𝐋𝐨𝐯𝐞𝐥𝐲 ᵐ-ᵖʳᵉᵍ ✓

~35~

Na kraji lesa jsem zastavil.

Odkryl to co bylo zabaleno v dětském přehozu.
Nemohl jsem uvěřit vlastním očím.

Místo mého nádherného syna tam byla kočka.
Začal jsem hruběji dýchat, jakto že jsem  si toho nevšiml?

Mé oči znova začali slzet.
,, Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. " mé ruce se třásly, pomalu jsem ani neviděl.

Ta kočka uvnitř byla černá jako uhel, koukla na mě než se o mě začala otírat
a vrnět.

To mé slzy ovšem nezastavilo.

Sesypal jsem se na kolena, byl jsem vyčerpaný, unavený a tak strašně zdrcený.

Už mi to bylo jedno, všichni si se mnou mohli dělat co chtějí.

Nezachránil jsem své dítě.

_

Probudilo mě když do mě někdo šťouchal.
,, Jsi v pohodě? " Ozval se ženský hlas.
,, Jo." Odpověděl jsem než jsem vstal.
Vše mě bolelo, vedle mě byla kočka a kůň nikde.

Nejspíše jsem z něho spadl a on utekl.
,, Neviděla jsi koně? " zeptal jsem se úplně mimo, zatímco mi ta kočka olízla obličej.

Zakřenil jsem se, normálně se posadil a vzal si kočku na klín.
,, Ne neviděla, ale musíme pryč, císař a Cowell se prý někde u těchto měst mají setkat a bojovat." podala mi ruku, kterou jsem přijal, abych se zvedl.

,, Cože?" zeptal jsem se dívky a šel za ní dále do lesa.
,, Císařovo území bylo před asi osmi měsíci napadeno Cowellem, začala válka, copak si těch osm měsíců byl pod kamenem? " zeptala se než mi pomohla normálně jít.

Pomalu jsem nemohl ani chodit.
,, Dalo by se to tak říct." uchechtl jsem se.

,, Nevíš, kde je císař a jeho vojsko teď? " zeptal jsem se, posadili jsem se doprostřed lesa.

,, Nevím, ale zatím můžeš zůstat s námi, moje sestra šla pro zbytek rodiny, až přijdou půjdeme dále k hlavnímu městu, kde válka není tak strašná." vysvětlila.

,, Kdo vyhrává? " zeptal jsem se a její odpovědí se vážně bál.
,, Císař Harry, Cowell nečekal, že se tak rychle po smrti svého milého zotavý a postaví se mu. " usmála se.
,, Máme velkou šanci na výhru."

Usmívala se.
Ale mě úsměv z výhry opadl.
Jak, že se rychle zotavil?
A myslel, že je mrtvý?
To ani nehledal jeho tělo, utekl a začal zbrojit?

Nemohl mu vyčítat, že se chtěl postarat o zemi a lidi, ale copak na něj zapomněl?

,, Co se stalo, že jsi tak posmutněl? " zeptala se žena.
,, Ale nic, císař bojuje v boji nebo je v hlavním městě?"

,, Myslím, že teď bojuje, proč? " nasadila nechápavý výraz.
,, Mohl bych se od vás odpojit až uvidíme císařskou armádu?" zeptal  jsem se, ona jen povytáhla obočí.

,, Jo jasně klidně." řekla nejistě a to už přišla další žena s pár lidmi.
Společně jsme šli a když jsme uviděli stany s vojáky a naši válkou, poděkoval jsem a oddělil se.

Cesta byla vážně náročná, vše mě bolelo a myslel jsem, že zkolabuji, ale došel jsem i s kočkou v náručí.

,, Co chceš? Jídlo? " zasmál se jeden z vojáků.
Určitě jsem vypadal ztrhaně, ale tohle říkat nemusel.
,, Chci mluvit s císařem." Odpověděl jsem pyšně.

Nebudu se mu tady dvořit.
,, A vy jsi ho nakazil nějakou nemocí co? " zachechtal se znova, já si pořád držel svůj kamenný výraz.

,, Chopte se ho. Zeptáme se císaře, jak chce aby zemřel. " řekl a to už mě propadli čtyři svanaté ruce, táhnoucí mě pryč.

Kočka mi vypadla z rukou, ale šla pořád za mnou.

Neměl jsem šanci se z toho dostat.

_

#stopwar