𝐋𝐨𝐯𝐞𝐥𝐲 ᵐ-ᵖʳᵉᵍ ✓

~22~

Až se brána otevřela všiml jsem si, že po našich bocích se připadali další muži.

Asi nějací rytíři, jako naši ochránci.

Společně jsme se z brány rozjeli, Harry se mnou po boku a za námi ve stejném umístění Niall a Zayn.

Potichu jsme přejeli až ke konci zámeckých zahrad a klusem se dostali za ně.

Upřímně mě znervózňovali ti stráže, kteří stáli po našich stranách.

Nevěděl jsem jestli se k Harrymu můžu mít, jestli to není proti etiketě či jestli mu to nebude vadit.

On tento problém ovšem vyřešil za mě, když svými dlouhými prsty přejel od mého zadku, na mé stehno, chytajicí pak koleno.

Usmál se na mě a ruku odtahl, aby mohl normálně jet.
Mě toto gesto vykouzlilo červeň na tvářích a sklopení mé hlavy.

V jeho očích byla pořád bolest, proto jsem se na něj pokaždé za cestu usmíval a tulil se k němu.

Ne, že bych to nedělal, kdyby byla jiná situace, ale teď potřeboval oporu, kterou jsem hodlal být.

Celý den jsme jen seděli na koních, někdy slezli a dali si malou přestávku.

Aby jsme nebyli moc napadní, spali jsme pod širákem u nějaké skály.

Zrovna se začalo stmívat když Harry, Zayn a Niall od nás poodešeli trošku dál.

Harry sám a ti dva spolu.

Kluky jsem se moc nezabýval a chtěl jít za Harrym, poprvé jsem ho tam chtěl nechat ať se uklidní, ale potřebuji ho cítit vedle sebe.

Proto jsem se za ním vydal, nebudu lhát bál jsem se, přeci jen už nebylo nějaké velké světlo a já nevěděl, kde je.

Za chvíli jsem, ale v dálce uviděl mého manžela, jak sedí na nějakém balvanu, přitom koukal do dáli.

Nepostřehl můj příchod.

Stejně se ale nelekl, když jsem k němu přišel a zezadu ho obejmul.
Nejdřív jsem si hlavu schoval do jeho lopatek, nepřicházela ale žádná odezva.

Se slzami v očích jsem mu položil hlavu na rameno, otáčejíce se na něj.

Usmál se, také otočil hlavu a lehce se usmál. Za chvíli mi dal ruku do vlasů, které začal hladit.

,, Co děláš? " zeptal jsem se ho a doufal, že se nenaštve.
,, Nic, jen jsem se potřeboval prověrat."  více rozšířil úsměv a z kamene vstal.

Mé na něm nechal sedět, ovšem za nedlouho si mě vyhoupl do náruče, jako princeznu.

,, Ááá." výpískl jsem leknutím.

,, Půjdeme najít ty dva? " zeptal se se smíchem a společně se mnou se rozešel k místu, kde jsme naposledy viděli, že odešli.

Rychle jsem mu ještě vlepil pusu na tvář a nechal se nést.

Ze začátku jsem si myslel, že k Harrymu nikdy nenajdu cestu, ale spletl jsem se.
Spletl jsem i v tom, že nikdy nebude mít rád Nialla ani Zayna.

Po čas cesty si Niall a Harry o dost více sedli, se Zaynem ani tak moc ne, ale aspoň nějaký pokrok.

Úsměv zdobil mou tvář celou dobu co jsme potichu šli už temnějším lesem.
Když jsme byli asi tak v půlce a už viděli světlo ohně, u kterého jsme rozpoznali jen dvě osoby, i když velice špatně, Harry spadl.

Nic mě nebolelo, já se rozesmál, vyvlékl se s jeho sevření  a běžel k táboru.

Koukal jsem jenom na cestu nebo za sebe na Harryho, proto jsem si nevšiml toho co se děje u ohně.

Ovšem hned, jak jsem to zjistil zůstal jsem stát z otevřenou pusou.
Periferním viděním jsem si všiml, že Harry dělá totéž.

__________________________________

Ahoj, tuto kapitolu zveřejňuji jako poděkování k 5k přečtení.

Jste úžasní. 💞💞💞💞

All the love love. L