𝐋𝐨𝐯𝐞𝐥𝐲 ᵐ-ᵖʳᵉᵍ ✓

~30~

,, Dneska to byl dlouhý den. " řekl Harry a padl za mnou do postele.

Včera když jsme s Niallem usly, ptobudil jsem se vedle Harryho nejspíše si Nialla odnesl Zayn.

,, To teda." Usmál jsem se.

Přisunul jsem se blíže k němu  objímajícího kolem pasu.
Najednou se, ale začalo z venku něco ozývat a hned zatím i řev.

Pokrčil jsem obočí, Harry udělal to samé, společně jsme se odebrali k oknu, ze kterého jsme vykoukli.

Ovšem hned jsme zase zalezli, jelikož vedle nás přistál šíp.
Harry se vystrašeně podíval, než zavřel všechna  okna.

,, Zůstaň tady. " rozkázal mi, sám se rozběhl se pryč, ještě předtím mi dal pusu.

Zavřel dveře, než jsem já vůbec stihl protestovat.
Hned po zavření jsem se ale rychle vydal na záchod.

Nevolnosti mi vážně chybět nebudou.

Nevím kolik času jsem zde strávil, ale bylo to horší než obvykle.
Když jsem přestal, chytla mě nervozita, že se mu něco stalo a i přes to jak mi začalo být špatně jsem se vydal mého milého najít.

Nebylo to okna, ale stejně jsem slyšel řev.
Šel jsem co nejrychleji mohl, vykoukl z okna, které jsem našel osaměné místnosti.

Nemohl jsem věřit tomu co vidím.
Za hradbami bylo spousta vojáků.
Snažili se vylézt na hradby žebříky a stříleli šípy.

Možná jich bylo více než nás.

Viděl jsem jak se beranidlem snaží vyrazit bránu, což se za chvíli stalo.
Okno jsem opustil, rozebíhající se najít Harryho.

Běžel jsem po chodbičce, kde tentokrát okna byla. Viděl jsem vše co se venku dělo, ale Harryho jsem ani nezahlédl.

Pokud byl na dvoře když tam vpadli, možná už nemusí být naživu.
Za běhu mi po očích stékali slzy a běžet mě zastavil až šíp, který se zabodl do stěny přede mnou.

Otočil jsem hlavu na stranu, abych viděl jak na mě míří další muži svými luky.
Jen tak tak jsem se skrčil, aby mě netrefili.

Skrčený jsem se po čtyřech vydal na konec chodby, snažící se, aby mě z okna nebylo vidět.

Žádné šípy se tu už neobjevily, ale nechtěl jsem nic riskovat.
,, Lou. " ozvalo se jemně.

Když jsem zvedl hlavu více uviděl jsem na konci v chodbě Nialla.
,, Ni." řekl jsem úlevně.
Rychle jsem k němu přelezl než jsme z chodby odešli a zavřeli se v nějaké místnosti.

Byli tu okna, proto jsem se díval na to, jak ti cizí muži zakládají ohně.
Řevu se ozývalo více a mě se zdálo jako by se mi všichni dobývali do hlavy.

,, Lou. " řekl Niall a já na něj uprel svůj pohled.
,, Musíme odejít." začal, ale já zakýval hlavou v nesouhlasu.

,, Co se děje Ni? Kde je Harry a Zayn? " zeptal jsem se zlomeně.
,, V pořádku, mi se teď musíme postarat o tebe." přiblížil se ke mě, já však udělal krok dozadu.

,, Ne musíme najít ostatní!" hystericky jsem vykřikl.
,, Jsou v pořádku. Čekají na nás." snažil se mě uklidnit.

A já mu věřil, věřil jsem, že na nás čekají a že to bude v pořádku.

Proč jsem se musel tak mýlit?