Učednice

24.

,,Měla si toho člověka moc ráda?" Zeptala se tmavovlásky žena, která ji pořád pevně držela v objetí, tmavovláska přikývla a z očí se jí zase začaly koulet další slzy.

,,Víc než cokoli na světě...už jsem si zvykla, že mě rodina připraví o všechno, ale tohle je, je-" Nedořekla to, nemohla, už tak jí dělalo potíže mluvit, ale Andromeda pochopila, co tím chce říct. Ta tmavovlasá dívka byla vlastně její rodinou a ona si až teď uvědomila, co taky mohla prožívat. Nejdůležitější věc, která ji přesvědčila, byl fakt, že měla city a dokázala mít někoho ráda víc než sebe, což smrtijedi a většinou i čistokrevní moc nedokážou. City jsou v takových rodinách zakázané a u smrtijedů jsou city horší než cokoli na světě.

Žena Ronnie pustila ze sevření a přímo mateřsky na ni hleděla, tmavovláska na takové chování nebyla zvyklá, a proto se cítila velmi nesvá, navíc ještě pořád jí vzpomínka na Snapea krutě drásala srdce.

,,U nás budeš mít vždycky dveře otevřené, klidně za námi přijď."

,,Děkuji jste laskavá."

,,Ale jaká jste, klidně mi říkej teto, jsme snad příbuzné." Ronnie se mírně usmála, ale úsměv byl velmi smutný a nevydržel ji ani pár sekund, spíš jenom záblesk něčeho, co se úsměvu podobalo. Andromeda Ronnie chytla kolem ramen a když si tmavovláska vzala ze země hůlku, vyšly ze dveří, Andromeda s mírným úsměvem a Ronnie skleslá s myšlenkami úplně někde jinde.

Najednou zaregistrovali, že se venku něco děje, tmavovláska si ani nevšimla, že tu s nimi není Harry, Ron a Hermiona. Všichni vyběhli ven na nádvoří, ale v tom jít do přední řady jí zezadu zabránila její nevlastní teta Andromeda. Bellatrix poskakovala všude možně a řádila jako střeštěná, z mdlob se zřejmě probrala s lehkým otřesem, který na její chování neměl asi sebemenší účinky. Nikdo z nich si nevšiml černé, vysoké postavy stojící poblíž tmavovlásky, vlastně ta postava stála přímo vedle Andromedy Tonksové.

,,Harry Potter je mrtvý." Ginny Weaslyová, která měla Harryho nemálo ráda vykřikla a rozeběhla se směrem k Voldemortovi v čemž jí zabránil její otec a odtáhl jí pár metrů dál.

,,Všichni budete vkládat svou důvěru do mě." Ronnie udělala nepatrný krok vpřed, ale její teta ji zarazila.

,,Co to děláš."

,,Jdu se pomstít, nenechám ho, aby někomu ještě ublížil, nanejvýš sobě a svým stoupencům."

,,Po pomstě ti už nezbyde nic."

,,Nic už nemám, nemám co ztratit, od doby co zabil mého mistra už nemám nic, ani tu naději." Postava, která celý jejich rozhovor poslouchala se mírně pousmála, ale zároveň tomu člověku bylo té tmavovlásky líto. Andromeda nemohla nic dělat, pokud si přeje pomstu, nijak jí nezabrání a pokud se chce pomstít za člověka, je to i trochu dobře, kdyby to nebyla pomsta, tak je to úplně v pořádku.

,,A teď mi řekněte, kde je Veronica Aiyana Aruna Lesrengeová." Celým davem, který se shromáždil venku se ozvala vlna šuškání a Ronnie věděla, že teď je její chvíle. ,,Nebo mám snad říct-"

,,Jsem zde strýčku." Ozvalo se chladně a přímo nenávistně z davu a Ronnie se rozešla směrem ke svému kmotrovi.

,,To je let, co jsme se neviděli." Stejně jako před několika minutami možná hodinou se vysmívala Dolohlovovi, stejně ne-li hůř se vysmívala teď jemu a každému, kdo ji znal bylo jasné, jak moc ho nenávidí. Její nenávist byla takřka nepřehlédnutelná.

,,Velmi působivě rodinné setkání, jen by se to mohlo obejít bez té šarády a těch mrtvých."

,,Co to máš s vlasy a můžeš mi vysvětlit, proč si utekla?!" Její kmotr se evidentně neovládal, ale Ronnie tam klidně stála s mrtvýma očima, kamennou maskou a chladným tónem v hlase, jehož podtónem byl výsměch a nenávist.