Učednice

7.

Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala.

,,Otec byl vždy krutý, mou matku mučil, někdy i dlouhé hodiny, mě přímo před očima. Když mi byly asi tři roky, vzal mě otec za mým kmotrem a zároveň na schůzku smrtijedů. Byla jsem ve vedlejší místnosti." Při těch slovech se černovlasý muž mírně napnul a ona si toho všimla, ale nedala to nijak znát. 

,,Mysleli si že jsou zavřené dveře, ale nebyly a já se mohla dívat škvírou, co se tam děje. Přivedli ji tam a všichni ji začali různě mučit, viděla jsem jí na očích, že ví, co přijde. Nebála se a ani nechtěla prosit o odpuštění. Pak k ní někdo přišel, můj kmotr mu chodil za zády a snažil se ho vyděsit, něco mu šeptal do ucha." Teď měl chuť jí zastavit, všechny ty vzpomínky nejen slyšel, ale i viděl, její kmotr je Voldemort, lepší už to vážně mít nemohla. 

,,Mám pocit, že kdyby kolem nebylo tolik smrtijedů, klidně by se i usmála, pak jsem už jen viděla zelený paprsek světla a mou matku, jak leží na zemi a nehýbe se. Byla mrtvá, za ty roky mučení, dostala konečně aspoň trochu klidu a ona to věděla." Prvně byla naštvaná, ale pak to pochopila, pro její matku to nebyl trest, ale možnost svobody a klidu. Mluvila klidně, ale hlas se jí občas zadrhnul a z otevřených jizev jí stékaly pramínky krve, ona si toho však nevšímala.

,,Pak si můj otec vzal Bellatrix Blackovou, byla stejně krutá jako on, ale snažila se aspoň občas mému mučení zabránit. Když totiž nemohl mučit mou matku, mučil mě. Pro mého kmotra jsem ale měla velkou cenu, kvůli mé magii. Otec se mu zavázal, že dokud mi nebude sedmnáct nezabije mě a Bella se snažila dělat všechno, aby mu vyhověla a mé mučení aspoň trochu omezovala... Poslali mě do Krásnohůlek, odkud mě vyhodili, pak jsem nastoupila do Kruvalu, kde jsem na žádost mého otce byla pod přísným dohledem a stačilo jediné špatné slůvko a dostala jsem školní trest... Kdysi jsem od maminky dostala tento deník, ale okamžitě když na to otec přišel, sebral mi ho, ale neotevřel. Místo toho ho naplnil černou magií a skoro pokaždé, když se ho dotknu, začnou se mi otevírat některé jizvy." Hleděl na deník a občas se na ni podíval, nemohl uvěřit, že se dozvídá o té dívce pravdu. Ta nejlogičtější a nejméně přijatelná odpověď se ukázala jako správná.

,,Čekal bych jinou reakci."

,,Na co pane profesore."

,,Na smrt vaší matky, zabil jsem vaši matku a vy se nechcete nijak pomstít."

,,Zemřela už když si brala mého otce. Nic Vám nevyčítám, nemám co. Zabil jste ji a ona našla klid, už ji nikdo nebude moci mučit, tak co bych Vám měla vyčítat." Neptala se, konstatovala pro ni zřejmou věc a pro něj ošklivou, ale uklidňující pravdu. V očích ji planul zvláštní oheň, mluvila tak klidně a možná i moudře, připomínala mu ji, ale ne tolik, aby ji si s ní mohl splést. Zavřela deník a sáhla ke krku pro přívěsek.

,,Tohle Vám asi patří. Nepochybně jste poznal, že je plný magie, nechala Vám vzkaz, který jste nemohl získat bez toho, aniž byste neznal mou minulost." Podala mu ho, chtěl jí ho vrátit, ale zmizela, znovu. Byla pořád v místnosti, samotnou ji zajímalo, co mu nechala za vzkaz a byla si téměř jistá, že k jeho získání bude potřebovat její přítomnost. Díval se na  místo, kde stála, věděl, že neodešla a nijak mu to nevadilo. Snažil se přívěsek nějakým způsobem otevřít, ale marně, přišel k oknu, svítil tam měsíc. Jakmile měsíc osvítil přívěsek, začal znovu zářit a za jeho zády a vedle neviditelné tmavovlásky se objevila Aiyana Lestrengeová. Z místa, kde stála Ronnie se skutečně tiše a skoro neslyšně ozvalo:

,,mami" Žena se na dívku usmála, jedna nevýhoda, duchové a zkrátka neživí ji můžou vidět, ale co, aspoň si takhle může s někým povídat. Snape to taky zaslechl a to ho donutilo se otočit, spatřil Aiyanu.