𝐋𝐨𝐯𝐞𝐥𝐲 ᵐ-ᵖʳᵉᵍ ✓

~38~

Vyhráli jsme!

Ozývalo se všude po náměstí.
Vykoukl jsem ven, viděl jsem davy lidí, kteří tančili, jásali.

Po tváří mi sjela slza.

Harry se vrací domů.

Samozřejmě bych byl raději, kdyby tady byl se mnou, ale nemůžu mu mít za zlé, že za nás bojoval.

Můžu být rád, že se vrátil.

Když jsem z výšky mé a Harryho komnaty viděl v dáli prapor mého manžela, usmál jsem se a začal vzlykat.

Ty tři roky, jako bych to ani nebyl já.
Jako bych byl bez Harryho jen polovina.
Běžel jsem přes dlouhé chodby až k hlavním dveřím, které mi byli hned otevřeny.

Vyběhl jsem ven i s Li a ztratil se v davu jásajících poddaných.
Když, ale přijel Harry i se svými vojáky a Zaynem, kteří s ním jeli v družině, velký dav jim udělal místo, kde mohli projet.

Dojeli až k bráně, u které jsem stál i já a až teď si všiml, že Harry nesedí na koni sám.

Před sebou měl malé klubko, zabalené v nějaké dece, nejspíše nějaké malé dítě.

První jezdci i s Harrym sešel z koní, Harry opatrně sundal to dítě, které si nechal a opřel si ho o bok.

S úsměvem jsem  se na něj díval, on se davem rozkoukával než mu pohled spadl na mě a také se široké usmál.

Přes dav, který se vrhl k vojákům se procpal ke mě a naštěstí mu nikdo nevěnoval pozornost, proto ji celou věnoval jen mě.

Trošku jsem s davu poodešli až ke sloupu.  ,, Ahoj." Usmál jsem se.
,, Moc jsi mi chyběl Louisi." Řekl než se ke mě naklonil.

Cítil jsem jeho dech na rtech, ale on se ne a ne rozhodnout jestli mě políbit.
Proto jsem se odhodlal já a za dlouhé 3 roky ho konečně políbil.

Jedná jeho ruka si mě přidržela za tvář, zatímco mě gelem trošku ke sloupu namáčkl.

,, Miluji tě." Zaseptali jsme stejně a na to se lehce uchechtli.
Já pak svou pozornost přesunul na dítě v jeho rukách.

,, Neudržel ses?" Zepral jsem se. I přes všechnu radost mnou probudila bolest z pomyšlení, že se někoho dotýkat tak jako mě.

,, Našel jsem ho v Cowellově hradu." Zašeptal a koukal se mi přitom hluboce do očí.
,, Lidé mi tvrdili, že je to jeho syn, než mi jeden z doktorů řekl, že to dítě je cizí a muži, kterému pravém náleží místo něj podstrčil kočku."

,, Je to on?" Hlas se mi zlomil a slzy jsem cítil na tvářích.
Li jsem pustil a už si ho Harryho přebral Liama.

,, Je tak veliký." Plakal jsem.
,, Moje děťátko."

Mé vzlyky a slzy donutili Liama i Harfyho mi je odřít v tu samou chvíli, oba jsme se usmáli  , než jsme svou pozornost zase přesunuli na Liama.

,, Odteď už můžeme fungovat normálně, bez válek, jako rodina."