si kabelku na rameně.

„Vlastně ne... uh...," odmlčel se, ale já na něm poznala, že chce ještě pokračovat. „Jen jsem ti chtěl říct - ohledně tebe a Payna - že by sis na něj měla možná dávat pozor. Co si pamatuju z minulého roku, takovýchhle scénářů bylo hodně. Těch holek mi bylo líto, ale neznal jsem je osobně a kdoví, co by si pomyslely, kdyby jim začal nějaký učitel mluvit do vztahu. Ale jelikož tebe už osobně znám - chci tě jen varovat," domluvil, zatímco jeho oči stále hleděly do těch mých.

„Ale já s Liamem nic nemám, vlastně ani nechci mít. Jen se s ním bavím," ujišťovala jsem ho. Na jeho rtech se objevil jemný úsměv.

„Ale i tak," zašeptal.

„Beru na vědomí," zasmála jsem se. „Jinak, já už půjdu," ukázala jsem prstem za sebe a on přikývl. Rozloučili jsme se, přičemž já splnila svá slova a opustila budovu školy.

°°°

Uřízla jsem si kousek svého stejku a vložila si ho do úst. S pohledem na své jídlo, nevnímajíc rozhovor Amy a mamky, jsem přemýšlela. Dneska jsem se měla znova sejít s Liamem, tentokrát by pro mě měl přijet a pak budeme u něho doma. Jsem celkem zvědavá, jak to u nich vypadá, protože o jeho rodičích vlastně nic nevím. Zároveň jsem také přemýšlela o Aaronových slovech. Je pravda, že se s Liamem docela dost stýkám, ale abych s ním něco měla? Hah, viděla jsem ho vylézat po sexu z okna domu za tím naším. Myslím, že jen to mi dává v hlavě nějaký ten signál, abych se s ním nanejvýš přátelila. A navíc všechna ta slova lidí kolem mě. Niall, Molly, teď dokonce i Aaron mě před ním varují.

Svýma očima jsem zabloudila k hodinám, které visely na zdi naproti mě. Když jsem je konečně začala vnímat a všimla si, kolik hodin ukazují, začala jsem jíst rychleji.

„Kam tak pospícháš?" zeptala se mamka, zatímco já se dál ládovala a rychle přežvykovala.

„Přece pro mě přijede Liam," zamumlala jsem, očima kmitajíc mezi jídlem a hodinami.

„Ten Liam?" zeptala se, zdůrazňujíc slovo 'ten'. Protočila jsem oči.

„Mami, je to jenom...," odmlčela jsem se, abych mohla polknout sousto v puse, ale zároveň, abych si promyslela slovo, které jsem právě chtěla vypustit z úst. „... kamarád," dodala jsem potichu a strčila si do úst další kousek jídla, které už jsem měla skoro snězené.

„Když to říkáš," pokrčila rameny, a dál si krájela svůj stejk. Polkla jsem poslední sousto a s přimhouřenýma očima se na ni podívala.

„Když už mluvíte o těch klucích..." odmlčela se Amy a v tu chvíli mi zavibroval mobil přede mnou. Odemkla jsem si mobil a podívala se na zprávu.

Li: už jsem tu :)

„... taky jsem nějakého potkala," dopověděla, ale já se už zvedala od stolu a mířila k připravené kabelce.

„To je úžasný, Amy. Tak já už jdu, ahoj!" řekla jsem v rychlosti, obula si své černé kotníkové boty na jehle a vyšla z domu. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, otočila jsem se a pohledem se zabořila do Liama, který seděl ve své černé bentley se staženou střechou. Když uslyšel bouchnutí dveří, s úsměvem se na mě podíval. Oplatila jsem mu úsměv a došla k jeho autu, do kterého jsem se posadila.

„Ahoj," řekl s úsměvem a svou ruku položil na řadící páku. Usmála jsem se a položila si svou kabelku na nohy.

„Ahoj," špitla jsem potichu, zatímco on vyjel.

„Kde jsi byla po škole?" zeptal se, svůj pohled neodvracejíc od cesty před námi.

„Jenom jsem se šla na něco zeptat Andersona," odmávla jsem to a dál se o tom nechtěla bavit. Liam nevěděl, že se s Aaronem bavím a vlastně jsem ani neviděla důvod, proč mu to říkat.

Odtáhla jsem si jeden pramen vlasů, který mě otravoval na tváři, a zavřela oči, abych vnímala jen vítr v mých vlasech. Svou ruku jsem položila na dveře auta a otevřela oči, abych se podívala na domy kolem nás. Zatím jsme byli v části, kde byly jen rodinné domky, ale Liam bydlí na druhé straně od školy, tudíž chvíli pojedeme přes ulice, kde je rušno, takže doufám, že se nesekneme v nějaké zácpě.

„Vzala sis plavky?" povytáhl obočí Liam a jednou rukou si nasadil sluneční brýle, které ležely v prostoru mezi našimi sedačkami.

„Na co?" zeptala jsem se nechápavě.

„Máme bazén a jelikož je pátek, tak u nás doufám zůstaneš až do noci, aby jsme tam mohli jít za tmy," letmo mi věnoval pohled a hned poté ho vrátil před sebe, aby mohl zatočit.

„Noo... plavky nemám," odkašlala jsem si.

„Tak si půjčíš od matky. Myslím, že ti budou," usmál se.

„Dobře, ale jen proto, že miluju plavání v noci," povolila jsem a on přikývl.

O několik minut později už Liam zatáčel na příjezdovou cestu jednoho z domů. Můj dech se zatajil, když jsem si dům prohlížela, stále sedíc v autě.

„Tak pojď," zasmál se Liam - nejspíše mému pohledu - a zamířil k domu, přičemž brána za námi se začala automaticky zavírat. Vystoupila jsem a co nejrychleji (vzhledem k možnostem) jsem doběhla za ním, zatímco on už odemkl.

„Račte dál," zařivě se usmál, čemuž jsem se uchechtla. Vešla jsem dovnitř a sezula si své boty.

„Páni," vzdychla jsem úžasem a dál si prohlížela interiér domu. Ano, náš dům byl moderní, ale tohle je úplně něco jiného. Bylo to tu velké a příjemné. Zdi byly vymalovány na bílo a když mě Liam dovedl do obýváku, skoro jsem pohledem ani nezavadila o tmavě hnědý nábytek, hnědou pohovku a dřevěnou rekonstrukci, která držela skleněné stěny oddělující interiér od zahrady, která si právě přivlastnila můj pohled. Bazén, obdlážděný světle krémovýma kachličkama s příjemným vzorem, se vyjímal téměř hned za vstupem do zahrady. Po pravé straně bazénu byla obrovská zahrada a světlé lehátko pro dva, které se skládalo pouze ze dvou nerovných tyčí a látky, a po levé straně bylo posezení, které se skrývalo pod prodlouženou střechou.

„Co na to říkáš?" ušklíbl se Liam samolibým úsměvem.

hiii :) vím, vím, je to více jak měsíc a ještě k tomu to stojí za h*vno, ale sžijte se se mnou... mám toho dost a ještě k tomu jsem líná a nic se mi nechce dělat :( :D ale tak konečně jsem se dokopala a máte tu alespoň něco takového... ehm, žádná sláva, ehm... :D

ale! jsem vážně ráda, že to někdo čte... když jsem to začínala psát, představovala jsem si úplně něco jiného a vzniklo z toho... TOHLE :D

snad se aspoň trochu líbí :)

kami xx