𝐋𝐨𝐯𝐞𝐥𝐲 ᵐ-ᵖʳᵉᵍ ✓

~34~

Eight months later

Louis view

,, Máš tu jídlo. " ozval se za dveřmi hlas, než to jídlo někdo šoupnul pod dveřmi.

Po tom co mě vyšetří doktor jsem zjistil, že čekám zatím zdravé dítě.
Cowell mě chtěl poprvé nechat zabít a poslat Harrymu, naštěstí si to nějak rozmyslel a pošle me až nebudu čekat dítě.

Nevím jak se k němu budou chovat, ale snad aspoň trošku dobře.

Od té doby co se to zjistilo jsem na tom hradě, či to bylo byl týden.
Pak mě někam odvezli, bál jsem se, že mě tam vážně zabíjí, ale dovezli mě do krásného zámku, který prý Cowell obsadil.

Starají se tu o mě dobře, samozřejmě je to jen kvůli Liamovy, už vím i pohlaví takže jsem rovnou vymyslel jméno.

Mě bříško je už veliké, doktor říká, že je miminko zdravé a za chvíli můžu už porodit.

Moc nevím, jak se vyvíjí válka, ale jen tak z doslechu, či drbů jsem zjistil, že Harry první měsíce prohrával a Cowell mu vzal hodně území.

Ovšem to se za nedlouho změnilo, začali své dobyté území dobývat zpět a Cowellovi hodně ublížili.

Z venku jsem i slyšel, že je velká šance, že obsadí tento zámek a to by znamelo pro Harryho velkou výhodu.

Snažil jsem se mé nervy co nejvíce klidní kvůli malému, ale ze začátku to bylo hodně špatné.

Každý den si jen přeji, aby byl Harry a Liam v pořádku.

Jídlo jsem snědl a už si lehl do peřin, je docela pozdě večer, proto jsem se rozhodl jít do říše snů.

Bylo mi vedro a strašně mě bolel podbříšek to si pamatuji a to mě také vzbudilo.

Vhluboka jsem dýchal, koukájícípod sebe. Vykřikl jsem když pode mnou byla loužička.

Já rodím!

,, Pomoc! " ječel jsem, tak strašně mě vše bolelo. Byla to nevydržitelná bolest.

Za chvíli jsem jen křičel, bez smyslupných vět.

Najednou do pokoje vešel doktor ještě s pár ženami.
Byl jsem rád, že ho vidím.

_

Znova jsem se probudil, až byli všichni pryč.

Pořád byla tma, sáhl jsem si na břicho, které bylo skoro ploché.
Po pokoji jsem začal hledat svoje děťátko.

Nikde však nebylo. Začal jsem vzlykat a na chvíli se posadil na postel, jelikož jsem byl vážně vyčerpaný.

Ovšem ne natolik, abych nenašel své dítě.

Sebral jsem veškerou svou odvahu a upocený, ubrečený se potichu vydal z pokoje.

Bylo odemčeno, nikdy odemčeno nebývalo, nejspíše byli tak zaneprázdnění, že na to zapomněli.

Mě to však jen hrálo do karet.

Pomalu jsem se rozešel po svých vratkých nohách.
Zdali se mi to jako sen.

Vše jsem měl v mlze a jediné nad čím jsem smysluplně uvažoval bylo najít Liama a zmizet.

Když jsem na konci chodby uviděl lehké světlo, hned jsem se k němu vydal.

Z místnosti se ozývala tichá konverzace.
Nerozuměl jsem, ale poznal, že se jedná o doktora a nejspíše nějakou tu ženu.

Nakoukl jsem do místnosti, naštěstí mě neviděli, za to já svůj cíl našel.

Malé klubko bylo mezi nimi v kolíbce.

Vešel jsem do místnosti, vzal první věc, kterou tam byla a oba dva ze zadu přetáhl.

Bxlo to až směšně jednoduché, mě to ovšem nevadilo, klubko rychle vzal a běžel pryč.

Celý zámek spal, vzal jsem koně, došel s ním k bráně, otvírající ji.
Touz ale stráže vzbudilo.

Rozutekli se ke mě, já však rychleji našel na koně a branou ujel.

Jeli za mnou, ale po asi hodinové honičce jsem se jim ztratil.

Nemohl jsem uvěřit, že jsem nás zachránil, začal jsem se smát a jel až do východu slunce.

Až pozdě jsem si uvědomil, že to co držím v náručí Liam není.